Dnešní podvečer před 80 lety 13. května 1941 vysílali pplk. Josef Mašín, štb. kpt. Václav Morávek a četař František Peltán ze zpravodajsko-diverzní odbojové skupiny Tři králové ilegální vysílačkou Sparta II z bytu v ulici Pod Terebkou v Praze Nuslích do Londýna mimořádně důležitou depeši: nacistické Německo se chystá napadnout svého dosavadního spojence Sovětský svaz, když do domu vtrhlo přepadové komando gestapa. Poté, co v rychlosti stačili zničit materiály, které se neměly nepříteli dostat do ruky, dal Mašín svým druhům rozkaz k ústupu, pak otevřel dveře a zahájil na gestapáky palbu, prvního skolil, pak se mu ale vzpříčil náboj v pistoli, gestapáci se na něj vrhli a přeprali ho, přičemž pistoli se jim podařilo vyrvat mu z ruky jedině tak, že Mašínovi prostřelili zápěstí.

Mezitím, co se Mašín s gestapáky rval, podařilo se Morávkovi s Peltánem uniknout, když z třetího patra činžovního domu sjeli po ocelovém lanku od vysílačky, přičemž si Morávek uřízl prst, který mu visel na kůži. Jakmile se prudkým během dostal z dosahu gestapáků, Morávek si prst odřízl, ránu si obvázal a naskočil na plošinku tramvaje, jako každý jiný spořádaný protektorátní občan.

Gestapo, které přišlo na stopu bytu při výsleších a domovních prohlídkách, zpočátku nevědělo, kdo jim padl do ruky. I když zraněného Mašína krutě mučili, nedostali z něj nic, ani jeho jméno, takže uveřejnili jeho portrét v novinách. Těžce zraněný Mašín se několikrát pokusil o sebevraždu včetně toho, že se pokusil překousat si žíly, takže byl pak k posteli připoután. Když ho pak pozdraveného vozili k výslechům, Mašín se s gestapáky v Petschkově paláci pral, poslal k zemi sadistického gestapáka Soppu, takže musel být nakonec k výslechu přiváděn ve svěrací kazajce.

Kariéru čs. důstojníka Mašín zahájil za 1. sv. války, kdy byl odveden k c.k. pěšímu pluku 36. V květnu 1915 u Sinkova přeběhl do ruského zajetí a přihlásil se do čs. legií. Bojoval u Zborova, Bachmače a na sibiřské magistrále. Byl několikrát raněn a vyznamenán. Za republiky sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze Ruzyni, kde byl v době největšího ohrožení Československa nacistickým Německem pověřen velením pluku.

Už v době po Mnichovu se začal připravovat na odboj v ilegalitě, shromažďoval a ukrýval zbraně. V předvečer okupace odmítl vydat ruzyňská kasárna, chystal se je i se skladem zbraní vyhodit do povětří, inzultoval nadřízené, kteří mu v tom chtěli zabránit, byl suspendován a obžalován pro vzpouru. Ihned se zapojil do protinacistického odboje. Působil ve vojenské odbojové organizaci Obrana národa a spolu s pplk. Josefem Balabánem a škpt. Václavem Morávkem vytvořili sabotážní a zpravodajskou skupinu Tři králové, která měla síť spolupracovníků na různých postech v protektorátu a dokonce i v říši. Mj. využívali zprávy agenta A-54, vysokého důstojníka nacistického Abwehru Paula Thümmela. Shromážděné informace skupina vysílačkou posílala československé exilové vládě do Londýna, která se tak mohla před Spojenci vykázat aktivitou, která výrazným způsobem přispěla k jejímu uznání coby právoplatné československé vlády, a mohla tak oficiálně začít vyjednávat o uznání a obnovu demokratického Československa.

Josef Mašín byl popraven během heydrichiády 30. června 1942. (Václav Morávek padl v přestřelce s gestapem 21. března 1942 na Prašném mostě poté, co proti agentům gestapa vystřílel z pistolí čtyři plné zásobníky. František Peltán byl rovněž v přestřelce s nacisty těžce raněn 11. července 1942 poté, co gestapo obklíčilo místo jeho schůzky v Kinského zahradě a záhy na to zemřel.) Při popravě na Kobyliské střelnici v Praze nacisté Mašínovi pro jistotu nesundali pouta, aby se na popravčí četu nevrhl. Mašín si nenechal nasadit pásku na oči a před popravou vzkřikl:

Ať žije svobodné Československo!

