Vážení čtenáři, omlouváme se, že vycházíme trochu se zpožděním (číslo bude distribuováno dnes, i.e. v úterý), ale tohle jaro bylo vskutku vražedný – no, které by nebylo, a nejen jaro.

Rozhovor s někdejším zpravodajem Hlasu Ameriky Jolyonem Naegelem pro Československo a střední Evropu jsme jako předlistopadoví pamětníci nemohli nezačít demonstrací proti komunistické mlátičce z Palachova týdne Ondráčkovi, přičemž sotva jsme začali, pípla Jolyonu zpráva, že Ondráček právě odstoupil z vedení GIBS, což nám vzalo poněkud vítr z plachet – no, bavili jsme se ještě chvíli dál…

Martin Frind, který se kdysi zařekl, že se ke Knížákovi vyjadřovat nebude, to nevydržel a reagoval na jeho nactiutrhání Magora v rusáckých Parlamentních listech, ač se ho Magor, bloud z nepochopitelných důvodů vždy zastával, zatímco tahle odpudivá persona se ho nezastala nikdy, v ničem, držela hubu. Někdo tu kdysi zpíval: prase si dobře žije, žere a pije …

To tedy na straně 3. Na následující straně 4 reagujeme na rozhodnutí MK vyřadit Babylon ze seznamu časopisů hodných podpory. Ha ha!

Na věčnost se bohužel odebral náš letitý přispěvatel Václav Mezřický, který do poslední chvíle, už když to s ním bylo nahnutý, překládal a měl starost o to, co bude s tímhle světem, i když už tu nebude. Proč se o to, do háje, nestarají ti, co tady jsou?!

Na straně sedm nám Ondřej Klípa připravil výbor z knížky polské autorky Joanny Wiszniewicz o v tuzemsku málo známé antisemitské akci polského komunistického vedení v roce 1968, kdy se z Poláků, vesměs komunistů, přes noc stávali Židé, imperialisté, sionisté, Izraelci a Američané, což byl zprvu jednostranný, pak i dvoustranný proces, pochopitelně – kdo by chtěl do smrti zůstat polským komunistou…

Do literární přílohy jsme pro vás připravili rozhovor s malířem, pokojů i obrazů Tomášem Císařovským, jehož největší potupa byla, když mu na škole Julia Fučíka ve Strašnicích za portrét Jana Žižky delegace z Moskvy na návštěvě připnula na hruď medaili s Čapajevem, kvůli čemuž se strašně styděl, a když zmizeli, tak placku sundal a vyhodil ji z okna. Kdo ji ale našel, neví.

Při čtení výboru z poesie básníků, kterou na straně tři připravil Vítek Kremlička, jsem si říkal, že na světě přece jen ještě existuje místo a způsob, jak se v týhle společnosti dorozumět – básně nevynechejte, jsou fakt dobrý.

Na straně II přílohy se David Bartoň pokouší přijít na kloub Heryánovu způsobu kázání či tázání. Textík dodal na poslední chvíli a protože se na místo nevešel, v rychlosti jsem mu jej zkrátil, což se dozajista nasere – tipnul bych si, že to podstatný jsem z něj při vší smůle vyhodil a nechal tam jen myšlenkové plevy.

Na straně čtyři nevynechejte překlad Aleny Machoninový z knihy vzpomínek Tamary Petkovičové na pobyt v sovětských lágrech – je to skvělý, i když je z toho jednomu trochu mdlo. Hned vedle najdete texty rovněž výborného v Babylonu už známého moskevského básníka Viktora Kovala, které pro vás připravil Jan Machonin.

O stranu dál pak najdete výborné verše francouzského básníka Guyho Viarreho, který ve svých 30 letech spáchal sebevraždu, o které před přáteli mluvil dlouho dopředu bez jakýchkoli emocí. Člověk se fakt diví, že to dosud ještě snáší. A vůbec ne nakonec se pokochejte překlady španělsky píšících autorů z pera Anežky Lipusové, což je studentka Anežky Charvátový.

Zdař Bůh.