Jedenáctý květen 1997 čím dál tím více aspiruje na titul převratného dne světových dějin – počítač tehdy poprvé položil na lopatky šachového velmistra druhu homo sapiens. V roce 1996 ještě Garri Kasparov, v té době mistr světa, počítač Deep Blue od IBM porazil 4:2 na zápasy, o rok později se však již musel sklonit před jeho vylepšenou verzí. A to v poměru 2½ : 3½ při třech remízách, Kasparov vyhrál jednou, Deep Blue dvakrát, poslední, šestý zápas série se uskutečnil právě 11. 5. 1997. Už je to přes dvacet let. Kam se mezitím dostala umělá inteligence, co umí, metaforicky vyjádřeno, Deep Blue model 2018?

Ale vždyť je to vlastně logické, že věk Rozumu skončí globální nadvládou umělé inteligence. Sice prý nemá ani nemůže mít vědomí, je však k panování nad lidstvem vědomí třeba? Například smysl pro humor nikoliv, přičemž ten umělá inteligence patrně též postrádá. Jednou, a může to být brzy, až se ona temná vize naplní, stane se datum 11. 5. 1997 počátkem nového letopočtu. Takový fádní, obyčejný den, ve kterém se z našeho lidského hlediska snad ani nic důležitého nestalo.

„Domnívám se, že na celosvětovém trhu je místo asi tak pro pět počítačů“ pronesl v roce 1943 ředitel firmy IBM Thomas Watson. O tři roky později pak svůj odhad o něco rozšířil: „Pro pokrytí celosvětových potřeb by mělo stačit asi deset počítačů.“ Dnes se oba tyto výroky s oblibou střídavě citují na internetu, často s explicitní či alespoň implicitní poznámkou: „Hle, to byl ale vůl!“, jež má zároveň zrcadlit jiskřivou inteligenci poznamenávajícího. Milovníci detektivek popřípadě jízlivě doplňují okřídlené: „Jak prosté, milý Watsone…“, tedy větu, jež se u Arthura Conana Doyla nikde nenajde…

Ve skutečnosti nebyl chudák ředitel Watson zas takový nekňuba, jak se dnes soudí. Vždyť v roce 1946 se například rozběhl teprve jeden z prvních počítačů v dějinách lidstva – ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer).

„ENIAC, který měl sloužit k výpočtům dělostřeleckých tabulek, byl považován za počítač, i když mu řada znaků skutečného počítače chyběla. Měl 30 skříní, velký napájecí zdroj, rozsáhlé vzduchové chlazení, vážil okolo 30 tun a rozprostíral se na ploše 167 metrů čtverečních. Obsahoval 17 468 elektronek šestnácti typů, 70 000 odporů, 10 000 kondenzátorů, 1 500 relé, 6 000 ručních přepínačů a okolo 5 milionů ručně pájených spojů. To vše vyžadovalo 174 kW elektrického příkonu. Když se ENIAC zapnul, pokleslo napětí v celé energetické síti města Philadelphia,“ popsala pečlivě v květnu 2013 průkopnické mega-počítadlo Aneta Dufková v článku na webu Objevit.cz

První počítače mohla provozovat v podstatě jen armáda, i kvůli jejich vysoké ceně. Mark I. z roku 1944, společné dílo firmy IBM a Harvardovy univerzity, měřil téměř 16 metrů a vážil skoro pět tun. Pěkně se zapotil i při výpočtech sloužících k vývoji atomové bomby.

První komerční, sériově vyráběný počítač v USA jménem UNIVAC (UNIVersal Automatic Computer) obdržel americký Úřad pro sčítání lidu 31. března 1951. I první sériové počítače byly velké (asi jako garáž) těžké (UNIVAC vážil 13 tun) a drahé. Proto si je kromě státních institucí mohly dovolit jen velké firmy, hlavně pojišťovny.

První verze UNIVACu se prodalo 46 kusů. Pátý stroj (původně postavený pro americký Úřad pro atomovou energii) použila v roce 1952 televizní stanice CBS pro prognózu výsledků prezidentských voleb. Pomocí UNIVACu správně předpověděla, že Dwight Eisenhower zvítězí s velkou převahou. Ostatní předpovídali vítězství Eisenhowerova soka Stevensona. CBS tudíž o „volební noci“ prognózu počítače zprvu tajila, nevěřila mu. Ale nespletl se. Počítače se tak i díky této události začaly těšit velké důvěře veřejnosti.

Nicméně odhad trhu, provedený v roce 1943 „milým Watsonem“, byl poměrně přesný – určitě v desetiletém výhledu. Do roku 1953 si totiž UNIVAC, vyráběný nikoliv IBM, ale konkurenční firmou Remington Rand, zakoupilo šest zákazníků: Úřad pro sčítání lidu, dva kusy Úřad pro atomovou energii (jeden pro Univerzitu New York), Letectvo USA, Námořnictvo USA a Vojenská kartografie USA. První soukromý zákazník se objevil až roku 1954 – společnost General Electric.

Dnes i ten poslední idiot nosí něco mnohem mnohem lepšího v kapse. Mnozí z nás mají dokonce tzv. chytrý telefon. Nicméně lidstvo se kvůli tomu nestalo chytřejším či rozumnějším, ba spíše naopak. Vysvětlení poskytuje malíř Pablo Picasso, jenž se též, byť řidčeji než Thomas Watson, objevuje v internetových „galeriích blbů“. Onu poctu si vykoledoval svými slovy z roku 1968: „Počítače jsou zbytečné. Dokáží nám pouze dávat odpovědi.“

Přitom právě Picasso uhodil hřebíček na hlavičku. Počítač je totiž jen stroj, nic než stroj. Skutečné otázky tedy neklade, nemůže je klást – leda nějaké naprogramované nebo předprogramované, poněvadž i umělá inteligence funguje dle nějakých předem nastavených parametrů. A naše civilizace se už naučila ptát se jen tak, aby jí dokázal odpovědět její vlastní umělý produkt – počítač. Což však neobyčejně zužuje repertoár otázek.

Právě proto je tzv. vyspělá západní civilizace skoro v koncích, proto nedovede vyřešit většinu svých problémů, například nepříznivý demografický vývoj, migrační krizi, zasviněné ovzduší… etc. Poněvadž se nedokáže pořádně zeptat. A kdo se špatně ptá, prd se dozví. To kromě Picassa možná věděl i ředitel Watson, na rozdíl od zástupů dnešních „chytráků“, kteří díky počítačům, jimž zbla nerozumí, mohou celému světu v globální internetové galerii vystavovat na odiv skoro cokoliv, vlastní vyšpulenou zadnici nevyjímaje. Tento „globální dav“, snadno zmanipulovatelný kdejakou hrstkou fake news, proto nějaký ten Super Deep Blue lehce sfoukne jako svíčku…