Komunisté slaví narozeniny – před 97 lety byla totiž založena KSČ. Ustavující sjezd se konkrétně konal ve dnech 14.–16. května 1921 v Národním domě v Karlíně. O třináct let později, 24. května 1934, probíhala volba prezidenta republiky, poslední, v níž byl zvolen T. G. Masaryk, ale vůbec první, jež se uskutečnila ve Vladislavském sále Pražského hradu.

Masaryk byl zvolen hladce: hlasovalo pro něj 327 volitelů, tedy poslanců a senátorů. Jediný soupeř, komunistický kandidát Klement Gottwald, obdržel 38 hlasů, prázdných hlasovacích lístků bylo odevzdáno 53. Ale právě Gottwaldova kandidatura způsobila skandál, v němž hráli hlavní roli komunističtí zástupci. Ti začali rušit jednání skandováním hesla „Ne Masaryk, ale Lenin!“ Řídil je máváním poslanec Josef Štětka, který uvedl celou obstrukci jakýmsi zakokrháním. Nejvíc, dle Práva lidu hlasy „hutnými jako bramborová kaše“, křičel právě on a Václav Kopecký.

Václav Kopecký patřil k nejtvrdším stalinistům a též k největším viníkům justičních vražd a zločinů padesátých let minulého století. V posledních letech života se v přednáškách konaných na půdě tzv. Vokovické Sorbonny, jak se ironicky říkalo někdejší Vysoké škole politické ÚV KSČ, snažil o rehabilitaci nejen vlastní, ale i zločinného Stalinova odkazu. Z těchto přednášek vznikla kniha ČSR a KSČ, jež vyšla v roce 1960, rok před Kopeckého smrtí. Je to vlastně taková snůška pomluv nejenom na nekomunistické politiky, ale i na ty komunisty, kteří se stali obětí stalinských čistek. O prezidentské volbě z května 1934 tam někdejší šéf komunistické propagandy (tedy jakýsi rudý Goebbels) Kopecký uvádí pozoruhodné věci:

„V době, kdy se ve Vladislavském sále ohlašovala kandidatura T. G. Masaryka na presidentský stolec a kdy se odevzdávaly do uren hlasovací lístky, jsme my, komunističtí poslanci a senátoři, sborově vykřikovali různá hesla: ‚Pryč s měšťáckou demokracií!‘, ‚Ať žije diktatura proletariátu!‘, ‚Ne Masaryk, ale Lenin!‘ apod. K vykřikování hesel nám podle ujednání dával znamení poslanec soudruh Štětka, sedící v první lavici a mající při sobě napsaný seznam hesel, jež měla být postupně vykřikována.

V jedné chvíli, kdy bylo již oznamováno, že T. G. Masaryk dostal většinu hlasů a byl zvolen presidentem republiky, jsme byli udiveni, že soudruh Štětka nedává signál k vykřiknutí hesla, jak bylo smluveno, a že vůbec pak přestal dávat signál k pronášení dalších hesel, jež jsme měli provolávat až do našeho demonstrativního odchodu z Vladislavského sálu. Začali jsme to pak soudruhu Štětkovi vytýkat a říkali jsme mu, že nás vlastně ve chvíli politické demonstrace umlčoval.

Soudruh Štětka nám to pak vysvětlil. Řekl, že tehdejší předseda poslanecké sněmovny agrární poslanec František Staněk vzkázal soudruhu Štětkovi, že pozoruje, že kdykoli Štětka zdvihne ruku, tak že na jeho pokyn začnou komunističtí poslanci a senátoři vykřikovat svá hesla, a že ‚jestliže poslanec Štětka ještě jednou zdvihne svou pracku, tak budou všem komunistickým poslancům a senátorům na dva měsíce odebrány diety‘.

Soudruh Štětka vysvětloval, že se ve své lavici, v níž seděl vedle soudruha Zápotockého, radili, co tedy dále dělat. A tak se v zájmu zachránění diet, jež znamenaly statisíce korun pro stranu v době poloilegality, rozhodli od vykřikování dalších hesel upustit. A tak soudruh Štětka, mající před sebou lítostivé oči staré pokladnice strany, soudružky Křenové, již ruku nezdvihl k pokynu k vykřikování hesel, ačkoli ho prý ruka stále k zdvižení sváděla.“

Jak vidno, i ve třicátých letech dovedla vidina ztracených diet zchladit revoluční zápal. Ti voliči, kteří v dnešní éře ideového vyprázdnění politiky od politiků stále očekávají, že si omezí vlastní výhody, čekají tedy podle všeho marně. Ale komunistům jejich obstrukce stejně neprošla hladce. Masaryk sice na incident nereagoval, dokonce prý vydal pokyny k tomu, aby se věc nepřetřásala v tisku. K incidentu se však vrátila – z popudu ministerského předsedy Malypetra – justice.

Za výrazy z oficiálního letáku KSČ „Ne Masaryk, ale Lenin!“, v němž se například psalo, že „Masaryk je povolán k tomu, aby stál v čele fašistické diktatury“, byly v červnu na Klementa Gottwalda, Josefa Krosnáře, Josefa Štětku a Václava Kopeckého vydány zatykače podle § 2 zákona na ochranu republiky za velezradu. Gottwald a Kopecký prchli tajně přes hranice do Sovětského svazu.

A to je vlastně o komunistech celé. Je asi zbytečné, ba přímo neekonomické, o nich ještě cokoliv jiného dodávat. Ale přece jen… Nutno ještě smutně podotknout, že v nynější době se komunistům nabízejí diety za to, že – uhlazeným slovníkem prvorepublikového agrárníka Staňka vyjádřeno – zvednou pracky pro vládu. A také, že by bylo nanejvýš vhodné, aby teď do Putinova Ruska prchl velezrádce Zeman. Toho se však bohužel nedočkáme.