V noci z 12. na 13. června 2013 došlo k největšímu policejnímu zásahu proti vládním institucím v dějinách ČR. Třebaže to jaksi není současnou agendou a tudíž se o tom ani nepíše, stal se také největší blamáží padající společnou vahou na státní zastupitelství a policii ČR.

Tzv. kauza Nagyová se dnes nejčastěji označuje za policejní puč, protože je to jediné označení, které ze všech možných celé monstrakci dává nějaký smysl.

Logicky. Šéf specializovaného policejního útvaru Robert Šlachta sliboval krátce po zásahu do dvou měsíců obvinění ze závažných hospodářských zločinů a důkazy o prorůstání organizovaného zločinu do srdce exekutivní moci. Možná si někdo ještě vzpomene na příslib jakýchsi závažných korupčních kauz podložených kily zabaveného zlata, miliony v hotovosti a třemi exposlanci ve vazbě. Zlato a miliony se vrátily svým majitelům, exposlanci byli odškodněni za nezákonné stíhání a držení ve vazbě. Což je na jednu stranu škoda. Kdyby bylo shledáno zákonným, těšil bych se na důkazní břemeno žalující strany a exposlanci by tak mohli být očištěni v řádném soudním procesu. Nicméně místo dvou měsíců tomu budou dva roky, předložení slibovaných obvinění nikde a celý spektakulární zásah mají alespoň v očích veřejnosti ospravedlnit přepisy rajcovních nahrávek tehdejšího premiéra a šéfky jeho kabinetu „záhadně“ uniklé z policejních spisů. Úniky z českých policejních odposlechů se stávají již téměř evropským evergreenem. Kdybychom byli v samurajském Japonsku, vrchní státní zástupce Ištvan s Šlachtou by už dávno spáchali rituální sebevraždu.

Samurajská čest se ale v Česku nenosí, ani ta stavovská. Fakt, že jsou dosud živi a zdrávi na svých místech, svědčí o něčem jiném. Mohly být jen nastrčenými figurami, které dobře sehrály svůj dosud nevyzkoušený part. Part sesazení vlády orgány činnými v trestním řízení. Počátek úřadování prvního prezidenta vzešlého z přímé volby do celé kauzy může zapadat jen náhodně. Zodpovědnost padá v první řadě na Nejvyšší státní zastupitelství v čele s Pavlem Zemanem, které věc přikázalo místně nepříslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství do Olomouce. Nikdo jiný tak učinit nemohl. Lze-li pro to ještě nalézt nějaké pochopení kvůli jakýmsi podezřením, žádné pochopení nelze nalézt pro naprosté selhání dozorové funkce a skutečnost, že celou akci včas nezastavilo. Obvinění, která se opírají o spekulace a vykonstruované vazby, rozhodně nejsou hodná práce Vrchního státního zastupitelství, natož jeho dozorového orgánu.

Nutno přiznat, že alespoň ve věci zneužití Vojenského zpravodajství se žalobcům povedlo věc dotáhnout k soudu. Soud ji shledal natolik závažnou, že trestním příkazem odsoudil Janu Nečasovou k ročnímu podmíněnému trestu. Nejvyšší státní zastupitelství zde opět účelově nařídilo výjimku z ustanovení o věcné a místní příslušnosti, díky čemuž dochází k takové absurditě, že zástupce vrchního státního zastupitelství v Olomouci klesl až na úroveň žalobce u obvodního soudu pro Prahu 1. Hra na právní stát v podání Nejvyššího státního zastupitelství pokračuje, ostatně to není poprvé, kdy tímto způsobem obchází ustanovení trestního řádu. Chceme-li spekulovat o motivech těchto účelových nařízení, neměli bychom zapomínat na hradní schůzku prezidenta republiky s nejvyšším státním zástupcem v létě onoho roku hezky ilustrující vnímání nezávislosti a vzájemného se vyvažování exekutivní a soudní moci.

Paradoxní je, že právě státní zástupci by měli být pilířem právního státu, tedy předvídatelnosti a vymahatelnosti práva. Celá kauza za pomoci mimoparlamentní opozice a nepochopitelně i některých stran ve sněmovně pomohla zdiskreditovat liberální povahu naší parlamentní demokracie a její základ, svobodnou soutěž politických stran. A směje se ten třetí vzadu, spasitel Babiš. Na rozdíl od mínění nátlakových a lobbistických skupin však problém neleží ve špatné legislativě, nedostatečných kompetencích nebo dokonce v systému, ale především v lidech, kteří nedorostli svým úřadům.

Zajímavé bude sledovat práce na novém návrhu zákona o státním zastupitelství. Prvotní ideou bylo ještě více posílit nezávislost žalobců, současná vládní garnitura ovšem získala pádné důvody usilovat o opak.

Petr Mach

Babylon 1/XXIV, 13. května 2015