Jaroslav Kábele, generální ředitel ČTK

Praha, 4. září 2024

Vážený pane,

v předvečer výročí SNP v sobotu 24. srpna 2024 se na vrcholu Javoriny na česko-slovenském pomezí v Bílých Karpatech, které byly za války jedním z center protinacistického odboje, sešli potomci odbojářů z obou stran hranice. V závěru setkání přítomní vydali společné česko-slovenské prohlášení k současné ruské agresi proti Ukrajině (viz příloha), které bylo v neděli dopoledne odesláno prostřednictvím brněnské pobočky do České tiskové kanceláře. ČTK však žádnou zprávu k tomu nevydala. Na můj dotaz proč, mi odpověděl zástupce šéfredaktorky Zdeněk Veit, že „nesplňovala nároky na aktuálnost agenturního servisu“ – poslali jsme ji prý s denním zpožděním! (Viz příloha)

To je dosti neuvěřitelné „zdůvodnění“. Dvanáctihodinová „aktuálnost“ v podání ČTK je nejen urážlivá vůči odkazu těch, kteří bojovali proti nacistům za svobodné Československo a rodinám pronásledovaným nacisty ať už z rasových nebo politických důvodů. Je to také ignorance nebo neschopnost či obojí nahlédnout závažnost celého problému. Ruská agrese proti Ukrajině, která ohrožuje celou Evropu a bývalé sovětské satelity včetně Česko-Slovenska zvlášť, je aktualita čísla jedna, a to ne snad v sobotu 24. srpna 2024, ale je žhavá minimálně od 24. února 2022, kdy Rusko zaútočilo na celou Ukrajinu v obdobném duchu jako nacistické Německo obsadilo „německé“ (Německu „odjakživa přináležející“) Rakousko v březnu 1938. Kdybychom si to ovšem zaplatili, tak ČTK vydá zprávu, že jsem si na Javorině pouštěli draky, třeba, bez ohledu na to, zda to bylo dneska nebo včera. To je řekl bych přímo perversní – každopádně v naprostém rozporu se smyslem a posláním národní informační agentury, jejímž účelem má být „poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů“.

Celá věc je o to víc skandální, že to není poprvé, co ČTK cenzurovala informace o občanských aktivitách na podporu Ukrajiny bránící se ruské agresi. V prosinci roku 2022 pořádala revue Babylon v Centru moderního umění DOX Festival kultur věnovaný literatuře a kultuře národnostních menšin, kterého se účastnily stovky lidí. Byla to akce mezinárodní. Vedle ukrajinských, rusínských, romských spolků se festivalu účastnil i Sámský literární svaz z Norska. Na závěr festivalu spolky zastupující menšinové Rusíny, Ukrajince, Romy, Sámy vydaly prohlášení k situaci na Ukrajině (viz příloha). Prohlášení bylo posláno do ČTK a rovněž nebylo vydáno.

Kromě členů rodin protinacistických odbojářů a rodin nacisty pronásledovaných prohlášení z 24. srpna podepsaly i význačné osobnosti doby po listopadu – bývalý český premiér Petr Pithart nebo slovenský ministr kultury Ladislav Snopko, stejně jako biskup Václav Malý. A podepsala jej i řada osobností čs. předlistopadové rezistence, signatářů Charty 77. Je snad zbytečné podotýkat, že aktivní a informovaná občanská společnost je základem demokratického uspořádání, včetně politického stranictví. To vše ČTK smetla ze stolu jako neaktuální.

Prohlášení se navíc dotýká celého našeho poválečného vývoje. Dodnes zde přežívá sovětský zcela překroucený výklad dějin 2. sv. války, s jehož pomocí se komunisté dostali po válce k moci a po dlouhá desetiletí Československo udržovali v područí SSSR, a který dnes Kreml, nárokující si Ukrajinu, znovu používá. Je to o víc aktuální, že tento lživý narativ, že se Rusko agresí jen brání vnějšímu ataku, který používala sovětská propaganda např. i při okupaci zcela civilního a mírumilovného Československa v roce 1968, dnes ožívá na sociálních sítích. Současný slovenský premiér se byl poklonit „památce“ Gustáva Husáka, který stanul v čele okupované země díky ruským tankům, a stejně jako kolaboranti z roku 1968 tvrdí, že to je Západ, který chce „konflikt na Ukrajině využít ke zničení Ruské federace“.

