Komisní konformismus Ministerstva kultury. Náčrt ke stanovisku

Laik žasne, odborník se diví: ze zdůvodnění o poskytnutí a odmítnutí dotací časopisům na rok 2018 lze seznat, jak se rozchází úřední hodnocení kulturního přínosu časopisů se skutečným stavem.

Foto Thomas Smillie, 1890

Nic proti novinám, ale jak se za posledních sto let změnily po stránce formální? Některé upadly ještě více a redakční grafické týmy se nejvíce odvázaly, když přesunuly sport z poslední stránky na předposlední a bulvár obráceně z předposlední stránky na poslední. Největší odvahové jej odmítnuli zcela. Mnohé redakce již po desetiletí zůstávají reprezentovány avantgardou, která za desítky let na vyvzdorovaných postech již vyšuměla s odplynulými podzimy. Analogon, Revolver Revue, ze všech těch jarých redakcí zůstali jenom zkrušení psanci, vytloukající z hlušiny poslední jiskry spásných idejí, jimiž by se ještě před publikem ospravedlnili na existenci. Jiné časopisy dle mínění komise na současnost rezignovaly – jejich redakce přítomnost nezajímá, zlomili nad ní hůl, tkví v dávno minulém a hledí do budoucnosti (Prostor). Již tedy netřeba chodit do věštíren, odteď budoucnost nalinkována literárně: co psáno, dáno a stane se jak v pohádce o čárytužce. Literárnímu Tvaru zas vetknula komise za klobouk Tradici, ač v něm tisknou tradenti solitérní, kteří byli v dřívějších dobách začasté pohřbíváni na psích hřbitovech, pokud vůbec a jednou začas Tvar přináší nečekaně autorství baudelairovské v novém kontextu kulturním.

Člověku zůstává nad tím komisním konformismem Ministerstva kultury České republiky rozum stát. Studentskému listu a revui Babylon ministerstvo kultury neposkytnulo dotaci, ačkoliv jako jediný list soustavně pečuje o universitní osvětu a rozvoj. Zatímco jinde platí známé „mladí buřiči – staří hofráti“, redakce Babylonu stále vysílá impulsy ke starším i mladším, potažmo ke všem, co mají potřebu sdělit publiku své názory a um v nejlepších intencích žurnalistiky otevřené všem vrstvám společnosti a pozemského národa.

Studentský list Babylon tvůrčím způsobem rozvíjí metodiku myšlení – na své si přijdou puristé i eklektici, demokraté i autokraté, tradicionalisté i experimentátoři, diletanti a znalci, amatéři a profesionálové, umělci a vědci, konvencionalisté i solitéři… Sapienti sat! Tímto způsobem Babylon kultivuje akademickou obec a její příznivce by neupadnuli zcela. Krom přehršle příspěvků vědeckých, kupř. politologických, historických, anebo estetických, jejich autoři neotřele reflektují současné i uplynulé dění, aniž by zahlíželi do nejisté budoucnosti dle hesla „no future!“, v Babylonu čtenáři najdou medailony tuzemských i zahraničních osobností, kritické sentence a reflexe umění slovesného, divadelního, výtvarného a filmového, knižní recenze a již druhým rokem „Kremličkovo poetické okénko“ veršovaných rozhovorů se současnými tvůrci poesie (což je celosvětové unikum). Tak získávají čtenáři prisma k rozlišení kvality od braku.

Třeba dodat, že redaktoři Babylonu jsou entuziasté, pracující bez nároku na odměnu jinou, než symbolickou a mnohdy promlouvající dle žurnalistického étosu k nešvarům doby tehdy, když ostatní leda mlčí v naději na okoralou skývu shůry a s cejchy redakčních thonetek vtisknutých do zadnic.

Foto Thomas Smillie, 1890