Je pravidlem, že když už je všem jasný, že je průšvih, vynoří se najednou armáda mudrlantů, kteří nás poučí, co a jak. Teď nás různé vědecké celebrity mistrují v tom, jak se máme chovat. Jako malé děti se ale nechovají ani tak lidé, jako tahle vláda. Na jaře ve společnosti panoval ohromný entusiasmus a odhodlanost se s pandemií poprat, lidé byli solidární, vzájemně si pomáhali, byli ochotni si ubrat ze svého pohodlí a přispět na akce, které se zdály mít smysl. Celý tenhle ohromný elán, který se ve společnosti vynořil snad poprvé od doby listopadové revoluce, ale vláda svou absolutní nekompetentností, chaotickým jednáním, neschopností věci koordinovat, řídit, předjímat, během chvíle zcela promrhala.

Když 20. srpna, na rozdíl od dnešních chytráků, ministr Vojtěch v obavě z návratu z dovolených a začátku školního roku oznámil zavedení roušek v uzavřených prostorách, premiér, který si ho ve vládě držel jako fackovacího panáka, ho zesměšnil a celou věc stornoval. Když se pak pandemie znovu rozjela, odpovědnost za to hodil na Vojtěcha, který byl od začátku ve vládě připravený coby obětní beránek. A když už pak Vojtěcha nebylo, svalil Babiš celý průšvih na neodpovědnou veřejnost. Vědecké kapacity, které nás teď varují, abychom se chovali odpovědně, mu v tom jen dělají stafáž.

Když vládne lid

Je to přitom prosté:  Vše, co se daří, je v kompetenci vlády, byť by to bylo třeba hezké počasí, zatímco vše, co se nedaří, za to vláda nemůže, ačkoli to má – na rozdíl od počasí – červenými písmeny zdůrazněno v gesci. Pěkně to, jak se špatné věci dějí bez ohledu na vládu, pátečnímu Seznamu.cz vysvětlil novopečený, nebo spíše vypečený ministr zdravotnictví plukovník Prymula.

„Přes období, které nastalo po ukončení první vlny, kdy si začali všichni myslet, že už nás to nepotká, že jsme zvítězili a už to nepřijde. Začali tady vystupovat různí lidé, kteří to začali úplně negovat – že covid vlastně neznamená nic. A postupně se přesvědčili politici, a tím si myslím z obou stran spektra, že ten virus nic moc není. Společnost se začala rozvolňovat až do podoby, kdy tady během letních prázdnin nebylo vůbec žádné omezení. Pak se situace začala někdy na počátku září už zhoršovat do pozice, kdy to už jasně znamenalo, že se tady nachází explozivní vlna. Ale ještě pořád tomu lidé nevěřili. Začali tomu věřit, až když to bylo někde na těch počtech tři tisíce nakažených denně. Tak teď už věřím, že každý vidí, že exploze tady je…“ popsal celou věc Prymula, jako kdyby šlo o nějaký přírodní proces, ve kterém nemá vláda žádné kompetence – prostě se to tak děje a vládě nezbývá, než se neblahému vývoji podřídit.