Nechci spekulovat o tom, že se ČTK coby následovnice své kolaborantské, prosovětské předchůdkyně používá cenzuru ve prospěch imperiálních ambicí Putinova Ruska. Každopádně jednání ČTK považuji v celém tomto kontextu nejen za neetické, ale také za naprosto neprofesionální a nekompetentní, a to tak, že bych je označil přímo za antisystémové – pokud tedy žijeme v demokracii, která má zkušenost se dvěma zločinnými režimy, hnědým a rudým.

Doufám, že z celé věci vyvodíte důsledky.

S pozdravem

Petr Placák, šéfredaktor revue Babylon

P.S. Tento dopis považujte za otevřený – v kopii jej posílám Radě ČTK a parlamentním komisím pro média.

přílohy:

Svrchovanost Ukrajině

Česko-Slovenské prohlášení k výročí SNP

Před 85 lety 23. srpna 1939 uzavřely nacistické Německo a bolševický Sovětský svaz pakt o neútočení, ve kterém si tyto dva zločinné režimy mezi sebe rozdělily Evropu, společně napadly Polsko a rozpoutaly 2. sv. válku. I když se později nacisté s komunisty – v konkurenčním boji o nadvládu v Evropě – pustili sami do sebe, na podstatě se nic nezměnilo. Spojenecká Atlantická charta o obnově svrchovanosti a samostatnosti osvobozených národů, která se stala popudem k založení OSN, byla po roce 1945 naplněna jen v západní polovině Evropy. V její východní části obsazené SSSR byli protinacističtí odbojáři popravováni, národní elity likvidovány, země byly násilně sovětizovány. Kdo se postavil na odpor, byl popraven, umučen či zavřen, miliony lidí byly vyštvány ze svých domovů do exilu. Válka, její následky, zde skončila až s rozpadem sovětského impéria v roce 1989.

Na Ukrajině však trvá dál. Stejně jako Hitler obsadil v roce 1938 německy mluvící Rakousko jako součást velkoněmeckého impéria a od Československa odtrhl německy mluvící Sudety, snaží se současný kremelský vládce Putin odtrhnout od Ukrajiny její východní, rusky mluvící část a v roce 2022 se pokusil o nacistický anšlus, když napadal celou Ukrajinu jako součást impéria ruského, která nemá právo na samostatnou existenci: napadl Ukrajinu v rozporu s Chartou OSN, na které je založen mezinárodní řád po 2. sv. válce, a v duchu sovětsko-nacistického paktu rozděl a panuj, který stál na jejím počátku.

Jako potomci účastníků protinacistického odboje a lidí nacisty pronásledovaných, občané Česka a Slovenska – zemí, které v minulém století zažily nacistickou i sovětskou okupaci, pokládáme za důležité znovu a nahlas zdůraznit to, co je pro nás evidentní a co pokládáme za nepřípustné jakkoli zpochybňovat: Rozhodně odmítáme nevyprovokovanou a neospravedlnitelnou ruskou agresi proti sousední Ukrajině. Ukrajinci jsou svrchovaný národ, která má právo na svou vlastní svobodnou existenci.

Zveřejněno 24. srpna 2024 v předvečer 80. výročí Slovenského národního povstání na Holubyho chatě, v místě staleté tradice bratrského setkávání Čechů a Slováků na moravsko-slovenském pomezí na vrcholu Javoriny, která byla za války svědkem protinacistického odboje našich předků

podepsáni:

Otto Šimko – povstalecký bojovník, přeživší holokaustu, pronásledovaný komunistickým režimem

Věra Roubalová, psychoterapeutka, signatářka Charty 77 – kromě rodičů, kterým se podařilo uprchnout do Anglie, byla celá širší rodina vyvražděna nacisty

František Kostlán, publicista – potomek zavražděných a vězněných nacisty v koncentrácích

Peter Zajac, literárny vedec, spoluzakladateľ VPN – syn účastníků SNP, vnuk zavražděného v Ausshchwitzu

Petr Placák, spisovatel a historik – syn šéflékaře a poté náčelníka partyzánské brigády operující během SNP v prostoru Bílých Karpat

Jáchym Topol, spisovatel

Doc. Břetislav Rychlík, režisér a vysokoškolský učitel – vnuk členů Obrany národa Františka Pavlíka a Františka Rychlíka, synovec Jiřího Lazara, vojáka Svobodovy armády

