Vážení čtenáři, jelikož se nám recenze na výstavu Jiřího Koláře dovnitř čísla už nevyšla, tak jsme z ní udělali otvírák –Kolář je ostatně dobrý otvírák i zavírák.

U příležitosti stého výročí založení republiky jsme udělali rozhovor s prešovským historikem Peterem Švorcem, který se mimo jiné specializuje na dějiny Rusínů, přičemž tvrdí, že vysvětlit je je nadlidský úkol – no netvrdí to tak úplně přesně, ale tak nějak podobně. Viz vpravo dole, ne tedy Peroutka, ale Švorc. Schválně, jestli budete moudřejší.

Na straně čtyři se historik David Svoboda pustil do historiků, kteří mlčí, ačkoli se k nám Dějiny – Fukuyama Nefukuyama – opět nebezpečně přiblížily a co se týče Mnichova, měli bychom si sami zamést před vlastním prahem.

O stranu dál najdete trochu emocionální, ale kdo by nebyl v dnešní době nasraný, redakční výzvu nazvanou Probuďme se! – A kdy je budíček? Hned pod ní najdete tentokrát naštvaný, slušně řečeno, text šéfredaktora o jakýchsi zmetcích, tedy ministerské komisi, která z rozdělování grantů udělala literární frašku, rozdělivši literární svět na ten s „mnohostranným ideovým náhledem“, který je hodný podpory, a ten s „jednostranným ideovým náhledem“, který podpory hoden není. To je opravdu zmetek.

Po letech absence se ozval Viki Sock, který napsal ohlédnutí za Pavlem Řezníčkem, který nebyl žádný snob, byl to totiž básník. Čest jeho památce.

Pod ním se David Bartoň ohlíží za knihou Pierra Hadota, který tvrdí, že kdo nežije zevnitř, vlastně neumí ani číst. To můžeme směle potvrdit – alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství. Na straně II přílohy nevynechejte text Jakuba Chrobáka o Hvoreckého knize Trol, což je dnes aktualita nejvyšší.

Tohle číslo je ale věnováno, jak už asi tušíte, Komanczům, tedy Rusínům. K tomu účelu jsme vyzpovídali prešovskou socioložku Ĺubu Kráľovou, která si zoufá nad tím, že Rusíni neučí doma děti rusínsky, a když jsme se jí zeptali, zda její děti rusínsky mluví, hádejte, co odpověděla? Viz str. I a II přílohy. Hned naproti najdete úryvek z karpatského románu Maroše Krajňaka, který nás uvede přímo do děje. Ten pak rozvedou rusínské balady o stranu dál, což je teda thriller – kam se hrabe Erben. O peripetiích s jejich vydáním jsme si na str. VI. povídali se sympatickou muzikantkou Táňou Pirnikovou a na závěr se můžete podívat na úryvek z Kuděje, který kdysi na Podkarpatské Rusi pobýval a napsal o tom román – Kuděj je dobrý, ale tak na každé páté až desáté stránce.

Příště se sejdeme, pokud nás tedy opět nenařknou z jednostrannosti (Babylon je ale tištěn oboustranně!) cca 15. prosince.

Ať žije Komančská republika!