Je to k nevíře

Ve skutečnosti je věc prozaičtější, než panství osudu v Erbenových baladách. Ať se ohledně vlády a pandemie podíváme, kam se podíváme, vybafne na nás počin, nad kterým zůstává rozum stát. Vláda rozhoduje o opatřeních, které mají celostátní dopad, dotknou se života a existence statisíců lidí a vypadá to následovně: Na jednání vlády s Národní ekonomickou radou vlády o nových vládních opatřeních někdo prohlásí, že je společensky nepřijatelné zavřít školy a nechat otevřené restaurace. V následné debatě se pak vláda rozhodne zavřít i restaurace. Rozhodne se tak bez jakýchkoli podkladů, respektive Prymula jakési měl. Podle jeho informací se od března v restauracích nakazilo přes 700 lidí (z celkových 140 000 pozitivně testovaných!), přičemž z těch 700 to byl v naprosté většině personál, který se mohl nakazit, a taky asi nakazil, kdekoliv mimo restauraci, hlavně doma, od dětí. Vláda se tak přesto rozhodla navzdory tomu, že pro stovky živnostníků, oslabených z jarních zákazů, to bude znamenat definitivní konec a pro tisíce lidí ztrátu zaměstnání. Když pak vláda o věcech skutečně rozhoduje s pomocí dat, přinese jí je soukromník, který si sednul k počítači a vytvořil matematický model vývoje pandemie s pomocí jednoduchého excelového souboru. Když ho přes známé přinesl do vlády, tak tam všichni vírali jako vrány – byly to první model vývoje pandemie, který v Babišově vládním kabinetu viděli. To je opravu jako z nějaké blbé komedie. Je to k nevíře, ale je to tak – takhle Babiš se svým týmem řídí desetimilionovou firmu zvanou Česká republika.

Twitter píše

Kompetence, koordinace, komunikace – jsou úplně ty nejběžnější nástroje k řízení čehokoli. Babišova vláda o něčem podobném ale zřejmě nikdy neslyšela – neví, neumí, nezná, nechápe. Tak třeba vláda vybere uhersko-hradišťsko jako místo, kde by se měl spustit pilotní projekt plošného testování obyvatelstva na covid-19 a starosta Uherského Hradiště se to dozví z Twitteru ministra zdravotnictví! „S detaily nebyl seznámen ani hejtman, ani já,“ uvedl starosta Uherského Hradiště. Na jednání minulý pátek, které svolala ředitelka krajské hygieny, se podle něj všichni odborníci divili, jak by taková rozsáhlá akce měla být personálně zabezpečena. Zásadně s tím nesouhlasili ani zástupci praktických a dětských lékařů, kteří by měli testování zajišťovat. Plošné testování ubere čas a práci už bez tak přetíženým zdravotníkům, přitom není vůbec jasné, jak vláda se získanými daty naloží, respektive jestli je vůbec schopná je nějak využít, když není schopná využít ani ty, které má k ruce. Celý projekt má být založen na dobrovolnosti, přičemž spolehlivost rychlotestů je podle Prymuly kolem 80 procent. Není to spíše tak, že si chce někdo udělat z plošného testování velký byznys?

Na idioty nouze neplatí

Na rozdíl od Zemanovy Číny – které jsme museli za nekvalitní roušky tvrdě zaplatit, přičemž si Peking u svého českého sluhy objednal přijetí čínského šuntu se všemi státními poctami, takže jej Babišova vláda poslušně přivítala v pozoru na letišti a předvedla tak veřejnosti jednu z nejvíc ponižujících šaškáren, co si lze vůbec představit – demokratická Čínská republika Tchaj-wan nám darovala pět výrobních linek na roušky a respirátory. Uplynulo už měsíc a půl a vláda dodnes nebyla schopna zajistit, aby dar dostal odpovědného vlastníka, což by si člověk řekl, že je úkol pro jednoho schopnějšího ministerského úředníka na den, dva. Po urgencích, co se s nabídkou děje, se ministr průmyslu a obchodu Havlíček, který by to měl mít v gesci, nechal (na Twitteru) slyšet, že senátoři přivezli zatím jen ústní příslib a navíc by dar mohl konkurovat českým výrobcům roušek. Podle něj „musíme dbát na nenarušení hospodářské soutěže.“

Nouzový stav platí zřejmě jenom pro bezdomovce, který ukradne v sámošce láhev rumu a je po zásluze zastřelen – úřední idiot v křesle ministra je z obliga. Aby České republice tu složitou operaci Tchajwanci ulehčili, nabídli české straně, že zařídí sami převoz linek do ČR! Může být větší ostuda?

Nafackovat, ale komu?

