„Já mám informaci ze čtvrtečního rána, že to prase zřejmě pojde nebo zdechne, jak se u nás říká a najednou musím narychlo udělat zabijačku. To byla normálně zabijačka nutná, nedělalo se žádný hogo fogo, jenom se rychle zabilo prase, rozbouralo se na maso, rychle se to ukončilo. Já jsem k tomu přijel včera odpoledne, to už byl skoro konec tý zabijačky. Nedělalo se nic, žádné jitrničky, žádná jelita, jenom se to rozhodilo na maso,“ národu referoval kancléř Mynář o nemocném praseti, kterému musela být – karanténa ne-karanténa – vystrojena hospodská zabijačka.

„To prase nebylo nemocné, ale hladové,“ opravila kancléře hlava státu Zeman, protože kdyby Mynář sežral nemocné prase, poslali by ho hygienici do karantény dvakrát. Hladové pak bylo podle Zemana prase proto, že kancléřův pension je jako všechna pohostinná zařízení zavřený, „takže zbytky potravin, kterými se zvíře krmilo, nejsou a prase by umřelo hlady” – řekla hlava státu o rozloze 78 865 kilometrů čtverečních, která reprezentuje deset milionů obyvatel, 5 430 obcí, 214 městysů a 576 měst. Kancléř pak hlavu státu doplnil, že po otevření hobby marketů „mohli zvířeti koupit aspoň šrot, ale že po něm přestalo žrát prase úplně“. Není to sen? Že by literatura byla v Česku nejživější skutečností?

Pan Jones, majitel Panské farmy, zamkl na noc kurníky, ale byl příšerně opilý, takže na zástrčky zapomněl. Potácel se přes dvůr a kužel světla z jeho lucerny poskakoval ze strany na stranu. U zadních dveří domu shodil holínky, natočil si poslední sklenici piva ze sudu v kuchyňce a dopotácel se do ložnice, odkud se již ozývalo spokojené chrápání paní Jonesové.

Jakmile světlo v ložnici zhaslo, začal se z celé farmy ozývat podivný šramot. Celý den se mezi zvířaty povídalo, že starý Major, výstavní střední bílý kanec, několikrát oceněný ve své kategorii, měl v noci podivný sen, který chtěl vyprávět ostatním. Zvířata se tedy dohodla, že až pan Jones usne, sejdou se ve velké stodole. Starý Major byl po celé farmě vážen natolik, že každé zvíře rádo obětovalo hodinu spánku, aby vyslechlo, co má na srdci.

Major už byl ve stodole, a ačkoli v poslední době značně ztloustl a přerůstaly mu nikdy nestříhané kly, vypadal moudře a velkodušně a stále vzbuzoval respekt. Když viděl, že všichni se již pohodlně usadili a netrpělivě čekají, odkašlal si a začal:

„Soudruzi, jistě jste již slyšeli, jaký jsem měl včera podivný sen. Ale nejprve musím říci něco jiného. Již s vámi, soudruzi, dlouho nepobudu. Než však zemřu, musím vám předat, co jsem poznal. Mám za sebou dlouhý život, a když jsem na Vysočině lehával o samotě v chlívku, zbývalo mi hodně času k přemýšlení.“

Ve stodole zavládlo ticho, zvířata napjatě čekala, co bude dál.

„My, prasata, soudruzi, se nemáme za co stydět,“ spustil Major a stodolou se ozvalo souhlasné zachrochtání. Dovolte mi, abych ocitoval Ferdinanda Peroutku: „Všechno je krásné. Je třeba mluvit o praseti stejně jako o květině.“

Zvířata chrochtala.

