Zatímco Kreml dal českému prezidentu Miloši Zemanovi hned na úvod jeho jednání s Putinem výprask jak se sluší a patří pro lísajícího se vazala, když tamní armádní televize odvysílala dokument o srpnu 1968, ve kterém ruskou invazi do Československa interpretovala jako mírotvornou akci, která byla prospěšná všem zemím Varšavského aktu, více jak sto evropských a amerických bezpečnostních expertů z dvaceti dvou zemí podepsalo na jednání v Praze 9. listopadu 2017 Pražskou deklaraci  – veřejný apel, který vyzývá západní politické představitele stejně jako Vysokou představitelku EU Frederic Mogherini, aby „zastavili“ vyhýbání se jmenování Ruska jako hlavního zdroje nepřátelských dezinformací a podnikli praktické kroky k posílení kapacity EEAS East STRATCOM týmu (European External Action Service – Strategic communication Officer), tedy Komise, která pomáhá v práci Vysokému komisaři pro zahraniční věci, bezpečnost a politiku Evropské unie a při předsedání Rady EU pro zahraniční věci. Signatáři deklarace představují všechny hlavní sektory západního politického a bezpečnostního establishmentu.

D e k l a r a c e

Agresívní akce Ruské federace jsou v době po konci „studené války“ bezprecedentní: víc jak 10 000 Ukrajinců bylo zabito při obraně své země před ruskou agresí, došlo k první anexi území silou v Evropě po druhé světové válce, dochází k trvalému narušování území a vzdušného prostoru jiných zemí, jsou prováděny únosy zahraničních občanů, dochází k bezprecedentnímu šíření dezinformací, uplácení politiků, k přímé finanční a logistické podpoře extremistů a polovojenských skupin, k nepřátelskému zasahování do demokratických voleb a ke stálým kybernetickým útokům.

Až dosud, navzdory těmto nepřátelským akcím Moskvy, odpověď západních demokracií byla v podstatě omezená a slabá. Aby mohlo docházet ke sbližování, bylo vysloveno množství výmluv – s Ruskem je prý třeba spolupracovat při potírání terorismu, a to navzdory všem důkazům o tom, že k žádné skutečné spolupráci reálně nemůže dojít. Jsme svědky toho, že „business as usual“ se klade nad tisíce zabitých lidí a nad bezpečnost naší demokracie.

Vladimír Putin se rozhodl zastrašovat a hrozit demokraciím – ale velká část západního politického establishmentu to nebrala na vědomí. Vladimír Putin se rozhodl rozdělit a ovládnout Euroatlantickou oblast. Některé země podléhají zastrašování, jiné dostávají přísliby o zdánlivě výhodných dodávkách energií, aby zaujaly více protizápadní protidemokratické a protiliberální postoje. I bez toho téměř všechny země jsou cíli útoků, představujících směsici vyzvědačství, korupce, organizovaného zločinu a nepřestávající mnohaúrovňové dezinformační kampaně šířené všemi možnými kanály.

Zatímco Spojené státy vyšetřují jasně nepřátelské průniky do jejich nejvyšší demokratické svatyně – vměšování do jejich volebního procesu – žádné podobné šetření se nekoná nikde v Evropě. To trvá přesto, že tu byly případy křiklavého ruského vměšování do holandského referenda, do britského referenda, do italského referenda, do francouzských voleb a nejčerstvěji do německých voleb a do katalánského referenda. Ve všech těchto případech cílilo zasahování na oslabování Západu, na oslabování demokratického systému, působení chaosu a dalšího rozdělování našich společností. Zatímco Evropská unie a NATO jsou primárními cíli, defenzivní odpovědi jsou spíše omezené. To jasně ukazuje, že velká část západního politického establishmentu dosud nerozpoznala povahu nebezpečí, kterému čelíme.

Signatáři tohoto dokumentu se shodují v tom, že je třeba podniknout následující kroky:

1. Političtí vůdci musí uznat existenci nebezpečí

Putinovo Rusko představuje pro Západ velkou hrozbu. Jeho užívání podvratných prostředků při uplatňování nepřátelského zasahování do vnitropolitických záležitostí demokratických zemí je nepřijatelné a mělo by se mu odporovat rozhodnými defenzivními akcemi, aby se bránilo dalším škodám. K tomuto sebeobrannému protitahu dosud nedošlo. Pokud Moskva akce nezastaví, měly by se uplatnit další sankce, včetně sankcí proti blízkým rodinným příslušníkům ruských vedoucích představitelů, aby se vyvinul tlak na přerušení uvedených akcí. Kreml v současnosti využívá nedostatku sankcí jako pobídku, aby ve svých agresívních akcích pokračoval nebo je zvyšoval.