Dobře, buďme shovívaví, je to přece jenom na druhé straně zeměkoule. Jak to vypadá, když je obdobný problém doma, v Praze? Když na jaře kulminovala v Česku pandemie, skupina nadšenců z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT vyvinula a během několika dní zhotovila 100 kusů plicních ventilátorů. Stálo to 10 milionů korun, přičemž na částku se složili lidi během necelých 24 hodin. Všechno se událo prakticky za dne na den. To byla ovšem soukromá iniciativa. Co se stalo, když do celé věci vstoupila vláda a měla ventilátory převzít? Přístroje dosud leží ve skladu a čekají na certifikaci. Ministerstvo zdravotnictví jedná nyní, tedy po půl roce (!), o udělení výjimky. To je tak rozčilující, že by člověk nejraději někomu nafackoval – ale komu, když za všechno může nezodpovědný lid?

Farmacie nad armádu

Neschopnost, arogance, neumětelství, nezájem? Kdyby ventilátory vyrobil Agrofert, to by byla jiná, ale takhle… Součástí Babišova holdingu je i síť soukromých odběrových a diagnostických laboratoří, kterým teď kvete pšenka s testováním na covid. Babišovy laboratoře byly od „Babišova“ ministerstva zdravotnictví ihned vybaveny všemi možnými razítky a povoleními, zatímco konkurence certifikaci na testování ne a ne dostat. Prymula tvrdí, že i když má živnost se zdravotnickým materiálem, sám v tomto oboru nepodniká – to bezpochyby nemusí. Když řídil nemocnici v Hradci Králové, byl ve spojení s firmou Biovomed, kterou vlastní jeho dcera. Firma se podílela na byznysu kolem vakcín a inkasovala ročně desítky milionů od tří farmaceutických společností, které zase získaly od Fakultní nemocnice v HK v letech 2010-16, kdy ji Prymula vedl, zakázky za více než miliardu korun.

Takhle se dělá byznys, kterému se z nostalgie říká zdravotnictví. Podle Zdravotnického deníku si tak Prymula coby ředitel nemocnice během šesti let přišel bokem na 32 milionů korun, než ho tehdejší ministr zdravotnictví vyhodil kvůli střetu zájmů, který porušoval nejen pravidla podnikání, ale hlavně všechny etické zásady, na kterých by měla zdravotní péče stát.

Jak to řekl kdysi pan prezident, když byla epidemie prasečí chřipky? „Já pokládám jakoukoli chřipku, ať už je to nemoc šílených krav, prasečí chřipka, mexická chřipka, ptačí chřipka za podvod zahraničních farmaceutických firem, které chtějí získat enormní zisky za patentované bezcenné léky,“ prohlásil Zeman a dodal: „Já bych se nikdy nenechal očkovat, protože nemám rád podvody. Tady byla vyvolána psychóza jakési pandemie, která ve skutečnosti vůbec neexistuje,“ míní, tedy mínil Zeman, a jak od něj víme, jen blbec se nemýlí, i když třeba něco míní – Zeman bezpochyby. Než zabrala vakcinace, nakazilo se tehdy ve světě několik set tisíc lidí a z nich jich zemřely zhruba 2%.

Řád Bílé micky

Šéf České vakcinologické společnosti, jakýsi Roman Prymula, tehdy naopak očkování proti prasečí chřipce vehementně podporoval a na dotaz, že řada lékařů očkování nedoporučuje, odpověděl: „Názory některých lékařů jsou bohužel naprosto neodborné a masmédia se podepsala na tom, že se jim dopřává sluchu stejně jako těm odborným.“ Na dotaz, zda vedle vakcíny a izolace má nějaký význam i nošení roušek, Primula odpověděl: „Roušky mají velmi omezený význam pro veřejnost, autority je nedoporučují. Mají význam pro zdravotníky v expozici. Rouška má dále význam obrácený. Nemocný by ji měl doma používat, aby nešířil virus na zdravé kolem. Význam má mytí rukou a větrání.“ Podnikal snad tehdy Prymula v jiném sektoru zdravotnického průmyslu, než byla výroba respirátorů?

