Komise, která se sešla na ministerstvu kultury ohledně grantů pro literární časopisy ve složení Jan Bělíček, Ondřej Buddeus, Erik Gilk, Jana Chalupová, Michal Jareš (předseda komise), Olga Jeřábková, Jan Lukavský (místopředseda komise), Lukáš Neumann, David Zábranský, Alena Zemančíková a podklady jí za MK připravil Bohumil Fišer (tajemník komise), škrtla Babylon ze seznamu literárních periodik, které jsou hodny podpory – Babylon nedostal ani korunu. Stalo se tak po 25 letech existence časopisu, za kterým stojí tisíce a tisíce hodin po většinou – na rozdíl od ministerských úředníků – nehonorované, dobrovolné práce: tisíce a tisíce stránek článků, studií, recenzí, rozhovorů, poesie, povídek, kulturních večerů, koncertů, happeningů…

Forma i obsah „zdůvodnění“ nedat Babylonu nic je přitom dosti neuvěřitelná. Jsou dvě možnosti: buďto v komisi zasedli naprostí ignoranti, kteří neměli Babylon nikdy v ruce, celá věc je vůbec nezajímala, nechali se do komise najmenovat jen do počtu, aniž by měli sebemenší vztah a odpovědnost za věc, anebo aby podpořili své kamarády… Anebo jde o zlovolnou, záměrnou snahu, jak zlikvidovat jednu z nejstarších polistopadových kulturních revuí, která si za dobu své existence vybudovala své specifické, nezastupitelné místo na tuzemské kulturní scéně.

Jak jinak si totiž vysvětlit, že prakticky všechny argumenty v odůvodnění jsou polopravdy či vyložené lži, a to, co je u jiných časopisů hodnoceno kladně, v případě Babylonu je hodnoceno záporně, jako třeba že „významnou část obsahu periodika tvoří také recenze a publicistka z dalších uměleckých oborů“. To by u kulturní revue člověk nečekal! V odůvodnění se například tvrdí, že „internetová podoba revue Babylon slouží převážně pro digitální zveřejňování článků již publikovaných v tištěné verzi“. – Skutečnost je taková, že ze 313 článků, recenzí, esejů, rozhovorů publikovaných loni na Babylonrevue.cz bylo z tištěného čísla převzato článků 18 (!), tedy necelých 6%, a z toho ještě polovina jako upoutávka ve zkrácené verzi, nebo naopak ve verzi rozsáhlejší, která se do tištěného čísla nevešla.

Jako třešnička na dortu všech nehorázností je pak tvrzení, které jako kdyby vypadlo z počátků normalizace a zákazů zavedených literárních časopisů: Babylon má prý „jednostranný ideový náhled“! Ha ha, má ho mít snad dvoustranný, či čtverhranný? Normálně se tomu říká „mít tvář“, což je ve svobodné společnosti nejen kladná hodnota, ale vůbec předpoklad existence. Za normalizace tomu bylo pochopitelně naopak, požadavek zněl: žádnou tvář nemít, splňovat pouze formální znaky časopisu, hry, stejně jako soudu, nebo parlamentu. A o to podle mne v celém „hodnocení“ jde – zase předstírat něco, co není. (Výše uvedené normalizační cenzorské klišé je ovšem zcela bezobsažné: Babylon neprosazuje nějakou ideovou linii, která by snad byla závazná, ale kritizuje kretenismus nalevo i napravo – ne z roviny politické, jak to dělají různé druhy svazáků, z kterých si Babylon dělá legraci, ale z roviny kulturní, universální, přičemž volně mísíme žánry, záměrně překračujeme hranice mezi článkem a literaturou a při komentování aktuálního dění používáme literární prostředky, protože to je základ jakékoli kulturní činnosti: zpochybňovat ustálené, zabydlené, pohodlné a nahlížet věci jiným způsobem, z jiného úhlu pohledu, což není manýra, ale jeden ze základních stavebních prvků každé živoucí civilisace. Nehrajeme si přitom na kritiku či odbornost, za kterými se často skrývá pouhá vyduchlost a neschopnost mít vlastní názor.)

V celé věci ovšem nejde jen o existenci jedné někomu nepohodlné kulturní revue, ale o samotné fungování či nefungování ministerstva kultury – z instituce, která má zajišťovat servis živé kultuře, se stal bezduchý byrokratický moloch.

V 90. letech stačilo ohledně grantu vyplnit jeden papír, kde stálo vše černé na bílém – nešlo to nějak obejít, či zneužít. Dneska jde o mnohostránkový formulář s desítkami kolonek, přičemž u některých člověk vůbec neví, proč tam jsou, nebo co tím básník myslel, vytváří se nesmysly, práce pro práci, aby byrokracie-úřad ospravedlnil svou existenci, vše se utříďuje, sjednocuje, ořezává, sterilizuje…

Předpokladem živé kultury je ale to, že se napájí z mnoha různorodých pramenů a úkolem ministerstva kultury naopak je, když už si jej platíme ze svých daní, aby bránilo monopolizaci, glajchšaltizaci, komercionalizaci, sterilizaci kultury a podporovalo nestejnorodost a rozmanitost bohatství živé kultury jako základu společnosti.

Vyhlašuje válku ministerstvu kultury, které se chová jako vrchnostenský úřad milostivě rozdělující peníze, které jdou z našich kapes, na základě zcela svévolného klíče a zvůle ministerských úředníků podle svých sympatií či antipatií, vyhlašujeme válku byrokracii na ministerstvu kultury, která místo živého zájmu o podporu kultury připravuje jen další a další byrokratické překážky, přičemž vytváří prostředí pro úřední zvůli, ve kterém se daří nejrůznějším konexím.

Za redakci Babylonu Petr Placák