Dodnes člověka jímá vztek při pomyšlení, jak s tímto nezištným vlastenectvím, obětavostí a oddaností těchto statečných lidí principům, na kterých bylo založeno samostatné Československo, poválečná čs. reprezentace, sdružená pod výsměšně eufemistickým názvem Národní fronta, servilní, zbabělá, neschopná pojmenovat věci pravým jménem, naložila. Na nátlak stalinistického SSSR obětovala domácí odboj a národu předstírala, že SSSR přišel, aby Československo osvobodil, ačkoli první věc, co „Národní fronta“ udělala, bylo předhození Podkarpatské Rusi bolševickému diktátorovi. Jestliže tady někdo dodnes skřehotá nad Mnichovem, tedy zradou Francie (s Británií jsme spojeneckou smlouvu neměli), tak ta se udála za nepokrytého vydírání Hitlera válkou, které se francouzská veřejnost, mající dosud v živé paměti hrůzy zákopové války, strachovala jako ničeho jiného a byla ochotna pomyslnému míru obětovat vše. My jsme ale po válce obětovali Stalinovi vlastní území a vlastní občany de facto jen tak – abychom se východní despocii zalíbili coby ti praví, nefalšovaní spojenci. Desetitisíce čs. občanů, celá rusínská elita, byly pozatýkány a poslány do gulagů, kde mnozí nalezli smrt, stovky a tisíce byly popraveny nebo umučeny a rusínský národ byl zakázán – rusínské školy, stejně jako řeckokatolické náboženství. To se nedělo ve zbytku českých zemí ani za nacistického protektorátu.

Když pak sovětizace země dostala v únoru 1948 oficiální punc, byli protinacističtí odbojáři, kteří spolu s generálem Mašínem bojovali za svobodné a demokratické Československo v předmnichovských hranicích, první, kteří byli komunisty, vedenými Moskvou „osvoboditelkou“, popravováni, vězněni a mučeni – ti ze Západu, stejně jako z Východu, z domácího odboje i ze SNP – jen za nacistické gestapo zaskočila komunistická StB.

Tři králové a generál Mašín byli vymazáni z historie. Žena generála, Zdena Mašínová, za války vězněná nacisty, byla zatčena a odsouzena k 25 letům vězení, přičemž rok ve vazbě ji komunisté nechali na betonové podlaze bez přikrývky. Z vězení už nevyšla. Její bratr, protinacistický odbojář Ctibor Novák, který za války strávil šest let v nacistických káznicích, byl popraven. Synové Ctirad a Josef věrni otcovu odkazu (viz dopis dole) v reakci na pronásledování antinacistů založili protikomunistickou odbojovou skupinu a prostříleli se na Západ, kde chtěli vstoupit do armády a bojovat proti SSSR – někdejšímu spojenci Hitlera z roku 1939, s kterým se pak chytil do křížku o kořist nazývající se Evropa. Dcera Zdena, zdravotně postižená, strávila řadu měsíců v samovazbě, a po svém propuštění byla komunisty celoživotně perzekuovaná.

Tahle postupně několikrát znásilněná země ovšem dodnes mluví o svém znásilnění v roce 1945 jako o osvobození. Je to vůbec možný? Existuje nějaká jiná taková země, společnost? Dodnes zde přežívá servilní duch Národní fronty, který navázal na ducha patolízalství druhé republiky a protektorátu. Dodnes z něj berou sílu nejen Zemanové, Okamurové etc., ale třeba i část akademické obce, obzvlášť té historické, která se od dob komunismu cítí být pasována do role strážkyně národních průserů, pohrom a sviňáren – o komunistech pochopitelně nemluvě, ti mají zradu a kolaboraci v popisu práce.

Ať žije svobodné Československo!

Chtělo by se vzkřiknout s generálem Mašínem. Jenže nepřítel není vidět, nemá žádné obrysy, je to jen mazlavé nic, jehož reprezentant je ministr vnitra Hamáček. Ocitli jsme se v roce 2021 už na samém dně národní existence coby svéprávných a za svůj život a prostředí, ve kterém žijí, odpovědných lidí, nebo to ještě může klesnout níž?

Po válce byl ve škvíře za zárubní cely číslo 10 na Pankráci objeven moták, který krátce před popravou napsal Josef Mašín své ženě a dětem:

Drahé moje děti!

Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčily její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radku, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný chlapec. Buď oporou a rádcem Pepovi a Nenušce. Ty musíš zastupovat mne. Spoléhám se na Tebe! Ty, Pepíčku musíš pomáhat mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušku a nikdy ji neopusťte. Mějte se navzájem rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním. Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní. A nyní Ty, moje drahá Nenušo, moje sladká holčičko. Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Vím, že máš dobré srdéčko, že máš ráda svoji mamičku a bratříčky, že jim budeš dobrou … (nečitelné). Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!

Josef Mašín