To vůbec není poťouchlý vtip, který by pan prezident nedovedl ocenit. Na státní svátek 28. října má pan plukovník dostat od prezidenta nejvyšší tuzemské vyznamenání Řád Bílého lva – zřejmě za těch poctivě vydělaných 32 melounů od oněch Zemanových zahraničních farmaceutických firem. A ještě by mohl při té příležitosti Zeman povýšit plukovníka Prymulu na generála na místo šéfa BIS Koudelky, čímž by zabil hned dvě mouchy jednou ranou. Micku trhli mezi vrátky, tak to chodí se zvířátky – veršoval kdysi Fanda Pánek. Měl na mysli micku lvíčka?

Blekota

Celou tu (ne)vládní bídu už jen podtrhuje slovník premiéra, který – když se dostane do úzkých a vypadne z Prchalovy naučené role – blábolí, jako kdyby byl stižen paralýzou. Minulý týden na pravidelné tiskovce na dotaz, co způsobilo dnešní situaci, začal za sebe vyrážet: „Já nevím, kde se staly chyby, my jsme teď přijali nějaké rozhodnutí, my jsme hygieny, odevzdala armáda na ministerstvo zdravotnictví 1. 6., a potom jsem dospěl k názoru, že je třeba znovu vrátit armádu do hry s panem Dzurilou, to bylo 27. července, kdy sem viděl, že na odběrném místě na Bulovce, že to nefunguje. … My jsme zkrátka rozhodovali a v březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten stejný člověk, ale už přišel v nějakém čase, a ty, který měli přijít, nepřišli…“

Ano nepřišli a už ani nepřijdou. Babiš je jako onen kůl v plotě Miloše Jakeše, který chtěl taky pěstovat bojlery. Ono to je tak – když má člověk stát jako svou soukromou firmu, kde není nikomu za nic odpovědný, s pomocí svých všelijak pokoutně nasyslených miliard si založí vlastní stranu jako svůj fanklub a obklopí se kývaly, kteří nemyslí – vykonávají jen vůli nejvyššího, jako byl Vojtěch nebo je Schillerová atd. atp., tak to ani jinak dopadnout nemůže.

Rozhodování vlády je tak neuvěřitelně neprofesionální, zmatené a chaotické, že by se jeden smál, kdyby to ovšem nemělo fatální dopad na chod této země, který pocítíme zvláště v následujících letech. Česká republika pod Babišem začíná mít rozměry Čevenguru, který jurodiví bolševici řídili jako vzorovou sluneční kolonii, kde z chaosu, když se o něj bude řádně a dlouho pečovat, vystavovat jej slunečnímu svitu a pravidelně jej zalévat, vykvete nový řád. Nejdůležitější je v to skálopevně věřit.

Co děti, mají si kde hrát?

Tenhle článek nebrojí proti dodržování bezpečnostních pravidel, jak to opakovaně na sociálních sítích člověk schytává, když kritizuje chaotičnost vládních opatření v ovzduší hysterie, které mj. vytváří sama vláda, aby v čmoudu strachu a rozjitřených emocí zahalila svou naprostou nemohoucnost. V tom jí ovšem pomáhají různí fachidioti, kteří se na věc dívají jen ze svého úzce odborného hlediska, společnost traumatizují černými scénáři, aniž by se čerta starali o to, že pandemie se netýká jen fyzického zdraví lidí, ale stejně tak i lidské psychiky – na prvním místě dětí, školáků a starých lidí. Má fatální dopady v sociální, kulturní, ekonomické, politické… sféře, které ve svém souhrnu mohou být více destrukční, než samotná pandemie, a že tedy nelze rozhodovat a řídit společnost pouze na základě epidemiologických dat.

Navzdory naší vládě se musíme s pandemií poprat. Ať už to dopadne jakkoli, kéž by nás to přimělo aspoň trochu se zamyslet nad tím, v čem spočívá hodnota naší kratičké existence na této mrňavé planetě v nekonečně konečném vesmíru.