Monika Rychlíková, režisérka

Milan Ostrovský, býv. starosta Lubiny

Jana Hradilková, svobodná povolání (hybatelka, učitelka, studentka, hudebnice atd.) – vnučka Karla Cvrka, který se svým bratrem vedli odboj v okrese Strakonice-Písek, prastrýc Josef Cvrk byl v 1944 popraven za odboj nacisty

Viera Malacká, ekonomka – vnučka člena odboje Pavla Zemanoviča z Kopcového pod Javorinou, kde často pobýval štáb Uhrovy partyzánské skupiny

Naďa Evansonová, členka Konfederace politických vězňů – otce, který pomáhal protinacistickému odboji, odvlekla na koni války NKVD a zahynul v sovětském gulagu

John Bok, spoluzakladatel spolku Šalamoun, signatář Charty 77 – syn účastníka protinacistického odboje, příslušníka 311. čs. bombardovací perutě RAF

Helena Klímová, signatářka Charty 77 – rodiče byli za války vězněni v nacistických koncentračních táborech a z matčiny strany přišla o většinu příbuzných

Ivan Klíma, spisovatel – za války vězněný v Terezíně

Alexander Balogh, publicista

Anna Horváthová, výtvarníčka

Jan Urban, publicista, signatář Charty 77 – syn Zdeňka Urbana, po celou válku účastníka protifašistického odboje na Úpicku

Pavel Veselý, publicista, fotograf

Lydie Veselá, sociální pracovnice – neteř Františka Sadílka, učitele a zakladatele skautingu v Kamenici nad Lipou, umučeného nacisty v koncentračním táboře Mauthausen

Eugen Korda, novinár, týždenník .týždeň

Katarína Hubová, historik umenia,

Marián Huba, akademický sochar

Soňa Gyarfašová, novinářka

prof. PhDr. Anton Heretik, PhD., psychológ

Andrej Bán, reportér a fotograf

Vladimír Kohút, statik

Soňa Kohútová, sociológ

Josef Holcman, spisovatel a právník

Eva Mosnáková – přeživší holokaustu (manžel Vladimír skončil jako odbojář v Mauthausenu)

JUDr. Peter Dobrovodský, advokát

Martin Bútora, sociológ

Zora Bútorová, sociologička

Egon Gál, učiteľ

Miroslav Lehký, bývalý hovorca a signatár Charty 77

Zuzana Bartošová, historička a kritička výtvarného umenia – dcera účastníka SNP, snacha partyzána, který bojoval proti fašistům v Itálii

Ladislav Snopko, dramaturg a archeológ, porevolučný minister kultúry SR

Kateřina Dejmalová, literární historička – otec byl v zahraniční armádě a matka strávila čtyři roky v koncentračním táboře

Igor Zahradníček, manažer – vnuk nositele válečného kříže Jiřího Zahradníčka, který byl zavražděn v Mathausenu

Prof. Martin Beck Matuštík, Ph.D., filosof, psychoterapeutický poradce, signatář Charty 77

Katarina Zlochová, biológ
Alexej Zlocha, sviečkár, Bratislava

Oľga Kudláčová, dôchodkyňa, Bratislava

Sabina Kratochvilová, malířka

Jan Kratochvil, sochař – vnuk filosofa Josefa Kratochvila, který coby předseda brněnské pobočky Čs. ligy proti antisemitismu zemřel na následky brutálních výslechů gestapem

Kristína Kratochvilová, redaktorka Deníku N kulturně hudební části

Jan Kratochvil, bývalý ředitel Kunsthalle v Bratislavě, donucený k odchodu z funkce novou ministryní kultury

JUDr. Gábor Zászlós, právník

Vojtěch Sedláček, podnikatel, signatář Charty 77

Jan Mlčoch, historik fotografie

Prof. MUDr. Jan Roth, CSc., neurolog, vysokoškolský učitel – z otcovy strany byla většina rodiny vyvražděna nacisty

Jaroslav Suk, lingvista, signatář Charty 77 a člen VONS

Viktor Parkán, signatář CH77

Michal Blažek, sochař

Olga Sommerová, filmová dokumentaristka

Petr Pazdera Payne, spisovatel, signatář Charty 77 – vnuk profesora MUDr. Bohuslava Boučka, legionáře, odbojáře vĕzněného v Kounicových kolejích, v Dachau a v Buchenwaldu

Petr Pithart, polistopadový předseda české vlády, signatář Charty 77 – syn právníka Viléma Pitharta vězněného ba války a odbojovou činnost

