Loď Aquarius 2, poslední nevládní loď, která ve Středozemním moři pátrá po uprchlících, musí stáhnout panamskou vlajku, pod kterou plula. Znamená to, že jakmile přistane, musí panamskou námořní vlajku odstranit a bez vlajky jiné nemůže znovu vyplout. Podle provozovatelů lodi tak Panama učinila pod „neskrývaným ekonomickým a politickým tlakem italské vlády“. „Zatímco Panama odebrala vlajku nevládní lodi ‚Aquarius 2‘, která se tak znovu stává ‚lodí duchů‘, libyjská pobřežní stráž zachránila a vrátila do Libye přes 200 migrantů,“ kasal se na facebooku italský ministr vnitra Matteo Salvini, šéf protiimigrační strany Liga, jenž zároveň popřel, že by Itálie vykonávala na Panamu jakýkoliv nátlak. Čemuž se však dá jen těžko věřit.

„Toto oznámení (zbavení registrace) odsuzuje stovky mužů, žen a dětí, kteří se zoufale snaží dosáhnout bezpečí, do vodního hrobu. Zasazuje vážnou ránu humanitární misi záchrany životů lodi Aquarius, posledního nevládního plavidla v centrálním Středomoří,“ uvedly organizace Lékaři bez hranic a SOS Méditerranée s tím, že je zbavení vlajky šokovalo.

V této souvislosti se však nabízí srovnání s jiným plavidlem, které bylo spuštěno na vodu v roce 2015, tedy v době, kdy kulminovala migrační vlna. Mohutná loď, spíše plovoucí ostrov, o délce 362 metrů jménem Harmony of the Seas neboli Harmonie moří brázdí mořské vlny obtěžkána turisty a vším možným haraburdím k zajištění nějaké té „super dovčy“. Pojme až 6 360 cestujících a 2 100 členů posádky. Dle agenturní zprávy „kromě téměř 2 800 apartmánů a dvaceti restaurací“ na lodi nechybí ani „dvě lezecké stěny, ledové kluziště, basketbalové hřiště a menší hřiště na golf“ a též „obchody, divadlo, restaurace, bazény a tobogany“.

Výrobní náklady činily skoro miliardu eur, tedy zhruba 25 miliard korun, ale objednateli, americké společnosti nabízející výletní plavby, se investice asi vyplatí, neboť provozování luxusních výletních lodí představuje v posledních letech ba desetiletích svižně rostoucí ekonomické odvětví, nehledě na tragický konec lodi Costa Concordia. Harmony of the Seas byla do června 2017 největší osobní (pasažérskou) lodí světa – pak ji ale vystřídala její sesterská loď nazvaná Symphony of the Seas, jež prý dokáže pojmout až 6 680 turistů.

Pojme-li však Symfonie moří skoro 7 000 turistů, vyžadujících poměrně luxusní služby, patrně by bez potíží zvládla nalodit čtrnáct ba třeba i jednadvacet tisíc uprchlíků, s nimiž by mohla brázdit například Karibik, dokud se situace u nich doma neuklidní. Alespoň by ti nešťastníci zažili v životě něco pěkného.

Zadarmo takový kolos samozřejmě neplave, avšak na úhradě nákladů by se mohly podílet státy Evropské unie, jež by to možná vyšlo levněji, než budovat na svém území uprchlické tábory či jiná podobná zařízení. A také turisté, kteří by se pohádkové plavby zřekli ve prospěch bližních v nouzi, vybrali by si nějakou levnější dovolenou ve svých domácích zemích a rozdíl v ceně by poslali na zvláštní konto.

Jak krásně by se dalo zařídit dobro, že? Jak snadno by šlo alespoň trochu ulehčit tlaku důsledků migrační krize. Zvláště víme-li, že světová moře brázdí celé flotily podobných výletních kolosů (a ve Středozemním moři asi občas bezstarostně míjejí přeplněné kocábky s utečenci). Kapacity evidentně jsou, stačilo by málo – aby si hodně lidí něco málo odřeklo.

Ale od neproduktivního idealismu raději zpět do reality neboli k širší interpretaci existence Harmony of the Seas, Symphony of the Seas a početné flotily podobných – byť o trošku menších – plavidel. V devatenáctém a v první polovině dvacátého století dopravily parníky přes oceán miliony vystěhovalců z Evropy – nejčastěji do Spojených států amerických. Cestovní podmínky byly dost spartánské, hlavně pro chudé vystěhovalce, dnešními slovy ekonomické migranty, kteří neměli peníze na luxusní první třídu. Šlo zejména o lidi, které Evropa nedokázala uživit, a oni proto hledali uplatnění, jak se říkalo, za velkou louží. A zpravidla ho i našli.

Dnes pokrok dospěl do stadia, že si skoro každý Evropan může dovolit prázdniny v první třídě Titaniku či jiného zaoceánského parníku z té doby. To, co tehdy bylo vyhrazeno bohaté smetánce, je dnes dostupné širokým vrstvám. Lidé se už neplaví přes moře kvůli objevování neznámého či kvůli – často tvrdé – obživě, ale jen tak, pro zábavu.

Bohatství západního světa je však zčásti postaveno rovněž na zneužívání levné pracovní síly v rozvojových zemích i na poměrně snadném využívání až drancování tamních přírodních zdrojů. A každopádně není rozšiřitelné po celé planetě, neboť to ta planeta prostě ekologicky nemůže unést. Propast mezi blahobytným Severem a zbídačeným Jihem se neustále rozevírá, byť příčinou chudoby na Jihu určitě není pouze dědictví kolonialismu či jeho současná exploatace nadnárodními koncerny. A rozevírá se především z demografického hlediska, v tom smyslu, že bohatí Seveřané stárnou a vymírají, kdežto na Jihu pokračuje populační exploze. Do toho ještě vstupuje klimatická změna, která obecně zhoršuje podmínky k přežití. Tato nerovnováha bude mít své důsledky, k jejichž pochopení stačí znalost základů fyziky ze základní školy. Těžko se divit lidem z Afriky nebo Blízkého východu, že se chtějí dostat do Evropy, třebas z těch údajně „fuj“ ekonomických důvodů. Touží se prostě, obrazně řečeno, nalodit na Harmony of the Seas, na které se my všichni Evropané hezky plavíme.

Migrace je pouze jedním z projevů globální nerovnováhy, která se po nějakém čase jednoduše nějak „zrovnovážní“. A dlouhodobě tomu nezabrání žádný Salvini ani Babiš. Ale ani Šojdrová ne, poněvadž jen počet syrských dětí (nezletilých osob), potřebujících nějakou formu pomoci, činí několik milionů.

Naši civilizaci zkrátka může zachránit asi jen to, pokud by si hodně lidí dokázalo něco málo odříct a to málo třeba věnovat na nějaký Marshallův plán pro Afriku, o kterém sice Andrej Babiš mluví, ale jeho slova mají k realitě stejně daleko jako – v tomto případě naštěstí – onen šílený předvolební návrh hnutí ANO na nový Libeňský most. Slogan „Afriku řešíme přímo a hned, migrant XY má číslo na můj mobil“ si Babiš na billboard nedá. Ale měl by. A nejen on. Bohužel, k pochopení toho, jak by s podobnými apely ve volbách dopadl, člověk ani ty základy fyziky ze základní školy nepotřebuje.