Ministr Jan Hamáček se během okamžiku proměnil v hrdinu. Jak je to možné? Umožnili mu to svou nedůsledností novináři.

Hrozilo odhalení věrchuškou?

Před pár dny se měla věc tak, že Jan Hamáček chtěl jet do Moskvy kvůli vakcíně Sputnik V, přestože už věděl o tom, že ruská vojenská tajná služba GRU vyhodila sklad ve Vrběticích do vzduchu. Nyní tvrdí, že tam jet nechtěl, že to byl krycí manévr pro chystané oznámení o vyhoštění ruských diplomatů – agentů.

Novináři ovšem v tomto směru nebyli důslední, nevyžadovali důrazně na Hamáčkovi odpověď na otázku, proč vůbec bylo takového zastíracího manévru třeba. Hrozilo odhalení chystaného vypovězení ruskou věrchuškou? A pokud ano, co by se tím na celé věci změnilo? Nebo k tomu byl jiný důvod?

Hamáček ve středu oznámil cestu do Ruska a ten samý den přijal v Praze českého velvyslance v Moskvě Vítězslava Pivoňku, aby projednali vrbětickou kauzu a její důsledky, jak tvrdí Deníku N dobře informovaný zdroj z diplomacie: „Velvyslance si kvůli tomu stáhl do Prahy. Dostával se do Česka od 11. dubna, aby to (vyhoštění ruských diplomatů) osobně projednali.“

Takže znovu, co tak hrozného by se stalo, kdyby Hamáček (údajný) zastírací manévr nepoužil a oznámil celou věc už ve středu? Tento zdroj zároveň potvrzuje, že Hamáček věděl o pachatelích teroristického útoku na muniční sklad dříve než v pátek, že o tom věděl dokonce již před 11. dubnem.

Novináři, honem s tím nejen za Hamáčkem! Nebo ne? Proč ne?

Slávu by shrábl Petříček?

Souvisí to nějak s odvoláním ministra zahraničí Tomáše Petříčka? Deník N to výborně rozebírá:

„Hamáček se mohl snažit zabránit tomu, aby aféru Vrbětice zveřejnil Petříček. A to buď, aby zveřejnění oddálil (viz dále), nebo – pro úplnost musí zaznít i tato možnost – aby se pokusil ruský útok ututlat, třeba kvůli prezidentovi. Anebo Hamáček zkrátka jen nechtěl, aby hrdinou zásadního mezinárodněpolitického dění těsně před volbami byl jeho rival ze střetu o křeslo stranického předsedy. Lze si představit, že se v roli rozhodného obránce české bezpečnosti obletovaného všemi západními médii chtěl předvést sám.“

Takže konec spekulací, novináři, vzhůru do terénu, je na co se ptát, je co zkoumat.

Záchranář Hamáček

Deník N vyrobil z Hamáčka dvojitého hrdinu jediným článkem, v němž mimo jiné mluvčí Úřadu pro zahraniční styky a informace (civilní rozvědka) Radek Holý říká: „Role ministra Hamáčka byla v závěrečné fázi celého případu zcela zásadní v pozitivním slova smyslu.“ Holého slova potvrdil další vysoce postavený zdroj, který má na starost bezpečnost státu. „On (Hamáček) tu situaci vážně hodně zachránil, v poslední fázi měl na vývoj situace zásadní vliv,“ řekl Deníku N zdroj z bezpečnostní komunity.

Ale co vlastně Hamáček zachránil? On někdo něco zkazil? Kdo a co?

Novináři, honem s tím nejen za Hamáčkem! Nebo ne? Proč ne?

Rozbití rezidentur, nebo předvolební tah?

Vypovězením osmnácti ruských diplomatů-agentů jsme rozbili rezidentury ruských tajných služeb SVR a GRU u nás, oznamuje vítězoslavně Hamáček v médiích – a ta mu ten hrdinský patos  umožňují, protože se neptají na zásadní věci s tím spojené. Nehledě na rezidenturu FSB (dříve KGB) u nás, která zůstala nedotčena.

O rezidenturách SVR a GRU vědí vrcholní politici hodně dlouho. Nejpozději v roce 2005 informovala BIS ve své zprávě vládu o přítomnosti ruských agentů v Česku a jejich odhadovaném počtu. V roce 2008 pak sdělila, že ruské tajné služby se u nás vrací k sovětské politice, spočívající například v průniku do hospodářských struktur, v dezinformačním ovlivňování české veřejnosti (například ohledně amerického radaru v Brdech), ve snaze o proniknutí na ministerstvo obrany atd.

