Kdy a kde ses narodil?

Narodil jsem se v listopadu 1979 v Praze v Hodkovičkách.

Čím jsou tvoji rodiče a odkud pocházejí?

Máma celý život pracovala ve zdravotnictví jako masérka, nejprve v Thomayerově nemocnici, po revoluci soukromě. Táta učí na VŠE statistiku, ale neustále inklinuje spíše k historii, tak alespoň píše o historii statistiky. Mámina rodina je z jižních Čech, tátova z Ostravy a Třebíče.

Kdes vyrůstal a jaké bylo tvé dětství? Co sourozenci?

Narodil jsem se sice v rodinném domě v Hodkovičkách, ale když mi byl rok, rodiče se přestěhovali o pár set metrů vedle do paneláčku v Braníku. Velkou část dětství jsem ovšem stejně trávil u babičky a dědy v těch Hodkovičkách. Nějak se k tomu neustále vracím – ta pohoda. Děda byl vědec na penzi a neuměl nic nedělat, tak pořád spisoval nějaké články na prehistorickém psacím stroji a k tomu se přikrmoval bonbóny, babička byla buď na zahradě nebo pospávala u čtení Naší rodiny. V tom domě byl tak neskutečný klid… Hrozně rád jsem jezdil a stále jezdím na chalupu na Jindřichohradecko. Se sestrou Markétou jsme pořád vymýšleli nějaké srandičky, ale o těch raději nic nepovím; třeba by se ještě někdo mohl naštvat, kdyby si teď přečetl, že jsme to byli my.

Ty, a to se málo ví, neb to na tobě není vidět, máš silnou vadu zraku. Kdy se na to přišlo a jak ses s tím vyrovnával?

Tu oční chorobu mám nějak prapodivně poděděnou po mámě. Odmalička jsem si říkal, že to jediné, na čem v souvislosti se ztrátou zraku záleží, je vyrovnat se s tím. Doufám, že se mi to celkem podařilo. Díky tomu jsem se mohl celý život soustředit na jiné věci a nemusel řešit něco, co nezměním. Takže mě nakonec nejvíc mrzí, že nevidím ty mladé holky.

Cos šel studovat po základce?

Chtěl jsem být nějak použitelný i bez vysoké školy, proto jsem nešel na gympl, ale na obchodní akademii. Pořád se ještě v noci budím, že mám špatně zaúčtováno nebo nedosahuju předepsané rychlosti ve psaní na stroji, fuj!

Proč jsi šel studovat zrovna práva? Chtěl jsi být „Pan Právo a Pořádek?“  Tys ale také uvažoval o novinařině, že?

Asi bych spíš mluvil o spravedlnosti než pořádku; k tomu, jak manželka potvrdí, mám takový selektivní vztah. Během studia na vejšce jsem pracoval jako soudní zpravodaj a myslím, že ta snaha zprostředkovat právo pro nezasvěcené čtenáře mi zůstala natrvalo, ale primárně jsem chtěl pracovat jako právník a ne novinář.

Po vysoké jsi dělal co? To už jsi šel na ministerstvo vnitra, kde jsi začal kariéru whistleblowera? Jak to tehdy vlastně bylo?

Takhle to vypadá, že jsem se tam přihlásil na nějaké tabulkové místo s názvem „Oznamovatel.“ Situace byla trochu jiná; v roce 2003 jsem nastoupil do resortu vnitra a deset let jsem pracoval jako právník, později jako ředitel právního úseku. Když jsem se setkal s nějakými prasečinami, o něž tam nebyla nouze, tak jsem se snažil o nápravu. Na podzim roku 2010 se to ovšem nějak vyhrotilo a tehdejší vedení se nás s kolegy snažilo zbavit, tak nezbývalo, než se tvrdě bránit. Dneska jsou oba protagonisti odsouzení, jeden z nich amnestovaný a ve veřejné správě smrdí dál.

Kdy jsi začal koketovat s politikou a vstoupil do kontaktu s KDU-ČSL a z jakých důvodů?

Já se za politika nepovažuji, ale to se nepovažuje ani oligarchický premiér. S KDU jsem spolupracoval na volebním programu v oblasti justice a protikorupčního boje, a na podzim 2013 kandidoval jako nestraník do poslanecké sněmovny. Ideově mám k lidovcům stále nejblíže, ale jako právník Nadačního fondu proti korupci si musím držet odstup.

