Jak počátkem července sdělila MF Dnes, Andrej Babiš prý potápí Angelu Merkelovou. Asi to bylo trošku tak, ale Angela si za to mohla sama. Aby něčím zasytila vlčáky z bavorské Křesťansko-sociální unie (CSU), letitého pevného koaličního partnera své Křesťanskodemokratické unie (CDU), nakukala jim, že 14 států Německu slíbilo urychlené navracení migrantů z Německa do té země Evropské unie, kde byli zaregistrováni. A mezi „ochotnou čtrnáctkou“ prý figurovala i Česká republika.

Angela ale ten počet trochu nafoukla. Zpráva se šířila mediálním prostorem a Andrej se pochopitelně ohradil. On sám už dávno vsadil na antimigrační notu a dobře ví, že mu souhlas s dobrovolným přejímáním těch migrantů, kteří nemají na azyl v Německu nárok, neboť již byli registrováni v jiné zemi EU – byť by mělo jít o jejich přejímání k dalšímu přesunu kamsi dál, za naše hranice – může snadno srazit popularitu.

Už takhle mu Angela tuhle zavařila, když vyšlo najevo, že mu prý zavolala a komunisty coby oporu vlády sice povolila, leč Okamuru naopak přísně zakázala. Alespoň v tomto smyslu povahu telefonátu líčí Parlamentní listy a houf podobných webů, s odkazem na článek německého deníku Die Tageszeitung. Ovšem zmíněný deník popisuje zdroj oné informace následovně: „Na chodbách Poslanecké sněmovny si někteří pamatují na jisté ráno z poloviny dubna. Babiš byl tehdy velmi rozčilený. Říká se, že jeho nálada tehdy souvisela s telefonním rozhovorem, který s ním předtím měla Angela Merkelová.“

Nejmenovaní pamětníci z chodeb Poslanecké sněmovny si sice údajně vybavili jisté dubnové ráno, Parlamentní listy a jejich okolí ale mají jasno. Obecně prezentují kdejakou kravinu, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že nemálo voličů ANO si vytváří obraz o světě pomocí podobných žump, popřípadě pomocí sdílení článků z podobných žump na sociálních sítích, v Andrejově štábu v Průhonicích se musely rozeznět výstražné sirény a zablikat červené kontrolky. Alarm! Od Angely přece poníženě přijímají rozkazy zrádci národa jako Kalousek, nikoliv suverénní obhájce národních hodnot Babiš!

A co Zeman, jen co ho teď Andrej trochu neposlechne, dá mu ten zpropadený telefonát pěkně sežrat! A je úplně jedno, jestli proběhl, nebo neproběhl, poněvadž jakmile o něčem Parlamentní listy napíšou, že se to stalo, tak se to prostě stalo. Stalo, nestalo, mohlo se to přece stát! Pravda, nepravda, mohla by to přece být pravda, a tudíž to pravda je! Přesněji řečeno, je to pravda vždy, když se to někomu hodí.

Andrej i Angela jsou v průšvihu, leč každý jinak a každý z jiného důvodu. Angela rozhodně není naivní idealistka, avšak zuby nehty brání zachování alespoň nějakého celoevropského a o určité hodnoty opřeného přístupu k migraci, byť je samozřejmě problematický a obtížně realizovatelný. Hájí tedy Evropskou unii jako takovou, jelikož jakmile si každý z členských států začne hrát výhradně na svém písečku a své národní pískoviště si humanisticky ohradí ostnatým drátem, bude s EU amen. A bohužel, ten konec se možná blíží rychleji, než si myslíme.

To Andreje uhnětli z jiného těsta. Je takovým kličkujícím žralokem. Pro firmu udělá cokoliv, dokonce si založil její politickou divizi pod názvem ANO a nabral hlasy i díky heslu, že bude jako firmu řídit rovněž stát, od čehož si zhruba třetina voličů ve volbách slibovala a slibuje dobré bydlo. Babišův byznys je každopádně orientován západním směrem. Jednak v podobě čerpání dotací z EU (50 milionů na Čapí hnízdo nechme nyní stranou, tady jde hlavně o miliardy za biopaliva), jednak i kvůli některým přímým akvizicím. Zde nutno zmínit hlavně chemičku SKW Piesteritz ve Wittenbergu, jež je údajně Babišovým zlatým vejcem. Největší německý výrobce močoviny se totiž na ziscích Agrofertu v posledních letech podílel až třetinou.

