Senátní a komunální volby máme za sebou. Babiš dobyl Prahu, do senátu se dostal prominentní jezeďák Čuba, a obměněná horní komora ihned odhlasovala, že ministři a jejich náměstci mohou být někdejšími spolupracovníky StB.

Samozřejmě se můžeme radovat, v komunálkách uspěla nová lokální hnutí občanů, kteří to myslí se svými čtvrtěmi a městy dobře. Všichni vědí, jak dělat politiku lépe. Babiš ji bude řídit jako firmu a z dálky hlídat své nesporně bohulibé ekonomické aktivity – dává přece lidem práci. Aktivisté a vůdci nových hnutí budou spravovat věci veřejné jako obecně prospěšnou společnost. Čeká nás tak zářná budoucnost plná cyklostezek, nonstop mateřských školek, farmářských trhů, gay pride etc. Komunální politiku budou mnohdy řídit vedle standardních babišovců i zcela noví babišovci s lidskou tváří.

Principy „nepolitické“ komunální politiky ovládají dnes politiku celostátní. Pohledem z okna Kremlu navíc česká vrcholová politika i jako komunální vypadá.

O důležitých tématech dneška – tj. jak se postavit k ruské expanzi na Ukrajině, zda hájit lidská práva ve světě, jak hodnotit čtvrt století po Listopadu vzhledem k tomu, co předcházelo, i tomu, jak na 25 let demokracie navázat – budou rozhodovat lidé „apolitičtí“, kteří se profilují na tématech často marginálních. O to víc se proti současnému diskursu vymezí.

Bohužel v tom nejsme v Evropě sami, východní vanutí se nás ale dotýká silněji než států na západ od Rýna. Představa bohaté a zcela neakceschopné Evropy se Rusům krásně hodí do krámu, jejich děti budou jezdit po českých, skotských, vlámských etc. cyklostezkách, studovat na ke všemu tolerantních školách, chodit do aseptických parků na jógu, zatímco v Rusku se bude dělat byznys a rozhodovat. Kdyby před nedávnem Skotové schválili v referendu odtržení od Velké Británie, mohli být Rusové tomuto snu zase o něco blíž.

Příležitostný zastánce Putinova režimu bývalý prezident Václav Klaus se k volbám vyjádřil takto: „Po proběhlých volbách vidím překvapivě mnoho spokojených, kteří hledají úspěch v jedné parciální věci, zatímco určující celek zamlčují. Tímto celkem je prohra nás všech, prohra politiky a vítězství apolitické oligarchie.“ Když odmyslíme, že to trochu popletl, protože opakem parciálních věcí je právě ten celek, zřejmě celková vize, nikoliv jakási „prohra nás všech“, zní to z jeho úst dost pokrytecky. Prostě hlásit se ke konzervativismu a euroatlantickým hodnotám a podkuřovat Putinovi není ničím jiným. Jinak má ale pravdu, že politika prohrává a nový vůdce Babiš zamlčuje všechno, co jen zamlčet lze.

Nová uskupení (včetně babišovců s lidskou tváří) se budou věnovat už jen dílčím tématům. Babišův nekončící úspěch je založen právě na tom, že se zásadně nevyjadřuje k ničemu tak nepraktickému, jako je třeba ruská agrese na Ukrajině, lidská práva atd. To všechno totiž smrdí politikou, a tudíž korupcí, jak si myslí Babišovi voliči. Jemu samotnému to také perfektně sedí, svoji „neutralitu“ ve sporu mezi demokratickým Západem a Putinem bude moct jednou velmi výhodně zobchodovat.

Stanislav Škoda

Babylon 3/XXIII, 3. listopadu 2014