„Je u nás ještě jedna velká skvrna. A ta skvrna se jmenuje Zdeněk Bakala,“ prohlásil prezident v inauguračním projevu. Sice by bylo na místě dosadit do citace spíše jméno prezidenta, nicméně zkusme se zamyslet, na které kuří oko finančník Bakala mohl tak Zemanovi asi šlápnout. Jmenování trestně stíhaného premiéra se slibem neomezené lhůty k vládě v demisi totiž dokazuje, že jestli jde panu prezidentovi vůbec o zmíněnou ekonomickou kriminalitu, tak až v poslední řadě.

Styl a způsob Bakalova podnikání ponechám na hodnocení jiných a povolanějších. Nicméně do množiny „dolních deseti miliónů“ se Zemanovi nevešel pouze Bakala, ale i novináři včetně České televize a, opět, Bakalovy Ekonomie. U prezidenta již nepřekvapuje, že je pro něj důležitější vyřizování osobních účtů než vláda bez důvěry nebo že vychvaluje dezinformační média a naopak odsuzuje ta, jejichž zprávy jsou ověřitelné a doložitelné. Jeho víra v „ratio“ voliče začíná tam, odkud je éter zahlcován výmysly, lžemi a zastrašováním. To ale stále nestačí na prostor, který Bakalovi ve svém projevu věnoval.

S největší pravděpodobností Zemanovi hýbe žlučí Bakalova filantropická činnost, kdy finančník na podporu a rozvoj neziskového sektoru věnuje ročně cca osmdesát mil. Kč, dalších deset na stipendia českých studentů a k tomu všemu se podílí na financování institucí jako Knihovna Václava Havla nebo Centrum moderního umění DOX. Kdyby tak Bakala například českým studentům ukázal vztyčený prostředník, Zemanovi by stál těžko za zmínku. Proč?

Vysvětlením je Zemanův odpor k neziskovým organizacím, které mluvčí Ovčáček neopomene urážet takřka každý den. Neziskový sektor coby nejviditelnější faktor občanské společnosti Zemanovi nabourává jeho vizi sebe sama coby jediného zástupce a představitele „lidu“. Zpochybňuje jeho monopol na veřejný prostor, který si nárokuje. Potlačování občanské společnosti je přitom jedním z axiomů definice populismu (vedle přivlastnění státního aparátu, masového klientelismu a narušování pravidel demokratického provozu). V tomto ohledu se Bakala dopustil hned dvou „zločinů“ najednou. Nevstoupil do politiky jako A.B., čímž například pro OKD nezajistil podporu, a ještě podporuje neziskovky.

Zeman jako obvykle pozapomněl, že výhra ve volbách ještě neposkytuje jeho chování automaticky legitimitu. Společný útok na média a občanskou společnost, nota bene v inauguračním projevu, je útokem na pluralitu, podmínku existence demokracie jako takové. Výsledkem je politika silně protidemokratická, byť by tisíckrát tvrdil opak. Jak zaznamenal Adam Drda, Zeman je především prezidentem rozkladu a zbývá doplnit, že je v tom skutečně dobrý.

Problém je, že populisté jsou jako děti, které nikdy nedospěly, protože nepoznaly odpovědnost. Sám prezident rád zdůrazňuje, že není nikomu odpovědný. Něco zbourat či rozložit je pochopitelně násobně snazší, než něco postavit nebo založit. Otázka nezní, zda za sebe máme nechat vládnout děti, ale jak jejich vládu ve zdraví přežít.