Komise, která se sešla na ministerstvu kultury ohledně grantů pro literární časopisy ve složení Jan Bělíček, Ondřej Buddeus, Erik Gilk, Jana Chalupová, Michal Jareš (předseda komise), Olga Jeřábková, Jan Lukavský (místopředseda komise), Lukáš Neumann, David Zábranský, Alena Zemančíková a podklady jí za MK připravil Bohumil Fišer (tajemník komise), škrtla Babylon ze seznamu literárních periodik, které jsou hodny podpory – Babylon po 25 letech, co vychází, nedostal ani korunu. Komise rozhodnutí zdůvodnila následovně:

Jste političtí!

U revue Babylon je „vedle literární složky bohatěji a rozsáhleji zastoupena složka společensko-politická s vcelku jednostranným ideovým náhledem,“ obhajuje komise své rozhodnutí, proč Babylon vyřadila. Srovnejme výše uvedené s revue Prostor, která dostala 100% žádaného: „Pro komisi jasný důkaz, že časopis o literatuře (a obecně o kultuře a společenském dění, protože jedno od druhého nelze odlišit) je možno dělat nejen profesionálně, ale i svěže, lákavě v obsahu i formě…“ (Prostor žádal 550 tisíc a stejnou sumu i dostal.)

Podobně je to i s revuí Tvar: „Tradiční literární čtrnáctideník, který má na české kulturní scéně své jasné místo. Je sice do velké míry konzervativní, s mírnými přesahy do sfér celospolečenského zájmu v rámci spíše levicové orientace nebo práv menšin, ale v celku lze snad mluvit i o jisté neaktuálnosti,“ píše komise ve zhodnocení, které přes svoji nesrozumitelnost nutno rovněž chápat jednoznačně kladně: Tvar totiž ze žádaných 2 600 000 dostal 2 600 000.

Taktéž u časopisu Kontexty nejsou „neliterární“ témata překážkou pro udělení grantu: „Výjimečnost časopisu (…) je v obsahovém směřování; reflektuje ve svých statích méně frekventovaná témata ve spojení literatury, politiky a společnosti.“ Žádáno 500 000 – schváleno 350 000.

Účelovost zdůvodnění, kterým se komise snažila diskvalifikovat Babylon, nejlépe vynikne ve srovnání s aktivisticky naladěným čtrnáctideníkem A2: „V prvním kole časopis obdržel téměř stoprocentní hodnocení s tím, že byla o deset procent ponížena kolonka přínos pro obor, a to z toho důvodu, že jeho zaměření není primárně literární, ale obecně kulturní a umělecké a rovněž čím dál více politické,“ píše se v odůvodnění komise, proč je dobré A2 – na rozdíl od Babylonu – podpořit: revue se „čím dál více profiluje jako časopis levicový, obhajující angažovanost literatury a umění obecně. Tato nezaměnitelnost a jasná pozice v politickém spektru může být čtenáři chápána jako pozitivum, avšak zároveň jako jeho nevýhoda.“

U čtenářů možná nevýhoda, u komise ale jednoznačně „výhoda“: z žádaných 2 750 980 korun bylo komisí A2 přiděleno 2 750 000. Za „jasnou pozici v politickém spektru“, kvůli které byl Babylon vyřazen ze hry, byla A2 potrestána částkou představující tři setiny procenta ze žádané sumy.

Co se týká „neliterárnosti“ Babylonu, skutečnost je za loňský rok následující: v I. čísle je literatuře věnováno sedm velkoformátových novinových stran včetně bloku textů, rozhovorů, recenzí o díle a osobnosti Egona Bondyho – jednoho z nejpozoruhodnějších českých autorů 2. poloviny minulého století. Dalších 6 stran je věnováno kultuře obecně, zbytek připadá na reklamu – není tam jediný text čistě s politickou tématikou.