Do toho jsi se oženil a rozmnožil a přišla nabídka jít dělat náměstka ministrovi financí (dnešnímu premiérovi). Váhal jsi nebo to pro tebe byla jasná volba?

Oženil jsem se o řadu let dříve a děti (čtyři) přicházely na svět v posledních 12 letech průběžně. Co se týče práce ve funkci náměstka MF pro majetek státu a regulaci hazardu, to byl v zásadě můj nápad. Od lidovců se k Babišovi nikomu moc nechtělo a já jsem po konsultaci s Pavlem Bělobrádkem Babišovi navrhnul vytvoření sekce na MF, jež by zahrnula některé agendy, které čekaly na hluboké reformy. Ty jsem potom uskutečňoval, případně prosadil.

Na Babiše se tě asi ptát nebudu, protože o něm hodně píšeš ve své knize, ale jak to bylo s Alenou Schillerovou? Vy jste se asi neměli moc rádi, když tě ihned po nástupu do funkce ministryně financí odstavila? Nesouviselo to čirou náhodou s tím jejím levným bytem v centru Prahy, který jsi nechal prošetřovat?

Těch věcí, kde jsme si s paní Schillerovou nerozuměli, bylo několik: ať již její ubytování, mnou nařízená kontrola na užívání pozemků společnostmi Agrofertu, které jim nepatřily, nebo moje kritika bídných výsledků celníků při potírání ilegálního hazardu, což byla její odpovědnost. Ovšem, co z toho bylo pro Schillerovou rozhodující nevím. Každopádně, že se mnou nechce spolupracovat, mi řekla jako první věc po jmenování. Tak to pro ni asi bylo dost zásadní. Rozhodně to taky nebylo jenom z její hlavy. Ta dáma bez Babišovy vůle ani neposune květináč na okně. Občas mě napadá, jestli vůbec chápe, co dělá a jaké to pro ni může jednou mít následky, až nad ní nebude Babiš bdít.

Jak zpětně hodnotíš svou práci na MF? A myslíš si, že tam po tobě zůstane nějaký odkaz, že ho nerozmetá ta další garnitura?

Jsem moc rád, že se mi podařilo nastavit nová pravidla u hazardu, což ČR může dlouhodobě posunout dál, uskutečnit první fázi reformy majetku státu a další změny. Tragédie je, že v tom někdo musí pokračovat, ale vedení MF se teď zabývá úplně jinými záležitostmi a odborníci jsou většinou v čudu. Třeba ale bude nějaká příležitost v budoucnu ty věci zase někam posunout.

Jak jako právník hodnotíš causu našeho pana premiéra a neobvyklé kroky pana prezidenta v této záležitosti? Žijeme ještě v právním státě anebo jsme na tom podobně jako v Itálii za Berlusconiho či v nějaké banánové republice? Věříš ještě na vymahatelnost práva v ČR?

Každá generace si musí svobodu vybojovat. Je otázkou, zda je rizikem nějaký banánistán nebo spíš ruská gubernie či oligarchie. Každopádně justice a další pilíře právního státu stále fungují poměrně slušně a společnost musí u hájení její nezávislosti vytrvat a hlavně musí vygenerovat lidi, co Babiše, Zemana, Okamuru a další nepřátele evropských hodnot porazí. To se nestane bez intenzivního zapojení každého z nás.

Tvá kniha Čas oligarchů, jejich sluhů a nepřátel  vyšla nejprve elektronicky, stála symbolických 10 Kč, ale na webu NFPK je stále ke stažení zcela zdarma. Přesto se kniha dočkala i papírového vydání a nyní se připravuje dokonce audiokniha. Kolik se zatím prodalo kusů?

Cílem knih Nadačního fondu proti korupci není vydělat, ale na různé systémové věci ve společnosti upozorňovat, proto ani přesná čísla neznám. Nicméně v létě si elektronickou knihu od nás i od prodejců stáhlo několik tisíc lidí (ať už zdarma, či za peníze) a šíří se dál internetem. Další zhruba dvě tisícovky knih se dostalo ke čtenářům v papírové podobě a některé knihovny signalizovaly, že je furt rozpůjčovaná, tak snad to k něčemu bude a někteří lidé z tam uvedených faktů něco vyvodí.

