Včera 4. prosince 2020 zemřela literární historička Marie Rút Křížková, lidskoprávní a katolická aktivistka a bývalá mluvčí Charty 77. Čest její památce.

Když se v roce 1978 stal papežem Polák Karol Wojtyla, který velmi dobře znal zevnitř komunistický systém a způsoby, jakým komunistické režimy ovládaly společnost, bylo to pro řadu lidí za železnou oponou vzpruhou, a na prvním místě pro katolíky, kteří trpěli tím, že jejich pastýři k tomu, co se děje, mlčí nebo dokonce vydávají různá konformní prohlášení. To se napříště mělo změnit a Marie Rút Křížková byla u toho. Následující úryvek je z knihy Křesťanský zápas o českou věc.

Na jaře roku 1982 Jan Pavel II. zakázal činnost československé kolaborantské kněžské organizace Pacem in terris a Vatikán se stal důležitou oporou československých církevních kruhů kritických vůči režimu. Po setkání s Pavlem Janem II. se z kardinála Tomáška, dosud povolného církevního správce, stal skutečný pastýř stád – jeden ze sloupů odporu proti zvůli komunistického režimu, který mimo jiné požehnal čs. hnutí za lidská práva Chartě 77, o které byl dle jeho slov mylně informován.

Tomáškův vývoj v celé věci popsala katolická aktivistka Marie Rút Křížková, která se přihlásila k Chartě 77 v dopise reagujícím na nactiutrhačský, denunciační článek „Ztroskotanci a samozvanci“, který vyšel v Rudém právu 12. ledna 1977. O to víc se jí pak dotklo prohlášení, ve kterém se představitelé katolické církve postavili proti chartistům. Vzala dopis, vydala se do arcibiskupského paláce a dala jej přečíst kardinálovi, ke kterému byla protekčně uvedena. „Dlouho mlčel,“ vzpomíná Křížková, „pak pustil rádio a řekl mi: ‚Vy máte pravdu, ale my máme taktiku‘.“

Když se pak v roce 1983 stala Marie Rút Křížková mluvčí Charty 77, šla to krátce předtím oznámit kardinálovi. Kvůli odposlechu mu na místě na kus papíru napsala, jaký úkol ji čeká. „Když dočetl, chvíli se mi upřeně díval do očí,“ popisuje setkání Křížková. „Potom řekl, že je v jeho pravomoci, aby mi dal své apoštolské ‚posvěcení‘, které může udělit jen za zcela zvláštních okolností pro konkrétní a mimořádně obtížné poslání. Pak mi pomazal čelo svátostným olejem a vložil obě ruce na mou hlavu. Pamatuji si jen, že mi žehnal a opakoval: ‚Posílám tě…‘“

Následující rok šla Křížková do arcibiskupského paláce představit svého nástupce mluvčího Charty 77 za křesťany – Václava Bendu a pak už Tomášek přijímal nové mluvčí Charty 77 každoročně a uděloval jim přitom pro jejich „misi“ své požehnání.

Z knihy Petr Placák, Křesťanský zápas o českou věc, Argo, 2020