Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Co možná v životě neplatí vždy, platí bohužel absolutně v případě Babylonu. A ještě jen v případě, když věříte, že další číslo přece jen někdy vyjde.

Platí to v případě, kdy člověk nosí v hlavě delší dobu něco, co se pak beze zbytku splní a stane natolik samozřejmým, že se zdá zbytečné k tomu vracet.

Přesně to se stalo v diskusi, zda a nakolik prezident oslabuje postavení České republiky na mezinárodní scéně, tedy zda vykonává mandát ve prospěch či neprospěch naší země. Poté, co pouhý den před plánovanou návštěvou odvolala svou cestu do Prahy představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová nemůže být o odpovědi na tuto otázku sebemenších pochyb.

Slovy diplomacie se jedná o výjimečný a nejzazší možný krok, na přípravě takové návštěvy pracují týmy desítek lidí mnoho měsíců dopředu. České ministerstvo zahraničí dostalo políček, který za dobu své existence ještě nikdy nemuselo přijmout, a nic na tom nemění bolavý kotník ministra zahraničí ani fakt, že právě Černínský palác je v tom nevinně. Přirozeně se jednalo o reakci na Zemanovo vystoupení na Albertově ve státní svátek 17. listopadu. Později sice tvrdil, že vůbec nevěděl, s kým tam vystupuje ani kdo to organizuje, nezapomněl si ale pohlídat narcistickou výzdobu pódia, dovoz vlastního fanklubu ze Zlínského kraje a v neposlední řadě masivní policejní asistenci, která mu měla pomoci chránit poslední zbytky důstojnosti úřadu, kterou vytrvale likviduje. Korunou všeho pak je, když jeho projev ve zpravodajství cenzuruje i veřejnoprávní ČT, aby ostuda nebyla ještě větší. Po svém zvolení sice s velkou pompou vyvěsil na hradě vlajku EU, v EU ale na jeho excesy a bratříčkování s extremisty nikdo není zvědavý. Jak to slouží zájmům ČR nechť si každý odpoví sám.

Nejen ministerstvo zahraničí spoléhá na to, že Zemana za hranicemi nikdo nezná a také nikoho nezajímá. I když je to často pravda, jak ukazuje poslední případ, nelze na to spoléhat vždy.

Čistě statisticky je Zeman skutečně prezidentem, který se orientuje především na domácí scénu. Ze všech českých prezidentů za první polovinu svého mandátu vykonal suverénně nejméně zahraničních státních návštěv, celkem sedm. Mezi nimi nebyla jediná západoevropská země nebo americká země, ale velmi překvapivě ani žádná sousední země. Jmenovitě navštívil Čínu, Rumunsko, Moldávii, Srbsko, Slovinsko, Kazachstán a Tádžikistán. Ázerbájdžán pak následoval až ve druhé polovině mandátu. Nejznámější asi byla státní návštěva Číny, kde zanechal roztomilý dojem exotických patolízalů. Zajímavý je též pohled na anglickou mutaci oficiálního prezidentského webu hrad.cz. Druhá nejnovější informace zní, že byl zvolen prezidentem. To bylo v únoru 2013. Úplně nejnovější aktualita je bez dvou týdnů stará přesně rok (stav k 29. 11. 2015). Dost to vypovídá o významu, který Zeman přikládá potencionálním zájemcům v zahraničí o informace kolem aktivit svého úřadu. Nakonec je to tak asi lépe.

Krátce shrnuto, pokud nechceme Zemanovi podsouvat přímo úmysl škodit, mu na zahraničním či mezinárodním postavení ČR vůbec nezáleží. Spíše to vypadá, že si vzal Českou republiku jako rukojmí své ješitnosti a egoismu, jak můžeme sledovat během častých výjezdů do domácích dálav.

Babylon č. 4/XXIV, 11. prosince 2015