Ten den byla strašná slota,

duch opustil Karla Gotta.

Národ truchlil zcela zlomen,

neb proň byl Gott nomen omen!

Zlá to věru byla sudba,

bez Gotta prý skončí hudba.

Včelka Mája mává z úlu,

že měl Kája dneska smůlu.

Ptáček neví, kde má hnízdo,

slzy roní Igor Hnízdo.

Je tu však naděje jistá.

Na Hradě se cosi chystá.

Pan prezident je vlídný pán,

a proto záložní má plán.

Chytřejší je než Peroutka,

tady ho máme, holoubka:

„Milí moji, to máte tak,

v morně nám vyje Gottodlak.

Mistr v afektu raf ho kdys,

chrup míval ostrý jako rys!

Rafnutý od toho času

o úplňku v světle jasu

v Gotta změní svou podobu,

což trvá pouze po dobu,

než noc vystřídá zas ráno,

a proto máme vyhráno!“

Zatleskala hradní klaka,

z morny vedou Gottodlaka.

V antonu s ním stráž hned jede

na Bertramku štando péde!

Gottodlak tam kousne Gotta,

jenž ožije, zmizí slota.

Kunderův idiot hudby

překoná tak každé sudby.

Starý dobrý Kája zombie

zas pojede svoje bomby!

Kdo nemá rád staré časy,

spáchá sebevraždu asi,

neb v Čechách nezmění se nic.

Vítej zpátky, Kájo, tě pic!

Poznámka: Fenomén Gottodlaka si autor vypůjčil od pražské punk/HC skupiny  V.T. Marvin, která jej rozvíjí na svých albech již od roku 2003. Textařem skupiny je zpěvák
Kuláč, kterému tímto děkuji za inspiraci.