Sobotní Lidové noviny otiskly celostránkový rozhovor s úřadujícím kardinálem Dominikem Dukou, ve kterém není jediné sdělení. V umění mnoha slovy neříct nic vynikali především komunisté, kteří byli schopni řečnit o ničem hodiny. Dukovi jsou určena slova Kristova: vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne – co je nad to, je ze zlého. Proč nemlčí, když nemá co říct?

Jedno sdělení ale v rozhovoru přece jen zaznělo, i když ne přímo, ale jakoby postranně, jak se u tohoto čím dál tím víc se vybarvujícího církevníka stalo zvykem, a sice kritika „liberální demokracie“. Na otázku, co myslel tím, když ve svém projevu ve Staré Boleslavi mluvil o „demokracii bez přívlastků“, Duka odpověděl: Mluví se často o „liberální demokracii“. Vzpomínám na minulé doby, kdy se hovořilo o „lidové demokracii“. Myslím, že přívlastky maskují to, že demokracie je nějakým způsobem zneužívána.

Co je nad to, je ze zlého… „Demokracii bez přívlatků“ hlásaly všechny fanatické sekty středověku i novověku: lid je sám o sobě čistý, za všechno může systém, který původní čistotu lidí kazí, a stačí tedy jedno: vyvrátit jej do základů. Podle německého revolučního pamfletu Kniha sta kapitol z přelomu 15. a 16. století se nápravy zcela zkažené společnosti mělo ujmout bratrstvo zbožných a morálně bezúhonných laiků. Tito vyvolení měli násilím ovládnout celou zemi a svrhnout všechny hříšné vlády. Hlavní silou hnutí měly být zástupy německých chudých. Úhlavního nepřítele bratrstva pak představovali kněží – nejen ti pupkatí jako Duka: všichni, od papeže do posledního studenta teologie, tělnatí i hubení měli být vyhlazeni. Za účelem napravení morálky a ustavení vlády bezúhonných mělo být každý den pobito 2 300 duchovních, přičemž toto „konečné řešení“ církevní otázky mělo trvat čtyři a půl roku. Poté měl potkat stejný osud Židy, majetné měšťany a nepoctivé kupce. Tím by byl svět očištěn a „demokracie bez přívlastků“ by byla tímto způsobem zajištěna navěky.

Spásu světa skrze neposkvrněný lid dovedla k dokonalosti francouzská revoluce, která prohlásila hlas lidu za hlas Boží, a aby to bylo všem jasné, začala stínat hlavy nejen svým protivníkům, ale i těm, kteří se provinili svým původem.

Demokraciemi „bez přívlastků“ byly především komunismus i nacismus. Komunisté i nacisté tvrdili, že vyjadřují vůli lidu přímo – nezprostředkovaně, bez omezení parlamentem a podobným „buržoasním“ haraburdím k obalamucení lidu vládnoucí oligarchií. Lenin hlásal, že revoluční diktatura proletariátu a chudých rolníků bude tisíckrát demokratičtější než ta nejdemokratičtější parlamentní republika a Hitler ve svém projevu v Říšském sněmu v roce 1934 prohlásil: Bude vždy prvořadým úkolem národně socialistické vlády znovu a znovu zjišťovat, nakolik vláda zastupuje vůli národa. A v tomto smyslu jsme my „divoši“ skutečně lepšími demokraty.

Ve skutečnosti ovšem základní demokratický postulát, že všechna moc vychází z lidu, platí jen tehdy, když je sám omezen – zákony, ústavností, institucemi právního státu, stejně jako, občane Duko, kulturou, tradicí, náboženstvím, morálkou…

V demokratických volbách nejde o boj mesiáše se satanem, jak se to snažila nakukat světu totalitní hnutí, ale o alternaci moci na základě lidové volby v systému ústavních institucí, které se vzájemně vyvažují. Nejde o „posvěcení“ moci (Božím) lidem – a tedy její nedotknutelnosti, neomezenosti, věčnosti…, ale naopak o rozdělení moci, kontrolu moci, omezenost moci a časnost moci, k čemuž vedle svobodných voleb stejně tak slouží parlament, nezávislá justice a policie, nezávislá média etc., tedy to, co se zpravidla označuje jako liberální demokracie.

Tedy mimo jiné společnost, ve které se církev neopírá o nejrůznější autokraty, ale má přirozenou autoritu, nesupluje státní byrokracii, neřeší její problémy, ale žije se společností, s každým jednotlivým člověkem, jehož duše mu je nad jakýkoli stát, Českou republiku nevyjímaje.

Duka říká, že není politolog. To vskutku není, proč má tedy potřebu sdělovat světu kraviny? Je snad v řadě těch, kteří mají za to, že Putin je ten, kdo brání (křesťanskou) civilisaci před prohnilým západním liberalismem? Shlíží se snad v ruské demokracii „bez přívlastku“, která – když to nevyšlo s marxismem – zkouší dnes svou zcela bezbožnou, cynickou, kágébáckou moc okrášlit pravoslavím? Ha ha.

Maně si člověk vzpomíná na Dukovo kázání v katedrále nad rakví Václava Havla, Dukova druha z borského vězení, kdy se dušoval – a vypadalo to tehdy docela autenticky, že naše řeč musí být ano, ano, ne, ne. Uplynulo pár let a Dukovi z toho zbyla jen ta druhá část Kristova výroku: co nad to jest …