2. Vyšetřovat a zveřejňovat nepřátelské aktivity v národním kontextu

Cílem krátkodobých ruských kampaní je ovlivňovat národní volby a referenda. Aby se v jednotlivých zemích zajistilo skutečně důsledné sledování ruského subverzního úsilí, měly by národní parlamenty zřídit vyšetřovací týmy (odborníků a politiků), které by shromažďovaly a rozebíraly důkazy o kremelském ovlivňování západní veřejnosti a o dezinformačních operacích. Nakolik transparentnost je nejlepším prostředkem, který má demokratický Západ k dispozici, je to jedině účinný a zcela legitimní způsob jak seznámit veřejnost s plným rozsahem tohoto zlovolného počínání.

3. Zjistit rozsah škod, které Rusko napáchalo

Ke zjištění, jak toto dlouhodobé nepřátelské úsilí ovlivňuje veřejné mínění, by měly státy Evropské unie společně provádět cílené a detailní průzkumy veřejného mínění, aby získaly přesvědčivá data o tom, které společenské skupiny jsou nejvíc zasaženy nejhrubšími kremelskými zkresleními. Jen srovnatelný hloubkový průzkum může ozřejmit, v jaké míře moskevské dezinformační úsilí ovládlo veřejné mínění.

4. Posílit skupinu expertů v rámci EU

Zatímco národní instituce mají za úkol chránit své domácí prostředí, instituce Evropské unie rovněž vyžadují chránit samy sebe před infiltračním nebezpečím. Představitelé Evropské unie rozhodli již před dvěma lety založit EEAS (viz vysvětlení v úvodu) jako nástroj proti ruské dezinformační kampani. Určený tým (EEAS East STRATCOM Task Force) je stále nedostatečně vybaven. EEAS by mělo kapacitu tohoto týmu ztrojnásobit, aby konečně mohl opravdu plnit klíčové úkoly…

EEAS East STRATCOM Task Force se osvědčil jako klíčový expertní tým se specializovanými znalostmi, který je široce respektovaný zpravodajskými a bezpečnostními institucemi. Proto by měl být  proměněn z dočasné instituce v instituci se stálou strukturou a dotován nejméně milionem EUR na cílený výzkum.

5. Konfrontovat agresora s fakty

Nehledě na účinnost pojednávaných hrozeb, jen málo západních politických vůdců hlasitě označuje agresora. Na příklad Vysoká představitelka EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Frederica Mogherini se celé dva roky vyhýbala tomu, aby označila Rusko za hlavní zdroj nepřátelských dezinformací. Pokud chce Evropa odstranit tuto hrozbu, musí ji její vůdci nazývat pravým jménem. Ruští vůdci musí slyšet od evropských reprezentantů, že toto nepřátelské jednání proti našim demokraciím nezůstane bez odezvy.

6. Ustavit pracovní skupinu stejně smýšlejících států a členských zemí NATO

Nehledě k tomu, že alespoň 12 států EU pokládá hrozby za vážné, jsou to hlavně malé a středně velké země, které nebyly schopné jednat účinně jako stejně smýšlející koalice. Zatímco celý komplex hrozeb lze překonat jen kolektivní akcí, země zasahované ruskou agresí musí vytvořit vlastní mechanismy, pracovní skupiny a začít provádět konkrétní společné akce včetně koordinování zpráv.

7. Šíření porozumění mimo okruh komunity specialistů

Porozumění ruským podvratným metodám je v zemích západní Evropy komparativně omezené; proto je třeba, aby vlády zemí střední a východní Evropy a skupiny občanských sdružení se aktivně organizovaly při sdílení poznatků získaných při rozvíjení odporu vůči moskevským nepřátelským vlivovým operacím. Je nezbytně nutné extenzívní školení a cvičení ne-specialistů v rámci evropských vlád a politických establishmentů. Země střední a východní Evropy a občanská sdružení se musí aktivně zapojit do předávání poznatků svým spojencům v západní Evropě a v USA, které plynou z kladení odporu moskevským nepřátelským vlivovým operacím.

Přeložil Václav Mezřický