Třetího září proběhlo U Budyho literární čtení, na kterém vystoupili Kamil Bouška, Sylva Fischerová, Václav Kahuda, Beatrice Landovská, Ivana Myšková, Josef Straka a Petr Pazdera Payne, jehož baladu zde přetiskujeme. V čase, kdy svět řídí dědci, co dorůstali v hiltlerjugendu, a to je skoro vždycky, má poesie povahu občerstvení – cukr káva limonáda čaj rum bum. Cca čtyřicet přítomných naslouchalo hodinu a půl literatuře bez hlesu. 

 

Mořský vlk jde po hrázi

Není to mořský vlk,

je to pastýř ryb

Plukovník pravil:

Jak krásné pusto! Konečně jsme to tady vyčistili!

– Plukovník se dojímá na vyhlídce:

Vyčistili a ještě vyčistíme!

Otírá si čelo kapesníkem.

Svět se zastavil.

Vrátili jsme se k počátkům.

Příroda je zase panenská

Vlna očisty se přes ni převalila.

Zákaz vycházení. Zákaz cestování. Zákaz sdružování!

Časově neomezená opatření… nekonečná mezera!

Celoplošná izolace

Teď, když je povinná karanténa,

Kam bys chodil můj milý

Sedět budeš doma na prdeli

Nikam přede mnou neutečeš

Lásko moje

Duchovní v kostele kázal: dům a příbytek nabývají nového významu

Nejde jen o ochranu před horkem a zimou, před větrem a deštěm

Dům je kýžená izolace, pokojík komůrka nejzazší,

Místo modlitby –

konečně se nebudete ničím rozptylovat

Modleme se za radikální očistu!

Plukovník vzkazuje:

To jste to pěkně řekl, pane biskup

Pokud Bůh existuje,

musí z vás mít opravdu radost.

Armáda dezinfikátorů prošla krajinou v rojnici.

Muži na koních, s maskami a s fukéři.

Za nimi Smrtka, taky na koni.

Bylo po vykuřování

Pastýř ryb šel bez roušky, jako by nevěděl

– a on opravdu nevěděl! –

jaká jsou právě platná nařízení

vyšel konečně ze své klauzury.

Z domácího vězení. Z izolace – neoholen.

Otvírá dveře kadeřnictví

Lidé v odloučení zarůstali,

a tak první, co Plukovník povolil, byla holičství.

Kde máte roušku?

Ten děs v očích lazebníka přiměl zarostlého muže k ústupu.

Huboval huhlal zpod náhubku

Dám vás zatknout

Vždyť přece nelze s hadrem na puse oholit vousy namítal, ale marně.

Dal se na ústup

Čínská restaurace jménem Čínský kokot

švédský stůl

umělé stromky zářivých barev

čínští draci po stranách vstupu

berte jezte blijte

škrob

dědci co dorůstali v hitlerjugendu

s plnými ústy nekonečného bufetu

nadávají příchozímu, že nemá ochranu

Odešel pryč z města.

Z pasti společnosti

Pastýř ryb

Plukovník pravil:

Samé hry, hrátky, a skutečné nebezpečí nevidíte!

Zbavme se těch, co netoužili po očistě.

Zbavme se nejen nákazy, ale taky morální zhouby zvané: neposlušnost!

Nejhorší infekce – infekce svobodomyslnosti

Infikátoři, kontaminátoři, makulátoři…

nechápali potřebu pružných obměn nařízení.

Nesledovali, co se právě patří

Byli nečistí, a nevěděli o tom.

Nebylo kam prchnout

izolace byla příliš globální

nastal boj dezinfikátorů s neposlušnými infikátory

S těmi co vstupovali bez ochrany

do restaurací, do holičství, do parků

A byli i tací, co odmítali nosit roušku při souloži!

Zatímco jíní uchopili příležitost za pačesy

a provozovali orgie nahých

privátní maškary. benátské karnevaly

ale s rouškou, právě že pod rouškou

V očích měli ponejprv stud, ale ten se záhy vytratil

Nastala ztráta tváře ve prospěch těla

Jednoho univerzálního těla muže, jedné univerzální ženy

Svět se zastavil.

Pastýř se sklání nad batohem.

Kalhoty mu padají

Napřímí se, utáhne opasek

hodí si batoh na záda.

Nikde nikdo jako v nějakém pohraničí.

Pouze Plukovník s Pobočníkem na špačkárně

Zarostlý muž se ocitá na prostranství

vstupuje do rány Plukovníkovi

Kde se tu proboha zjevil tenhle Mořskej vlk?

Podejte mi pušku.

Plukovník zalícil Plukovník zacílil

Tak konečně

vydechl a pravil

tak to už je asi poslední

bude se mi stýskat po týhle epidýmii