Díky skokově zdraženým energiím jsem očekával horší výsledky komunálních a prvního kola senátních voleb, tedy víc hlasů pro populisty – komunální volby více méně dopadly, jak běžně dopadají, kdy v mezidobí voliči vyrovnávají hlasy, které dali vládním stranám v parlamentních volbách.

Nejde přitom ani tak o vládu Petra Fialy, ke které mám řadu výhrad a která mě v mnoha ohledech (tedy spíš ve své nečinnosti než činnosti) zklamala (zatím), ale o to, že populisté udělali z voleb referendum o tom, jak velcí jsme malí umrněnci, kteří si nevidí ani do vlastní kapsy, ačkoli právě (pouze) o to se snaží.

Jeden z nejodpudivějších způsobů lidského podnikání, proti kterému jsou pasáci a kurvy počestné povolání, provozují tzv. keťasové, kteří v době vnějšího násilného přerušení běžného, civilního života, kterému říkáme válka, využijí vyřazení konkurence, narušení výroby a zásobování a začnou nabízet své zboží za přemrštěné, několinásobně vyšší ceny. Brát zisky s pomocí urvaných lidských hnát a vyhřezlých střev, znásilněných malých dětí a stařenek, rozmlácených divadel a obchoďáků může opravdu jen lidské podprase.

Na místo solidarity neberou válku coby příležitost k zisku jen různé pseudopodnikatelské zrůdy, ale stejně tak i bezskrupulózní individua, která se dala do politiky, aby si přihrála malou či velkou domů. V těchto volbách to byly především ANO a SPD. Spoléhajíce na energetickou krizi, vyvolanou ruskou agresí proti sousední zemi, vyhlásily volby za referendum o současné vládě přesně v modu keťasení, tedy že jim válka pomůže v boji proti (politické) konkurenci.

V tomto případě je to o to odpudivější, že v osobě miliardáře Andreje Babiše se obě dvě formy zneužívání války – pseudobyznys a pseudopolitika – spojují dohromady. Nebyl to jen energetický průmysl a rafinérie, kdo se snažil situaci zneužít. Stejně tak to byl i agroprůmysl, a v tom na prvním místě Babišův Agrofert, který okamžitě – odvolávaje se na ceny energií – vyšrouboval ceny potravin na maximum. Po všech stránkách odpudivá bytost Babiš a jeho asociální svět psychopata prostý jakýchkoli hodnot, který je schopen – když na to přijde – prodat do otroctví vlastního syna, vydělává na válce stamiliony a zároveň z ní chce získat i politické body.

Je nepochopitelné, že demokratická levice, která ve volbách zcela propadla, nejde po krku této postkomunistické (mafiánské) ultrakapitalistické obludě, jako vystřižené z Marxova Kapitálu, nebo spíše z Balzacovy Lidské komedie, ale všelijak to s ní lavíruje, zatímco Babiš, tváře se přátelsky, jí zatím vybral kasu – vysál veškeré voliče. Chtělo by se říct, když zrazuješ své hodnoty, dobře ti tak, levice, kdyby to ovšem nemělo neblahý dopad na celkovou politiku v této zemi, její transparentnost, vyváženost a kontrolovatelnost, kulturnost a sociálnost…, bez nichž se společenství, hrdě zvané stát, při sebemenším závanu větru rozpadne jako domeček z karet.

A stejně tak nepochopitelné je, že demokratická pravice se třicet let od pádu komunismu stále nechá vydírat různými svazáky s jejich mantrou o svobodném trhu, kteří se vydávají za to pravé ořechové a jejichž otcem je Václav Klaus st. Svobodný trh ale má svá pravidla, stejně jako ji mají svobodná média. Pokud se někdo chová jako prase, byť třeba i v rámci pravidel, je třeba ho – v rámci pravidel – umravnit, protože dřív nebo později by tolerance podobného chování volný trh, kde má mít každý, kdo chce podnikat, rovné podmínky a šance, zcela rozbilo.

Přes všechnu pachuť z politického neumětelství, omezenosti a stranického partikularismu, který by byl v pořádku, kdyby byl ovšem sto dohlédnout byť jen na špičku vlastního nosu, byl úspěch keťasů v těchto volbách jenom dílčí. Obchodníkům s lidským neštěstím, zneužívajícím strach lidí z toho, co bude, což je mimochodem jeden z válečných cílů kremelských agresorů, se nepodařilo ve volbách zneužít válku Ruska proti Ukrajině, jak si to plánovali, když volby vyhlásili za referendum o Fialově vládě.