V II. čísle Babylonu je jediný politický komentář – všechny ostatní texty byly věnovány kultuře, z toho 10 stran knižní kultuře, tedy více než ¾ čísla, včetně rozhovoru s neurologem Janem Rothem, jehož vůbec poprvé uveřejněné texty měly velký ohlas a byly časopisem Host vybrány do ročenky Nejlepší české básně.

V III. čísle je 6 stran věnováno literatuře, další 3 strany kultuře obecně, dvě strany jsou publicistika a jedna strana aktuální komentáře – v čísle byl mimo jiné připraven blok věnovaný jednomu z největších básníků minulého století Ezru Poundovi u příležitosti vydání jeho Pisánských Cantos v nakladatelství Atlantis, a to včetně Poundových textů, které dosud nebyly do češtiny přeloženy.

V IV. čísle je literatuře věnováno 8 stran, 2 strany kultuře obecně, 1 strana je publicistika a necelá jedna strana jsou aktuální komentáře – v čísle jsou mimo jiné dosud nepublikované zápisky z vězení z 80. let kurátora a organizátora neoficiální kultury Pavla Vašíčka. (Páteří časopisu navíc léta jsou dlouhé, profilové rozhovory s osobnostmi z kultury – s literáty, výtvarníky, hudebníky, historiky. Ty v odůvodnění nejsou zmíněny vůbec, ačkoli jsou „vlajkovými“ texty tištěného Babylonu.)

Tvrzení komise, že v Babylonu je „vedle literární složky bohatěji a rozsáhleji zastoupena složka společensko-politická,“ je nepravdivé.

Máte moc kultury!

Na druhou stranu komise Babylonu vytýká, že píšeme příliš o kultuře (!): „Významnou část obsahu periodika tvoří také recenze a publicistka z dalších uměleckých oborů…,“ konstatuje komise ve zdůvodnění, proč nedat Babylonu ani halíř, což je výtka ze strany ministerstva kultury pozoruhodná, a také nepravdivá – viz předešlý přehled struktury článků v Babylonu za loňský rok.

Můžeme navíc výše uvedené srovnat s revue Prostor, u které komise naopak „oceňuje především její záběr (tematická čísla věnující se nejrůznějším společenským a kulturním otázkám/fenoménům)“. Nebo s Listy, které podle komise „patří – v pravém smyslu toho slova – k tradičním literárním časopisům“, jehož tvůrci „rozvíjejí žánrově pestré zaměření: esejistiku, úvahy, studie“ – tedy jinak řečeno publicistiku (z žádaných 360 000 Listy obdržely 300 000 korun).

Podobně je to s Revolver Revue, i když tu komise přece jen o něco víc „zkrouhla“: každopádně je ale RR „zavedená značka, od níž čtenářská obec čeká texty, spojující literaturu s kulturou výtvarnou, hudební a případně též divadelní“ (RR žádala 1 500 000, přiděleno jí bylo 1 150 000).

Kulturně-literární revue Pandora je „časopis zaměřený na vícero uměleckých disciplín (mj. fotografie, hudba) a na širší kulturně-společenskou diskusi, čímž se tak trochu ocitá mimo hlavní proud literární, především publicisticko-kritické, scény,“ tvrdí komise a konstatuje, že „obsah však nenaplňuje očekávání takového periodika, jemuž je poskytována dotace především na literární obsah“. Výsledek? Ze žádaných 500 000 schváleno 350 000.

Máte úzký čtenářský okruh!

Komise u Babylonu spatřuje problém i „v úzce zaměřeném čtenářském okruhu, kdy není příliš počítáno s budoucím rozvojem/směřováním koncepce revue“.

Podívejme se na čísla: Vedle prodeje Babylonu a distribuce části nákladu po vysokých školách bylo na konci předloňského roku nově zavedeno předplatné, přičemž za jeden a půl roku získal Babylon 450 předplatitelů. Spolu s předplatným jsme spustili i nový webový portál, který se za rok a půl své existence vyšplhal z počátečních 5 000 unikátních návštěvníků za měsíc na dnešních 20 000 za měsíc.

