Brikcius čili (i)racionální theologie

Když mne Moravská zemská knihovna požádala, abych recenzoval Eugenův český překlad jeho anglické bakalářské práce o důkazu existence Boží – rozumějte: „Boží“, nikoli „zboží“ – v dnešní době zajisté není potřeba dokazovat existenci zboží –, řekl jsem si rezervovaně: Koho dnes může něco takového zajímat? – Whom it  may concern?

Ale protože jsem zodpovědný, pustil jsem se do čtení jeho mladistvé gigantomachie, či snad lépe theomachie, kterou – jak se mi posléze ukázalo – na celé čáře vyhrál.

Ilustrace Sebald Beham, 1548 / British Museum

Je ovšem potřeba vyjít od konce. Na předposlední stránce závěrečného rozhovoru s autorem klade editor knihy Radim Kopáč správnou otázku: „Proč jste tak dlouho držel práci v rukopise?“

Autor chápe, že je tázán, proč práci z roku 1982 už dávno nevydal, a lakonicky odpovídá: „Nebyl důvod.“

Vzhledem k tomu, že v dalším průběhu rozhovoru zamluvili otázku, která se po uvedené odpovědi nabízela a na kterou Eugen evidentně čekal – vždyť o povinnosti položit takovou otázku v knize výslovně mluví –, musel jsem si tuto otázku položit sám: „Je nějaký důvod vydávat po třiceti šesti letech Eugenovu filosofickou prvotinu? A jestliže nějaký existuje, je to důvod dostatečný?“ Vždyť je přece jasné, že jedině dostatečný důvod je v plném smyslu slova důvodem.

Poučeni Eugenovou bakalářskou disertací dovedeme samozřejmě snadno odpovědět na otázku druhou. Vždyť je to jako s pánem Bohem v ontologickém důkazu: jestliže existuje, pak existuje nutně. Takže jestliže nějaký důvod vydat tuto práci je, pak je to důvod nutný, neboli dostatečný (neplést, prosím, s rozdílem mezi nutnou a postačující podmínkou).

Obtížnější je ovšem otázka první. Existuje nějaký důvod vydávat český překlad Eugenovy bakalářské disertace? Jak se k odpovědi na takovou otázku dostat? Jen blázen by si přece mohl říci v srdci svém: „Není důvod“, podobně jako jen blázen si kdysi mohl říci: „Není Boha“.

Na druhé straně bychom se však snadno mohli ocitnout v pokušení bláznovu odpověď zopakovat. Vždyť označit za bláznovství snahu podat ontologický důkaz Boží existence nám v jednom svém dopise naznačil už svatý Pavel. A v souladu s ním nám tento náznak nezvratně vysvětlil božský Immanuel Kant jako příklad toho, o co mu šlo v jeho slavné Kritice čistého rozumu, totiž jako příklad nemožnosti racionální theologie, tj. nemožnosti získat naším lidským rozumem nějaké pozitivní poznání o Bohu. To samozřejmě Eugen dobře ví a ve své práci to souhlasně uvádí. Důvodem tedy nemůže být to, že by svým případným čtenářům chtěl něco nového sdělit.

Přece však se zdálo, že nějaký důvod tu být musí. Vždyť text, který mi z Moravské zemské knihovny poslali, byl už docela hezky vysázen a tiskových chyb v něm bylo jenom, co by na prstech několika málo rukou spočítal.

Samozřejmě se nezdálo, že by k zjevnému odhodlání knihu vydat vedly autora či nakladatele důvody zištné. Všichni dobře vědí, že na filosofických titulech ještě nikdo nezbohatl. Také si nemyslím, že by nakladatel sázel na to, že o knihu budou mít zájem ti, kterým se ještě nedoneslo, že Bůh je mrtev a knihu si koupí v blahé naději, že přece jen někdo konečně podal důkaz Boží existence.

Jediný myslitelný důvod pro vydání Eugenovy práce – a tím se dostávám k vyvrcholení své úvahy – musí tedy být ten, že se nakladatel domníval, že Eugenova práce je dobrá.

A protože někdo v Moravské zemské knihovně přece jen v koutku duše věří, že bytí (neboli existence) je význačný pozitivní predikát – přestože to Immanuel Kant už jednou provždy vyvrátil –, a protože chtěl mít na dobrosti Eugenovy práce rovněž nějaký podíl, rozhodl se, že ji učiní ještě lepší právě tím, že jí jisté bytí přidá. A zajisté si něco takového myslí i Eugen sám. Vždyť kdyby svou práci ponechal ležet v nesrozumitelné (rozuměj: anglické) hatmatilce a ve vybledlém strojopise pod haldami rukopisů svých úspěšně vydaných eugeniálních děl; kdyby ji nepřeložil do normálnímu (rozuměj: českému) člověku srozumitelného jazyka; kdyby nakladatel nepochopil, že Eugenův ontologický důkaz je co do eugeniálnosti rovnocenný ostatním Eugenovým dílům a kdyby nedosáhl jeho prvního českého vydání – pak by se opravdu mohlo zdát, že ontologický důkaz neexistuje.

Domnívám se, že Radim Kopáč, Moravská zemská knihovna i Eugen mají pravdu a jsem rád, že – navzdory všem Kantům a Heideggerům – jsme se dočkali hmatatelného důkazu toho, že ontologický důkaz přece jen existuje.

Prosloveno 6. listopadu 2018 v Památníku národního písemnictví na Strahově; titulek je redakční

Eugen Brikcius: Ontologický důkaz. Moravská zemská knihovna, 2018

Ilustrace Maria de Wilde, 1700