Je ti 40, máš za sebou bohatou kariéru na dvou ministerstvech, skvělou rodinu, slušnou práci v NFPK, a napsal jsi úspěšnou knihu. Co chystáš dál? 

Já jsem nikdy neplánoval, čím bych chtěl v životě být, ale rád jsem překvapený, co pro mě Pán Bůh přichystá. Taky bych byl rád, kdybych se dožil toho, že budou děti žít nějaký hezký život a pochopí, že bez vlastního zapojení do občanské společnosti nic nezmůžou.

Vás dojebem do černej zeme!

Jeden z prvních zcela zásadních konfliktů, které jsem měl s Andrejem Babišem, se odehrál na přelomu března a dubna roku 2014. Tehdy jsem byl vedle výkonu funkce náměstka ministra financí pověřen řízením Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Tam v tu dobu vrcholil konflikt mezi ředitelkou teplického a ústeckého pracoviště. Ředitelka nadřízeného pracoviště Úřadu v Ústí nad Labem Marie Ševelová iniciovala odvolání vedoucí teplického pracoviště po jednom zmanipulovaném výběrovém řízení na prodej pole, v němž aktivně působila společnost z holdingu Agrofert. Ve zkratce, teplické pracoviště Úřadu vyhlásilo výběrové řízení na prodej pozemku. Prodeje se pak zúčastnila toliko První žatecká, a. s. (společnost Agrofertu), jež předložila nabídku v obálce, která se ovšem z trezoru paní Heřmanské ztratila a kdosi se snažil tuto nabídku zjevně zaměnit za nižší cenu.

Když jsem se o této kriminální aktivitě v Teplicích dozvěděl, nebylo mi jasné, co je za problém. Věc byla předána policii a paní Heřmanská, u níž se tyto aktivity odehrávaly, byla odvolána a výběrové řízení bylo zrušeno. To jsem ovšem nevěděl, že v daném případě figuruje Agrofert, přičemž Darek Kysela, člen představenstva První žatecké, byl asistent Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně a navštěvoval každou poradu ministra. A hlavně, paní Heřmanská se obrátila na ministra Babiše se srdceryvným dopisem, že je volička ANO 2011 atd. Když jsem rozhodl, že paní Heřmanskou jmenovat zpátky nebudu, dostal ministr Babiš jeden ze svých pověstných psotníků, při němž vydržel asi půl hodinu na mě řvát, abych své rozhodnutí změnil, že rozhodovat o tom, co je a není špatné, bude on a že „vás dojebem do černej zeme!“. Nicméně, tehdy ještě nebyl čas sluhů, já jsem své rozhodnutí nezměnil a ministr Babiš neměl jinou možnost než svou prohru skousnout a doufat, že podvod, v němž figurovala jeho společnost i fanynka, do konce policie nedotáhne.

Dnes ale s odstupem pěti let vím, jak naivní jsem byl. Desítky těchto aktů odporu proti jím tutlaným podvodům si dobře pamatoval a při nejbližší možné příležitosti se pomstil. S paní Heřmanskou se scházel dál a nechával si od ní radit, jak podpořit transparentnost hospodaření se státním majetkem. V tu dobu však již Bc. Heřmanská, chvála Bohu, řady zaměstnanců Úřadu opustila.

x x x

Další konflikt se týkal rovněž Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kam se po příchodu Andreje Babiše na Ministerstvo financí přesunul bývalý ředitel Finančně analytického útvaru Milan Cícer. Ten byl spojován s dobou Miroslava Kalouska a po okamžitém ukončení jeho působení na ministerstvu se stal ředitelem jihočeského pracoviště uvedeného úřadu.81 Když jsem se proto stal na počátku dubna ředitelem ÚZSVM, nutil mě Babiš k okamžitému odvolání Cícera z dané funkce. Když jsem mu argumentoval tím, že pana Cícera považuji za jednoho z nejschopnějších lidí, vůbec ho to nezajímalo a stále opakoval, že je to „Kalouskův zmrd“ a že musí okamžitě odejít. To mi opakoval celý půlrok působení na ÚZSVM každý týden a moje působení na tomto úřadě nespojoval s nějakými výsledky v koncentraci státního majetku a kontextu nějakých reformních kroků, ale shrnul ho slovy „Nevím, čo ste tam ten půlrok dělal, keď ste nebyl schopen vyhodit ani toho zločinca Cícera.“

