Praktický žádný festival v naší vlasti nebyl dosud orientován na ruskou avantgardu 10.–30. let 20. století. Jména jako Alexandr Mosolov, Nikolaj Obuchov, Arthur Lourié, Nikolaj Roslavec, Leonid Polovinkin, Arsenij Avraamov či Michail Maťušin jsou dnes prakticky neznámá, snad s výjimkou A. Mosolova, jehož strhující kratičká skladba „Zavod“ z roku 1926 (překládáno jako Továrna, Slévárna či Ocelárna) překvapila v posledních letech v mnoha provedeních řadu posluchačů díky internetovému you tube.

Mosolov (1900–1973) byl ve 30. letech za své hudební experimenty prohlášen nepřítelem lidu a byl „vysílán“ do Turkmenie, aby zde sbíral lidové písně; pak byl dokonce uvězněn v pracovním lágru a po propuštění opět žil v Turkménii. Teprve ke konci života se mohl vrátit do Moskvy, ale bohužel již s podlomeným zdravím. Obuchov (1892–1954) a Lourié (1892–1966) záhy prohlédli důsledky revoluce a včas emigrovali do Paříže. Lourié pobýval zprvu u katolického filosofa Jacquese Maritaina a přátelil se s tehdejšími intelektuály, kteří žili ve Francii (mj. s Igorem Stravinským). Za II. světové války prchl vzhledem k svému původu do USA, kde také zemřel. Obuchov se v Paříži příliš neprosadil, živil se zde jako zedník a postupně přestával komponovat. Avšak na svém nejlepším díle Kniha života neustále pracoval a partituru nosil pořád u sebe. Jednoho dne byl přepadem partou chuligánů, partitura recentní verze mu byla odcizena a z následků napadení a krádeže svého nejlepšího díla se nikdy nevzpamatoval. Roslavec (1881–1944) se záhy po říjnové revoluci proslavil i v zahraničí, avšak postupně upadal u tehdejšího režimu v nemilost, byl pronásledován NKVD a zemřel v osamění během druhé světové války. Polovinkin (1894–1949), Avraamov (1886–1944) a Maťušin (1861–1934) v sovětském režimu postupně dožívali v zapomnění a jejich osudy nejsou dosud zevrubněji objasněny.

Koncerty ruské avantgardy se na letošním Moravském podzimu budou prolínat s českou avantgardou 20. a 30. let minulého století, která je přece jen známější, alespoň u nás (Pavel Haas, Ervín Schulhoff, Jaroslav Ježek). Zazní zde však i jedna z prvních vlaštovek avantgardy, dnes již kultovní, více než dvacet hodin trvající klavírní skladba Erika Satieho Vexations z roku 1893, Debussyho Etudy pro klavír, Pacific 231 Arthura Honeggera a další kompozice.

Festival však bude velmi pestrý, uslyšíme i díla mistrů 15., 16. a 17. století, dále pak J. S. Bacha, hudbu 19. století (Camille Saint-Saëns), klasiky 20. století (Maurice Ravel, Leoš Janáček, Miloslav Kabeláč, John Cage) a dále pak skladatele současné jako je např. Valentin Silvestrov, jehož Tiché písně znějí jakoby z jiného světa – ostatně uslyšíte sami. Nejvíce je však nutno z hlediska dramaturgie festivalu obdivovat uvedení rekonstrukcí dvou stěžejních děl ruského futurismu: 1) Maťušinovy opery Vítězství nad sluncem z roku 1913 na slova Alexandra Kručonych s prologem Velemira Chlebnikova. Scénu a kostýmy tehdy realizoval Kazimír Malevič, v Brně se výtvarné stránky zhostí David Janošek, režisérem bude Marek Mokoš 2) Avraamovovy Symfonie sirén: jedná se o gigantický projekt z roku 1922 pro přístavní město s konkrétními zvuky a hřmoty námořní flotily, dělostřeleckých baterií, vojenských kapel, nákladních automobilů, hydroplánů, sirén, parních lokomotiv s přídatnými píšťalami, mužských, ženských a dětských sborů a mnoha dalších hudebníků.  Symfonie sirén byla provedena 1922 v Baku a o rok později v Moskvě. V Brně se bude jednat o rekonstrukci přizpůsobenou ruchům města Brna, a pokud je mi známo, zároveň půjde o třetí realizaci tohoto projektu konkrétní hudby vůbec. Stát za ní bude německé tvůrčí duo Andreas Ammer/FM Einheit (ex-Einstürzende Neubauten).

Na festivalu budou účinkovat slavní pianisté jako např. německý propagátor ruské avantgardy Steffen Schleiermacher, dále pak Pierre Laurent Aimard a David Greilsammer. Z dirigentů jmenujme pak alespoň Heinze Holligera, Ilana Volkova či Marka Ivanoviče. Celý program je daleko bohatší než je zde možno vypsat a najdete jej na www.moravsky-podzim.cz