Igor Linhart, VŠ učitel v důchodu

Martin Šimsa, učitel filosofie, signatář Charty 77 – vnuk Jaroslava Šimsy, člena odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme a Jaromíra Procházky, za 1. sv. v. příslušníka čs. legií v Rusku, za 2. sv. války utlučeného Gestapem při výslechu

Kamil Miroslav Černý, důchodce, občanský aktivista, signatář Charty 77

Beatrice Landovská, spisovatelka

Ivana Šustrová, sociální pracovnice – vnučka žurnalisty Františka Bodláka, činného v odboji, který zemřel po výslechu v nacistickém vězení Plötzensee v Berlíně v září 1941

Jiří Gruntorád, knihovník, signatář Charty 77

Přemysl Fialka, fotograf

Michal Matzenauer, básník a malíř, signatář Charty 77 – estonskou část rodiny zlikvidovali Rusové v roce 1940

Jiří Tichý, spisovatel, signatář Charty 77 – z rodiny obětí holocaustu

Adrián Ďurček, dôchodca

Jana Červenková, spisovatelka

PhDr. Monika MacDonagh Pajerová, vysokoškolská pedagožka, místopředsedkyně Rady USTR – vnučka v Německu totálně nasazeného Otakara Pajera

Barbara Tranová, sociální pracovnice

Jan Zeno Dus, evangelický farář, signatář Charty 77 – ctitel T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, zakladatelů demokratického Československa

Václav Malý, biskup

 

Festival kultur – prohlášení k okupaci Ukrajiny

My – ať už jako pamětníci nebo potomci těch, kteří byli v minulosti vystaveni kulturní, sociální nebo politické diskriminaci či šikaně ze strany státních institucí z důvodů svého původu nebo politického či náboženskému přesvědčení…

My, kterým různé režimy v různých dobách zakazovaly vlastní jazyk nebo jen knihy, brali nám naši víru a nutily nám cizí kulturu, překrucovaly historii, učily nás nesmysly a lži, chtěly nás vytrhnout z kořenů vlastní kultury a tradic, zbavit nás paměti, a tím i vlastní identity, aby z nás mohly udělat jiné lidi k obrazu svému…

Důrazně protestujeme proti agresi Ruské federace vůči jeho menšímu sousedovi, jako kdyby suverénní země Ukrajina byla nějaká odbojná ruská kolonie. Ukrajinci jsou plnoprávný národ. S vlastním jazykem, kulturou a dějinami jsou součástí světového společenství národů. Žádná vnější moc nemá právo jejich svébytnost omezovat, jakkoli zasahovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny. O podobě své existence mohou rozhodovat výhradně sami Ukrajinci.

Důrazně protestujeme, proti brutálnímu násilí a primitivní snaze vnutit svobodné Ukrajině ruskou kulturu, světonázor a způsob myšlení… Nutit jiného být někým, kým být nechce, je zločin. Ruská snaha vydávat v rámci ruské imperiální nostalgie Ukrajince za Rusy a ukrajinské území za ruské, navíc s pomocí tanků a raket, není jen imperiální zvrácenost, pozůstatek z doby 19. století. Především vykazuje všechny znaky zločinu genocidy. Vyzýváme všechny svobodné národy světa, aby nepolevovaly v obraně svébytné a plnoprávné existence Ukrajiny. Naše nynější problémy vyvolané ruskou agresí nejsou nic v porovnání s tím, co musí vytrpět lidé na východě Evropy. Ukrajinci nejsou a nikdy nebudou Rusové. Ukrajina není a nikdy nebude Rusko.

Praha, 3. prosince 2022 v Centru současného umění DOX

Agáta Pilátová, editorka časopisu Podkarpatská Rus

Lenka Víchová, šéfredaktorka časopisu Ukrajinský žurnál

Marit Anne Hauan, Foreninga samiske forfattere

Beate Heide, Sámská asociace spisovatelů

Radka Patočková, Nakladatelství romské literatury KHER

Zdeněk Ryšavý, Ředitel ROMEA, o. p. s.

Jáchym Topol, programový ředitel Knihovny Václava Havla

Leoš Válka, ředitel Centra pro současné umění DOX

Marta Kubišová, zpěvačka a bývalá mluvčí Charty 77

Dana Němcová, socioložka a bývalá mluvčí Charty 77

Břetislav Rychlík, scénárista a režisér

Petr Placák, šéfredaktor revue Babylon