Hlavní hrdina následujícího minipříběhu, který se odehrál přesně před třiceti lety – ha ha, kde jsou ty časy, je kapitán StB Petr Beran, kterému jsme pro jeho šikmé oči přezdívali Číňan. Beran jednou u výslechu zmlátil devatenáctiletého Davida Kabzana a přinutil ho podepsat lživou výpověď. David na něj pak podal trestní oznámení. Beran byl pravomocně odsouzen až čtvrt století (!) po listopadu. Měl jsem tu čest svědčit u soudu proti němu. Následující text je úryvek z knihy Fízl.

Toho dne se konala na Kampě tradiční lennoniáda, tentokrát snad povolená – spolupořádal ji SSM, nebo se to konalo pod jeho hlavičkou. Využil jsem toho, že tam přijde spousta „normálních“ lidí, a sbíral jsem tam podpisy za Magora. Přitom jsem vyvolával, že 10. prosince bude na Den lidských práv demonstrace na Škroupově náměstí.

Po chvíli se ke mně přitočil takový mladý hnus, svazák, který mě snažně prosil, abych toho nechal, že to jinak policajti zakážou – evidentně se bál, že jako pořadatel by z toho mohl mít malér. Poslal jsem ho někam.

Za další chvíli se zezadu na mě přilepila nová kreatura. Otočím se, co je zač, a vidím idiota s pupkem, na hlavě kulich, zpod kterého lezou štětinaté tváře, ze kterých na mě švidrají dvě šikmé oči. Nějaký vysloužilý milicionář, pomyslel jsem si a sbíral podpisy dál. Kretén se ovšem ukázal velmi dotěrný – vlastně mě svým velkým břichem mezi lidmi neustále zezadu postrkoval, dýchal mi za krk a šeptal do ucha, jestli to je povolený – a taky smrděl. Byl už natolik dotěrný, že jsem se chystal, že ho do toho panděra naberu loktem, když mi David Kabzan pošeptal, že to je fízl, který ho vyslýchal. Byl to kapitán StB Beran přezdívaný Číňan, který Davida při výslechu mlátil pendrekem přes holá záda a nutil ho podepsat výpověď proti mně. David mu to podepsal, ale když ho pustili, tak to hned všude rozhlásil a podal na něj trestní oznámení.

Chvíli jsem počkal, sebral jsem ještě nějaké podpisy a pak jsem skočil mezi skupinku kluků, kteří tam byli s Davidem a s kterými jsem se předtím domluvil posunky a očima, skrčil jsem se, prudce se za nimi v davu stočil na stranu a pak jsem se v klidu mezi lidmi vracel zpět. Číňan vykřikl: „Chyťte ho!“ a skočil za mnou. Přátelé ho ale na chvíli pozdrželi, a když je Beran konečně rozrazil, křičel a běžel úplně na druhou stranu. Díval jsem se chvíli za červeným kulichem, jak se komíhá v davu, strčil jsem si podpisové archy pod kabát a Kampu jsem opustil.