„Politická korektnost je zbabělost, dovolte mi, soudruzi, abych nebyl zbabělý,“ prohlásil Major. „Jestli nás někdo obviňuje, že my, prasata, se chceme vyvyšovat nad ostatní zvířata, tak ať si to myslí –nezačneme kvůli tomu bučet nebo bečet,“ dodal Major. Kanec usrkl ze sklenky vína, potáhl z cigarety a náhle zvýšil hlas: „Je nás, soudruzi, dolních deset milionů! Co je dole, soudruzi, bude nahoře, a co je nahoře, soudruzi, bude dole!“ chrochtal Major, prasata samou radostí kvičela a výstavní kanec, stržen atmosférou, náhle v jakémsi svatém vytržení vyhrkl: „Svině zůstane sviní, i kdyby na sobě zlaté sedlo měla!“

Ve stodole zavládlo ticho, že bylo slyšet červotoče, jak si kdesi v trámoví tenounce vrže, ale jen do chvíle, než jedno prase, které ticho vytrhlo z dřímoty, sebou trhlo a bezděčně zachrochtalo, po něm druhé a třetí, načež se stodolou rozlehlo všeobecné nadšené chrochtání. Buď prasata Majorovi nerozuměla, anebo mu rozuměla, ale věřila mu a bylo zcela jedno, co Major říká, jak se chová – důležité bylo samo výstavní prase.

Ve stodole zhaslo světlo a na mlatu se nad hlavami vepřů rozsvítila velká obrazovka, na které výstavní kanec Major promlouval v čínské státní televizi:

* Mockrát děkujeme, že poskytujete tento prasečí rozhovor. Je to 15 let od vaší prasečí návštěvy. Řekněte nám, o čem všem tato prasečí cesta je?

Nejprve prasečí „Ni-hao“ vašim návštěvníkům.

* Děkujeme.

A zadruhé. No, 15 let je důležitý rozdíl v prasečím životě.

* To je prasečí pravda.

Ale také v prasečím životě země – Pračíny. A místo zdvořilých prasečích frází o vašem prasečím růstu, o vaší vynikající prasečí dynamice hospodářství, vám řeknu pouze jeden prasečí příklad. Prasečí vývoz z  Pračíny do Evropy před 15 lety představoval hlavně prasečí textil. Levný prasečí textil, který prakticky zlikvidoval textilky ve většině evropských zemí.

* Přesně prasácky tak.

Teď jsem studoval prasečí statistiku a podíl prasečího vývozu prasečího textilu z  Pračíny na celkovém prasečím vývozu je méně než 10 prasečích procent. Tak mohu demonstrovat prasečí pokrok, jehož jste prasecky dosáhli: vyvážíte špičkové prasečí technologie, prasečí počítače a tak dále a tak dále. Díky prasečímu bohu nikoli pivo. Pivo, české pivo se má vyvážet do Pračíny, ne naopak. Ale co se týče struktury vašeho prasečího vývozu, je dobrým prasečím popisem moderní a prosperující prasečí země.

* Takže je to velká prasečí změna.

Velká prasečí změna, samozřejmě někdy musíte platit, například prasečím smogem. A nyní, protože my jsme měli stejnou prasečí zkušenost, nejenom s prasečím smogem, ale i s prasaty znečištěnou vodou, vyrobili jsme prasečí zařízení na čištění vzduchu, na čištění vody. A nyní tohle je opět vývozní artikl z Pračeska do Pračíny. Takže máme jednoduše prasečí dělbu práce, prasečí výměnu zkušeností, a je prasečím přínosem pro obě prazemě. Říká se tomu, jak víte, prasečí win-win strategie.

* To je prasečí pravda. Prasečí win-win strategie pro naše dvě prasečí země. Jak tedy, pane prasečí prezidente, pojímáte resetování pračesko-pračínských prasečích vztahů?

Je to jako s prasečím počítačem, s resetováním prasečího počítače. Měl bych dokonce říci, že právě teď máme i lepší prasečí počítač. Protože plně chápeme, že není možné se vměšovat do vnitřních prasečích vztahů jakékoli prazemě, včetně Pračíny. Jsem prasečím prezidentem Pračeské republiky, a nikoli guvernér Hongkongu, a proto se nevměšuji do vnitřních záležitostí Hongkongu.

* Takže tohle je vaše prasečí pojetí.

