Hnutí ANO Andreje Babiše vyhrálo volby v deseti krajích ze třinácti v uplynulých krajských volbách, někde sice jen o fous, ale často s velkým náskokem. ANO získalo skoro dvakrát víc hlasů než druzí Piráti a třikrát víc hlasů než další opoziční strana ODS, která se ve volebním klání umístila na třetím místě.

Lumpenproletariát se nachází v každé zemi, v normálních časech mívá podporu okolo 10% voličů, když je špatně, může shrábnout i 20% voličské podpory – v krizích pak jeho stoupenci exponenciálně přibývají. U nás by to měli být nejspíše voliči KSČM a SPD.

Specifikum české společnosti je ovšem v tom, že hodnoty, tedy antihodnoty, které jsou jinde (nebo aspoň vždy byly ve společnostech, kde se udržel právní stát, kontinuita kultury či demokratických institucí) přičítány lumpenproletariátu, jsou v Česku organickou součástí nemalé části tzv. středních tříd, tedy lidí, kteří nejsou nijak sociálně ohroženi, mají standardní vzdělání, auto, nebo dvě, rekreační dům, na zahradě bazén…

Hnutí ANO nevolí bezdomovci, ale lidé, jejichž hodnoty (antihodnoty) se utvářely v době nesvobody, kteří jsou dobře situovaní, nebo je režim uplácí na úkor budoucích generací. Na prvním místě je to nemalá část důchodců, které ANO přebralo komunistům (a ČSSD), kteří ve volbách zcela propadali.

Jedná se o generace, které vyrůstaly za protektorátu, po 2. sv. válce v ovzduší nacionální a sociální revoluce, která destruovala právní stát a připravila půdu právní, politické, kulturní, ekonomické anihilaci po únoru 48, kdy režim v decimaci českých intelektuálních a vlasteneckých elit navázal na dobu nacistického protektorátu a kdy se k moci dostali lidé nevzdělaní, často primitivové hrubých mravů, jejichž rozhled nepřesahoval práh jejich kuchyně. Lumpenproletariát na desetiletí ovládl všechny rozhodující oblasti života společnosti, a to mnohdy i v těch nejsofistikovanějších oborech.

Po uvolnění 60. let se výše uvedené opakovalo znovu v době normalizace 70. a 80. let, akorát plošněji – na začátku normalizace statisíce často těch nejschopnějších lidí emigrovaly nebo byly ze svých míst vyházeny a nahradili je neumětelé, kariéristi a hochštapleři, kteří svou neschopnost nahrazovali služebností a služební horlivostí.

Hlavní zásada normalizace zněla: žít si, jak se dá, a o nic se nestarat, přizpůsobit se systému, který sice loajálním zajišťoval základní životní potřeby, přitom bylo ale zcela jedno, že země se ruku v ruce s mravním rozvratem, kdy z okupace byla bratrská pomoc, potápí do stále většího ekonomického marasmu, neobnovovaná infrastruktura se rozpadává a životní prostředí je čím dál víc jedovaté.

Voliči Miloše Zemana coby hlavy státu, nejvyššího představitele země, její společnosti, kultury, dějin…, kterou reprezentuje dovnitř i navenek, a přitom se chová jako lidský dobytek záměrně překračující všechny meze slušnosti, mají veškeré znaky lumpenproletariátu, kterému žádná sviňárna není dost dobrá na to, aby se neudělala, a pro který jsou veškeré vyšší hodnoty terčem posměchu.

I když voliči Babišova hnutí ANO vypadají na první pohled kultivovaněji, než voliči prezidenta Zemana, ve skutečnosti je to lumpenproletariát nové generace. Voličské jádro hnutí ANO tvoří tzv. Husákovy děti, aktivní lidé na nejrůznějších postech ve státní správě i v soukromém sektoru, jejichž rodiče jim vštípili zásadu, že jediná životní devisa je žít si dobře, že neexistuje nějaké zlo a dobro, a že je po celý život důležité učit se mezi nimi rozlišovat. I když tito lidé na první pohled vypadají, že jim nic nechybí, že to jsou kulturně integrovaní lidé, ve skutečnosti jsou jakékoli ideje pro ně nadávkou či hodné opovržení stejně jako pro nějaká sociálně deklasovaná individua, která veškeré dávky utratí za cigarety a alkohol.

I když je Babiš starší, je to téměř dokonalý produkt normalizace, kterému je nějaký rámec existence na světě vezdejším zcela fuk – jediné, co je důležité, zda to má pro něj nějaké výhody, zda to nese. Když to nevyšlo  na Slovensku, přesídlil do Čech. Je to Slovák asi stejně jako je Čech, nebo třeba Číňan nebo cokoli jiného, co by mu v tu chvíli mohli přinést nějaké body. Stejně jako byl před listopadem v KSČ, byl by za třetí říše v NSDAP nebo jinde a jindy třeba náčelníkem lidojedů. Je zcela mylné označovat Babiše za bývalého komunistu – nebyl jím nikdy ani vteřinu. Komunistickou stranu, a stejně tak i StB, využíval jen k tomu, že mu to přinášelo prospěch. A dělá to dokonce i se svými nejbližšími, s dětmi, přísahá křivě na jejich zdraví, a pak je nechá unést do ciziny. Český stát má za skvělou, protože pokojnou dojnou krávu, kterou je třeba do poslední kapky vydojit, a jestli přitom stračena chcípne, není jeho věc.

A takoví, v soft podobě, jsou i voliči ANO. Je jim zcela jedno, že Babišova vláda tento stát zatíží enormním schodkem, který rozfofruje na úplatky (kolik z avizovaného půl biliónu přistane na účtu podnikům Babišova holdingu), a který budou muset po desetiletí splácet jejich děti – hlavně že si oni mohou žít nad poměry, chvilku. A co bude potom? No a co, to se nás netýká. A co děti, mají si kde hrát?

Dobrá půlka tohoto národa je náhodný shluk egoistů, kteří mluví česky. Jsou to naprostí cynici, kteří zavrhli veškeré hodnoty, které by jim mohly připomínat bídu jejich existence na té nejnižší materiální úrovni. Stejně jako Zemanovi a Babišovi je jim zcela jedno, jak tenhle stát bude vypadat za deset, za dvacet, za třicet let. Důležité jsou jenom peníze. Ech.