Srovnejme výše uvedené s odůvodněním komise, proč podpořit Literárně kulturní časopis H_aluzi: „Přes snahu vydavatele zůstává počet předplatitelů velmi nízký (8; sic!) a při nízkém nákladu dosahuje remitenda relativně vysokých 56 %,“ stojí v odůvodnění komise udělení grantu pro tento časopis, který z požadovaných 201 000 dostal 190 000 (tedy 95 % žádaného) – zatímco tištěný Babylon, který má 50x více předplatitelů, žádal 250 000 a kvůli „úzkému okruhu čtenářů“ dostal 0 %.

Web pouze přebírá články z tištěné verse

Už jen jako třešnička na dortu výše uvedených nehorázností je tvrzení komise, že „internetová podoba revue Babylon slouží převážně pro digitální zveřejňování článků již publikovaných v tištěné verzi,“ a z toho „důvodu působí internetový portál nadbytečně a nepřináší mnoho impulzů, které by splňovaly kritéria pro udělení dotace“.

Skutečnost je následující: z 311 článků publikovaných v loňském roce na babylonském webu, bylo převzato z tištěného čísla 18 (!) textů. Údajná většina tvoří necelých 6 % textů, přičemž polovina z nich jsou odlišné, kratší či delší verse textů, které slouží jako upoutávka na tištěné číslo.

Komise dále tvrdí: „Portál postrádá systematičtější práci s aktuálními tématy, a pokud se tak děje, jedná se většinou o politické komentáře, nikoliv o texty, které by přispívaly k debatě o kulturních tématech. Z tohoto důvodu komise nevidí důvod, proč projekt finančně podpořit.“

Skutečnost je taková, že z 311 textů publikovaných na webu v loňském roce se oblastí kultury (literatura, poesie, literární, výtvarné, operní recenze, rozhovory s tvůrci…) věnuje 118 textů a dalších 83 textů by se dalo zařadit do rubriky historicko-kulturně- civilisační, zatímco aktuálních komentářů bylo 110 – poměr kultury a politických témat tedy byl 2 : 1, přičemž na webu nejsou publikovány jen články, ale i literární texty – mimo jiné v Kremličkově poetickém okénku vychází poesie a unikátní rozhovory s básníky, které jsou vedeny v rýmech.

Resumé

Účelové zdůvodnění, které se ani nesnaží vycházet z nějaké reality, zpravidla vzniká tak, když se dělá ex post jako přívěšek k nějakému předem danému rozhodnutí. Tady si navíc jeho autoři nedali minimální práci, aby tuto diskrepanci nějak zmírnili spoléhajíce se zřejmě na to, že to tak prostě projde. Od MK jsme si vyžádali odpověď na otázky: na základě jakých podkladů komise o přidělení grantů rozhodovala, podle jakého klíče jsou vybíráni členové komise a jak je možné, že jsou v nich zastoupeny osoby z redakčních okruhů nebo přímo z redakce časopisů, které se ucházejí o grantové řízení. Na odpověď se těšíme.

Celá věc je podle mne důsledkem byrokratizace instituce, která má dělat servis živé kultuře. V 90. letech stačilo k získání grantu vyplnit jednoduchý formulář, kde bylo vše černé na bílém a nešlo to nijak obejít, a v komisích zasedaly osobnosti se skutečným zájmem o živou kulturu. Dnes je nahradilo anonymní bodové hodnocení, které sice vypadá na první pohled spravedlivě, ale ve skutečnosti je to jen způsob, jak zakrýt levárnu, jak osobní rozhodování a tedy i odpovědnost nahradit anonymním kádrováním – jak kulturu nivelizovat, odlidštit, zbavit ji individuality a udělat z ní instantní kaši pro ústavní chovance.

P.S. Výše uvedené není namířeno proti časopisům, které jsou v článku zmíněny a které nepovažujeme za konkurenci – naopak, jsou to časopisy s naprosto odlišnými tvářemi, což je nanejvýš dobře a vždy se budeme zasazovat o jejich existenci. To samé ale žádáme my od nich.