Ano. A tohle je ten prasečí reset. Nevyučujeme prasečí tržní hospodářství nebo prasečí lidská práva či něco takového. Naopak se snažíme přiučit. Jsem v Pračíně, abych se přiučil, jak zvětšit hospodářský prasečí růst, jak stabilizovat prasečí společnost. Na prasečí stranu, jestli můžeme být trochu nápomocni, například naším oblíbeným Jen-šu (animovaný Krteček)…

* Ano.

Vy ho znáte? Výborně! Každá prasečí rodina v Pračíně zná Jen-šu. Tak tohle je lepší než prasečí poučování. Ukázat Jen-šu. Mohu vám ukázat Jen-šu?

* Dobrá!

Mám ho tady s sebou. Z hospodářských prasečích důvodů jde o vynikající vývozní prasečí artikl.

* Jé. Měl bych mít s sebou prasečí pandu.

Nejde pouze o vývozní prasečí artikl. Jde také o prasečí potěšení, zejména pro prasečí děti. Dneska v prasečí přítomnosti vašeho prasečího prezidenta podepíšu prasečí dohodu o prasečí spolupráci mezi Pračeskem a Pračínou na prasečím seriálu o Jen-šu a pandě. O obou prasečích zvířatech. Tak tohle je opět konkrétní prasečí ukázka prasečí přátelské spolupráce. Nikoli vzájemné prasečí kritizování, ale prasečí přiučování se namísto prasečího poučování.

* Pane prasečí prezidente, zmínil jste Jen-šu a víme, že moje prasečí televizní stanice CCTV bude spolupracovat se svými pračeskými partnery na výrobě prasečí série nových prasečích pohádek o Jen-šu a pandě. Jak se vám ten prasečí nápad líbí?

Jen-šu bude o něco větší než v prasečí skutečnosti a panda o něco menší než v prasečí skutečnosti, aby byli přibližně na stejné prasečí úrovni. Myslím, že je to skvělý prasečí nápad, protože oba jsou prasečí symboly našich prazemí. Každá prazemě má svoji prasečí historii. Jen-šu je samozřejmě nová prasečí historie, panda je velice stará prasečí historie. Takže vy máte hluboké prasečí kořeny, jak víte. Pračeská republika vznikla jako stát v roce 1993, Československo v roce 1918. Takže tohle je prasečí rozdíl, který musíme vzájemně pochopit. Náš prasečí symbol je velice nový, velice mladý.

* A velice malý.

A váš prasečí symbol panda je velice starý a tradiční.

* Tohle je velice dobrý symbolismus našich dvou zemí. (Poznámka překladatele: slovo krtek v čínštině obsahuje znak pro myš a slovo panda znak pro kočku.) Vaše prasečí delegace je prezidentská prasečí delegace. Můžeme spolu udělat spoustu prasečího byznysu.

Samozřejmě. Součástí mojí prezidentské prasečí delegace je více než 80 prasečích podnikatelů, takzvaná podnikatelská prasečí delegace. A snažíme se soustředit na pragmatické prasečí otázky, jako je Velká prasečí hedvábná stezka, což je přímé prasečí spojení mezi Prahou a některými pračínskými městy. Protože nemůžete cestovat na velbloudech, nýbrž letadly.

Jak řekl Winston Churchill: Psi k nám vzhlížejí, kočky se na nás dívají svrchu, jen prasata na nás koukají jako na sobě rovné.

Já jsem zvíře, ty jsi zvíře, / my jsme všichni zvířata, / budoucnost jak zlato září / veselá a bohatá,

zpíval si Major Zeman do taktu.

Jednou přijde slavná chvíle, / kdy bez lidí budem žít, / rodnou hroudu vlasti drahé / jen pro sebe budem mít.

Prasata už nesmí nikdy hladovět!

(Výše uvedený rozhovor je autentický přepis interview – s výrazy, které zdůrazňují význam řečeného – prezidenta České republiky pro čínskou státní televizi.)

SUS TRIUMFANS (Ladislav Klíma)