Právě proto byl Andrej dosud prozápadní a (relativně) proevropský, proto si to dosud nechtěl s Angelou moc rozházet. Má ale, jak se říká, čuch, a cítí, jak se Angelina moc drolí, vidí, že jí jde po krku příliš mnoho dravců, aby mohla jejich útok ve zdraví přežít, jakkoliv se asi nějaký čas ještě udrží ve funkci.

Avšak i Andreje kdekdo škrtí. Aby coby trestně stíhaný získal pro svou vládu důvěru, musel se pevně obejmout s Milošem Zemanem a jeho proruskou podnikatelskou suitou a také s proruskými komunisty. V parlamentu pak často s Okamurou, byť mu ho prudérní Angela jako vládního registrovaného partnera po telefonu zakázala. A v obavě o popularitu a o hlasy nasadil ve vztahu k migraci rétoriku Viktora Orbána, Sebastiana Kurze, italských ligistů… a tak dále, a tak podobně, byl by to dlouhý seznam. Babiš je vlastně takový soft Okamura, což Angele asi uniklo. A nejspíše jí rovněž uniklo, jak už na Babiše vůbec není spolehnutí. Už Angele nehelfne, třeba tím, že by potvrdil její taktickou politickou lež ve vztahu k vzpurným Bavorům. Babiš je prostě, slušně řečeno, svižně pružný.

K čemu však ona pružnost povede? K prosperitě Agrofertu možná ano. Nikdo jiný už ale na Babišově manévrování asi nevydělá. Rozhodně ne Česká republika. Hotspoty v severní Africe (či na blízkém Východě), kde se mají migranti registrovat a prověřovat, zatím existují pouze na papíře usnesení posledního bruselského summitu EU. Dotyčné africké státy dokonce něco takového odmítají. K prosazení existence podobných zařízení by totiž EU musela vystupovat jako respektovaná mocnost, jež má jednotné vedení, jednotné a akční i na úkor suverenity členských států. Rozhádaný spolek suverénních xenofobů nic podobného neprosadí. Hotspoty na území EU pak mj. vyvolají otázku, jakou mocí vrátit migranty bez nároku na azyl zpět. A dobrovolné přebírání migrantů z Itálie patrně dopadne velmi jednoduše: (skoro) každý se na něj vybodne. Což Andrej ostatně už veřejně avizoval. Respektive by se na to nevybodla leda tak Angela, kterou k tomu Bavoři už pravděpodobně nepustí.

Síla migrační vlny sice klesá, avšak psychologicky, a tedy i politicky, naopak roste. Výše uvedené skutečnosti pak spíše jen prohloubí chaos. A tudíž velmi zhorší postavení České republiky. Nechtěli jsme se podřídit rozhodnutí o kvótách, podle něhož bychom měli přijmout ve výhledu několika let pár tisíc migrantů, což by pro desetimilionový vyspělý stát měla být hračka. Zašprajcovali jsme se a nyní zde většina veřejných činitelů i prosté veřejnosti tleská těm politikům z ostatních zemí EU, kteří nasadili tvrdě protimigrační a tvrdě protikvótovou rétoriku. V české kotlině je považujeme za spojence, vždyť prý říkají to, co my jsme dávno říkali, prý potvrzují, že jsme měli ve „svaté válce“ proti kvótám pravdu. Vítačko Angelo, ty už táhni! Shoř v pekle, sluníčkářko! Že právě ony tolik vítané „zdravé síly“ mají především potenciál vyhodit Evropskou unii do povětří, nikoho nezajímá.

Údajný diktát Bruselu Čechům nevoní, tak holt poznají diktát chaosu a pěstní právo toho silnějšího. Proč ale věšet hlavu – třeba se jim to bude líbit!