Asi nejsem sám, kdo s hrůzou očekává výsledky nadcházejících voleb. O to víc poté, co téměř jistý vítěz „Ano – bude rozhodně a o moc líp“ deklaroval, že navýší roční schodek státního rozpočtu o nejméně 300 miliard korun. A k tomu ta další sebranka, co se dere do Sněmovny! Je zřejmé, že přání, aby se tam nedostaly kreatury a exoti z KSČ/Stačilo!, „rádobykonzervativní“ náckové z SPD aspol. až po „rádobykonzervativní“ hochštaplery z Motoristů, je jen zbožným. A to bohužel i v posledním případě.

Nyní se mi ale zdá, že to nakonec může být dobře, že by se tam měli dostat opravdu všichni. Léčba Slovenskem se všemi těmito nesourodými, zapáchajícími partičkami v Parlamentu může být totiž opravdu „očistným“ zážitkem. A tím nejlepším, co se z dnešních špatných řešení nabízí. Nejen proto, že doufám, že veřejné parlamentní šaškování těchto exotů, gaunerů a vlastizrádců se u nás – na rozdíl od Slovenska – rychle zají a zdravá část společnosti se ozve jako kdysi za vlády Zemana s Babišem. (A za co pak budeme stát, když si to líbit necháme).

Jejich nástup do Parlamentu by měl ještě jeden efekt, a to mnohem důležitější. Protože možnost obnovení vlády na půdorysu dnešní koalice je jen teoretická, tak tahle sestava znechutí vládnutí právě Babišovi. Jedna koaliční strana mu k většině nebude stačit. Nesourodá směsice koaličních poslanců či ad hoc podporovatelů menšinového kabinetu bude prakticky neřiditelná. Výsledek? Omezený manévrovací prostor, zmenšená možnost „škodit“ a nakonec pád vlády s předčasnými volbami. Tím by se naše utrpení s Babišovou vládou mohlo zkrátit na minimum.

Teď si zkuste představit tu grotesku: Turek se Sterzikem šroubují dohromady intervencionismus a deregulaci – jeden by nejradši zestátnil i jídelnu, co máte přes ulici, druhý by raději zrušil dopravní značky a nechal auta jezdit po chodnících. Macinka mezitím u kafe vysvětluje Švihlíkové, že volný trh je spása, zatímco ona si už v hlavě píše dekret o znárodnění supermarketů. A do toho Markéta Šichtařová, původně libertariánka ze Svobodných, teď s logem SPD na klopě, skládá s nimi „novou hospodářskou politiku“ – něco mezi Hayekem a plánovanou ekonomikou páté pětiletky, aby konečně zamezila blížícímu se krachu, který již oznamuje desátým rokem. A to ještě není všechno: v koutě se Konečná snaží vysvětlit Okamurovi, že levicový nacionalismus je ten jediný pravý, zatímco on se dušuje, že jedině pravicový populismus je cesta vpřed. I když tady by se asi shodli docela rychle, že je ok oboje.

Výsledkem je kakofonie, kde se každý hádá s každým, jestli se má znárodnit ČEZ nebo zprivatizovat Budvar, jestli se má EU opustit kvůli „Bruselu“ nebo kvůli „genderu“ (i když tady také cítím ve výsledku shodu) a jestli má být státní propaganda tisknuta azbukou a rovnou na billboardech u dálnic.

Ono to nakonec bude ještě mnohem jednodušší. Kdy se názory ne-názory, ideologie ne-ideologie uvnitř každé ne-koalice začnou mezi sebou všichni strkat, podrážet si nohy, šlapat na kuří oka v boji o různé pašalíky, příspěvky, posty. To bude teprve mela a to poteče už skutečná krev a ne rajský protlak – to pak nastane opravdová léčba Slovenskem.

Ano, na řadě věcí se tahle pestrá úderka shodne – a často to nebudou hezké věci. A bude to peklo to všechno vydržet. Ale snad těch hrůz bude v této konstelaci co nejméně.

Otázkou zůstává, zda volit srdcem nějakou normální stranu či koalici, nebo takticky a rozumem Motoristy, aby se do Sněmovny nakonec opravdu dostali i oni. Hmmm. Nevím, jestli na tohle racionální rozhodnutí je potřeba mozek, ale žaludek na to rozhodně nemám. A vy?

P. S.

Ještě je tu samozřejmě druhá možnost. A to, že jim to Andrej náležitě a podle potřeb osladí či osolí a všichni se seřadí poslušně do šiku směrem k zářným zítřkům. Pak na nás, přátelé, zbyde už jen ten pepř.