V sobotu po Třech králích  7. ledna jsme pořádali pochod Za monarchii, který redakce Babylonu provozuje každý rok – od pomníku sv. Václava přes Staroměstské náměstí a Královskou cestou na Hrad. Jelikož se právě v tu dobu konala v Lucerně konference Charty 77 po čtyřiceti letech, zahnuli jsme do paláce a zazpívali jsme chartistům Zachovej nám Hospodine Císaře a naši zem, načež jsme hymnu zakončili zvoláním: Lepší Otto, nežli toto! a Ať žije Charta 77, přičemž jsme shromážděným připomněli, že jejich nekorunovaný šéf Václav Havel 28. října 1988 v restauraci Olympie na Újezdě, kde jsme se shromáždili po demonstraci v centru Prahy, si připil s Českými dětmi na obnovu Českého království. Při této příležitosti jsme položili jednomu z aktivistů spřátelené organisace Janu Rumlovi čtyři otázky:

S jakým pocitem jsi na začátku roku 1977 podepisoval Chartu? Myslel sis, že se dožiješ pádu režimu?

Já jsem vůbec Chartu 77 nevnímal jako helsinský  produkt. Hned zpočátku jsem si myslel, že pád režimu již nastal, že vznikla otevřená politická opozice a  já se chtěl podílet na destrukci komunistického režimu. Potom jsem si uvědomil, že tak lehké  to přece jen nebude. Pořád jsem ale „spěchal“ a v roce 1989 mě pak štvalo, že jsme byli možná poslední zemí, ve které došlo  k pádu komunismu.

Jaký byl nejvíce kritický okamžik Charty 77 a naopak její největší úspěch?

Počátek roku 1977, kdy zemřel Patočka a Havel byl zavřený. Tehdy, klobouk dolů před Jiřím Hájkem, který tak zbyl ze tří mluvčích jediný. Úspěchem Charty 77 bylo, že to všechno přežila. Vždy jsem věřil tomu, že to Charta nemůže prohrát a vždycky, když někoho zavřeli, zastoupil ho někdo jiný.

Mohl bys nastínit názorové rozpory uvnitř Charty?

Názorové rozdíly jsem nijak nevnímal. Faktem je, že poté, co nastoupily jiné iniciativy jako například Hnutí za občanskou svobodu, ekologové či České děti nebo Spolek přátel USA, byl už v opozici dost cítit generační rozdíl – staří a radikální mladí se spolu přeli, ale zase nijak fatálně. Já byl vždy pro demonstrace v ulicích.

V čem byl podle tebe význam Charty 77?

V obrovském respektu vůči každému signatáři. A byl to i pozoruhodný informační systém – bez internetu, telefonů, řidičáků… Beze všeho a přesto to fungovalo.