„Zejména v oblasti naší ekonomiky, ale také vědy a techniky, rozšiřovali své informační zdroje i cesty, kterými u nás působí. A u zpravodajců, kteří jsou pod diplomatickým krytím, můžeme doložit trvalý zájem o kontakty s poslanci parlamentu, jejich asistenty a pracovníky zahraničních oddělení našich politických stran. Obecně lze říct, že ruské zpravodajské služby chtějí o nás mít co nejvíce informací z nejrůznějších oblastí… Naše kontrarozvědka může potvrdit návrat ruské špionáže k metodám tzv. aktivních opatření, které sovětská špionáž úspěšně používala při infiltraci do různých mírových hnutí v západní Evropě. I dnes ale jde o ovlivňování a pronikání do různých občanských uskupení nebo mezinárodních organizací včetně třeba obchodních společností, které ale o tom, že jsou zneužívány, třeba vůbec nevědí.“ řekl tehdy mluvčí BIS Jan Šubert.

Proč tedy naše vlády, včetně té Babišovy, nerozbily obě ruské zpravodajské rezidentury dříve? Proč s tím (nejen) Hamáček čekal až na chvíli, kdy zde Rusko provede teroristický útok? Báli se snad naši politici, že by Rusko vypovězení jeho špionů bralo jako nepřátelský akt? Nebo jim nevadilo, že tu ruští agenti pobíhají volně bez vodítka? Nebo k tomu byl jiný důvod?

Odpovědi na tyto a další otázky jsou důležité, obzvláště proto, že útok na Vrbětice nebyl dílem jen dvou rozvědčíků: Podle zjištění, které deník Seznam Zprávy.cz získal od dobře informovaných zdrojů blízkých vyšetřování, „operoval kvůli vrbětické akci v Česku širší tým elitních rozvědčíků“.

Vedle „otevřených agentů-diplomatů“ v naší zemi působí zcela jistě i ruští agenti skrytí. BIS navíc již delší dobu upozorňuje, že nelze přesně rozlišit, které osoby jsou v Česku nasazeny zpravodajskými službami a které jinými státními subjekty či soukromými firmami. Takže o rozbití rezidentur lze hovořit jen stěží, jde spíše o Hamáčkův předvolební tah.

Novináři, honem s tím nejen za Hamáčkem! Nebo ne? Proč ne?

Válečný akt?

A ještě něco málo ke stereotypům, tedy opakování již známých, zaběhlých tvrzení a frází. Politici i média neustále opakují jinak správné tvrzení, že jde o teroristický útok. Spor je o to, jestli šlo o ruský státní terorismus, nebo „jen“ o terorismus jako takový. Útok na muniční sklad ovšem podnikli ruští vojáci, GRU je vojenská rozvědka. Takže šlo zároveň o válečný akt? A pokud ano, co by z toho mělo plynout? Ptát, se, ptát, se, ptát se…

A Babiš bude dál beztrestně tvrdit, že šlo o útok na zboží, přestože při něm zahynuli dva lidé? Jak dlouho mu bude takový cynismus procházet? Kritizovat, kritizovat, kritizovat… Něco takového by si neměl dovolit nikdo. To není čistě ideová záležitost, takové chování by měl kritizovat každý zprava i zleva, jde o vraždu dvou lidí kvůli zájmu nám nepřátelské země.

Sterilní Česká televize

Svým sterilním ne-novinářským a nezkoumavým způsobem postupovalo i v této kauze zpravodajství České televize, nedůslednost jeho redaktorů v tomto slova smyslu je dostatečně známá. U veřejnoprávní televize je to ale dáno i strachem vedoucích pracovníků, aby neporušovali zákonem danou vyváženost, proto ČT používá leckdy až drsnou autocenzuru a nejde pod povrch (to naopak dělají publicistické pořady ČT, 168 hodin a Reportéři – díky jim za to).

Deník N přinesl později velmi dobrou analýzu celé situace, ovšem i v ní hodně spekuloval, namísto toho, aby redaktoři šli za Hamáčkem a za svými tajnými zdroji a na tyto věci se jich zeptali. Většina ostatních médií se ovšem v této kauze nedostala ani tak daleko, takže Deník N spolu se Seznamzprávy.cz a Aktuálně.cz z toho zatím vycházejí nejlépe.