Být či nebýt (in po šedesátce)

Mikuláš Galanda: Češúca sa, 1931. /Slovenská národná galéria

Občas mám chuť vzít koště a jít se proletět. Mám k tomu všechny předpoklady. Velký nos, svůj věk, a krásy jsem taky moc nepobrala. Do nějakého čarodějnického reje bych skvěle zapadla.
Pěkně si užívat svůj nemoderní, neatraktivní vzhled, starat se jen o své koště a vařit lektvary. Nečesat se, koupat se jen v případě, že bych špatně rejdila na koštěti a spadla do nějaké vody. Umím si představit, jak s kamarádkami čarodějnicemi kujeme pikle a pomlouváme všechny ty krasavice na instagramu, fejsbuku a v časopisech. Ty, které se chlubí štíhlým tělem, značkovým oblečením a doplňky, pletí bez známek stárnutí.
Čarodějnický spolek se mi zatím najít nepodařilo, a proto se snažím na to, jak být i po šedesátce šik, přijít sama. Jako zralá žena si uvědomuji, že je potřeba přiznat sobě i okolí, že už to dávno není, co to bývalo. Co když to ale nikdy nebývalo o moc lepší, jak to ještě nezhoršit?
Hledala jsem inspiraci na různých stránkách pro ženy. Bohužel jsem spoustu dobře míněných rad musela zatratit. Například: oblékejte se mladistvě; vaše líčení by mělo být přirozené; buďte pozitivní – a vedle toho obrázky modelekhereček a umělkyň, které nosí velikost 34.
Nemám prostě kolem sebe ten správný tým. Chybí mi vizážistka, kosmetička, asistentka, a taky nemám tu správnou velikost. Další překážkou je moje finanční situace.
Když se podívám do peněženky, třese se tam jen pár bankovek, které rozhodně nestačí na kabelku a boty za sto tisíc. A přiznejme si, že boty z výprodeje a handmade kabelka opravdu reprezentativní nejsou. Přirozené líčení vůbec nezakryje moje pigmentové skvrny na tváři a pozitivní bývám jen tehdy, když se dobře vyspím, což vzhledem k mé dlouhodobé nespavosti bývá velmi zřídka.
Sešla jsem se svými kamarádkami, rovněž aspirantkami na čarodějnice, abych zjistila, jak to mají ony. Jedna si nechala udělat umělé řasy, kterými by se dalo klidně zametat. Říkala, že když byla mladá, prodlužování řas se ještě nedělalo, tak to chtěla vyzkoušet. Já bych se bála, že mi při první příležitosti spadnou do kávy nebo něco takového. Další kamarádka si nechala potetovat celé předloktí. Nezdálo se mi, že by jí to nějak výrazně přidalo na mladistvosti; spíš naopak. Dál jsem ještě zaregistrovala různými odstíny obarvené šediny, kratší sukně, dlouhé umělé nehty – břicha jsme zatahovaly všechny. Já chtěla kamarádky překvapit novým sestřihem, ale při mé smůle se moje představa a dílo kadeřnice opět minuly. Vypadala jsem trochu jako pštros.
Naše společné setkání skončilo jako vždycky. Probraly jsme všechny neduhy, které nás nebo naše blízké trápí, nemoci, které určitě brzy budeme mít, jaké léky si kupujeme v lékárně a kolik za ně doplácíme. Co zabírá na tuhle a co na onu svízel a tak podobně.
Došlo mi, že recept na to, jak si poradit s věkem, od nich prostě nezískám.
Proto jsem se rozhodla na to přijít sama. Doma jsem si nalila panáka na kuráž, svlékla se a postavila před zrcadlo, abych viděla nahou pravdu. Nejdřív jsem ucukla leknutím, ale potom jsem sebrala odvahu. Vzala jsem to pěkně z gruntu. Prohlédla jsem si každý faldík – některé se do této kategorie už ani nevešly – zhodnotila stav pokožky, zkoumala vliv zemské přitažlivosti, zkrátka jsem nezavřela oči před ničím. Naštěstí nebyl nikdo doma, protože by slyšeli jen samé: kruci!, sakra!, to je hrůza!, já se zblázním! a podobné zoufalé výkřiky. Došla jsem do koupelny pro župan, abych tu zříceninu zakryla, a šla si nalít dalšího panáka. Najednou mi bylo jasné, že s tím se prostě nic dělat nedá. Moje tělo nese známky dlouhého užívání, a nevejde se do luxusních výrobků velikosti 34. Nohy, které mě nosily třicet let na dráze a dalších patnáct v sociálních službách, potřebují zdravotní obuv bez podpatků, a kabelu nemám jen na platební kartu: musí být bytelná, abych do ní mohla nakoupit pro svých devět vnoučat. Nezbývá mi tedy nic jiného, než to přestat řešit. Přiznat šedivé vlasy, hluboké vrásky, špatný zrak a málo energie. Prostě si koupím pohodlné boty, větší tmavou halenu, pěkně širokou sukni a taky nové koště. Poslední věc, kterou musím udělat, bude sehnat kontakt na čarodějnický spolek, do kterého s radostí vstoupím. Bude to rozhodně snazší, než se před blížícími pětašedesátými narozeninami snažit být in.

dosud nepublikováno