x x x

Když se stal Andrej Babiš v prosinci 2017 předsedou vlády, která nikdy neměla důvěru Poslanecké sněmovny a ani ji mít nikdy neměla, byla již systemizace na rok 2018 Sobotkovou vládou schválena. K žádným organizačním změnám, které by podnítily změnu systemizace, nedošlo, a tak si vláda vymyslela zákonem neznámý institut úpravy systemizace, na základě něhož zrušila velkou část sekcí na jednotlivých ministerstvech a zřídila nové sekce. Někde se tři náměstci ubrali, jinde se sekce rozdělily, čímž se funkce náměstků přidaly. Výsledkem bylo to, že jenom okolo příchodu první Babišovy vlády, tedy vlády bez důvěry, která se opírala toliko o důvěru prezidenta, a nikoli Poslanecké sněmovny, jak předpokládá ústava, skončilo okolo 1. 1. 2018 celkem 26 náměstků na jednotlivých ministerstvech a desítky dalších špičkových odborníků.83 V souvislosti s absencí důvěry pro první Babišův kabinet si dovoluji připomenout judikaturu Ústavního soudu ČR, podle níž vláda bez důvěry Poslanecké sněmovny nesmí činit nevratné kroky, jimiž genocida odborníků ve státní správě bezesporu je.

Na obsazení nově zřízených funkcí náměstků byla vypsána výběrová řízení, o jejichž výsledcích bylo předem jasné, jak dopadnou. V mém případě se s porušováním zákona ministryně Schillerová ani netajila. Bylo mi řečeno, že se sice můžu přihlásit, ale náměstkem bude kolega Landa (syn manažera z Lovochemie z holdingu Agrofert). Výsledkem je, že k 1. 1. 2018 i 1. 1. 2019 se Andrej Babiš zbavil všech náměstků, kteří byli spjati s odlišnou politickou nebo názorovou ideologií. Nejinak tomu bylo i s řediteli odborů nebo vedoucích oddělení. Když se ministryně Schillerová chtěla zbavit kolegy Petra Váchy, sloučili dané oddělení s jiným.
Petr Vácha byl vedoucí oddělení, které mělo na starosti prověření pofiderního, a pro stát zcela nevýhodného, ubytování právě Schillerové, kontrolu mj. společností Agrofertu, které neoprávněně užívaly cizí majetek a na toto neoprávněné užívání čerpaly dotace, viz kapitola 4. 2. 5. Rovněž vypracovával trestní oznámení na transakce, v nichž figuroval nynější ministr dopravy Vladimír Kremlík.

Jediný, kdo byl v rámci každého ministerstva z možnosti vyhození na základě systemizace vyloučen, byl z logiky věci státní tajemník. Státní tajemník je nejvyšším představitelem služby na ministerstvu a z logiky věci může být toliko jeden a ze zákona tam prostě být musí. Z tohoto důvodu nebylo možné jeho funkci rozdělit, zrušit nebo ho jinak systemizací vyšoupnout. Vláda s přispěním poslankyně (ministryně) Kláry Dostálové proto přišla s novelou služebního zákona, která zajistila, že ani státní tajemníci nemohou zůstat nezávislí na vládě a ta je může z jejich funkce odvolat. Touto novelou, kterou vládní koalice s komunisty a SPD prosadila i přes odpor Senátu, zajistila, že už jediný státní zaměstnanec nebude moci svou práci vykonávat s vědomím, že za jeho postoje ho nikdo nebude likvidovat.

V současné době je v legislativním procesu další návrh novely služebního zákona, jímž chce vláda docílit toho, aby určitá skupina rozhodnutí o systemizaci nebyla prováděna formou usnesení vlády, tedy s předepsaným připomínkovým řízením, ale formou jakési dohody mezi ministerstvy financí a vnitra. V praxi to bude znamenat, že se o některých rozhodnutích ani dotčení zaměstnanci, ani veřejnost předem nedozví a změny budou činěny náhle a bez varování.

úryvek z knihy O. Závodského Čas oligarchů…