Na svatýho Mikuláše
čert anděla do guláše
bez výčitek klidně shodil.
Se světcem pak sám se brodil
sněhem, který čerstvě napad.
Smál se, jaký to měl nápad,
jak se anděl z kotle drápat
obtížně a dlouho bude,
zda z něj vůbec něco zbude,
čím by podaroval chudé.

Světec se rozhlíží v hloží.
Hledá, kde posel je boží.
Tvář svou Mikuláš zachmuřil,
když na čerta se obořil:
„Čuju ňákou čertovinu,
nemáš-li snad na tom vinu,
že anděla tu nevidím?
Tož kápni božskou, tak ti dím!“
„Ach, ty hloupý Mikuláši,
anděl vaří se v guláši,“
takto čert mu skrz smích vece.

„Tedy je to pravda přece!“
rozkatil se světec dobrý,
výraz jako mají kobry
nahradil v mžiku milou tvář,
že anděl byl dán na oltář.
Neházel on sviním perly,
čerta přes hřbet přetáh berlí,
až mu mitra z hlavy spadla,
zrovna když šla kolem Madla.

Lekla se ta dívka zbožná.
Středem pozornosti možná
pro jednou též býti chtěla.
kvůli ní tak vznikla mela,
neb z demonstrace kolem dav
táh jak stádo šílených krav.
Spatřil dědka v řeži s černym,
když se souboj stával perným.
Vedle děvče v hrůze stálo,
co se jí as zlého stalo?
Dotkli se jí ti dva tupci?
Musí jít na interrupci?
Inter arma silent musae,
rudě svitlo v očích lůze.

„Na černocha i na dědu,
dáme jim pěknou koledu!“

Dezolátů dav je napad
večer, kdy sníh čerstvě napad.
„Čert mě vem, to byl zlý nápad!“
lál čert sobě při té mele.
Mikuláš na něj řve: „Hele,
ty jsi ale vážně tele!
Teď je to s náma fakt vážný.
Anděl v guláši byl strážný!“
Na čerta z toho jdou mdloby,
„Zde pomůže snad jen lobby
u všech ďasů, u všech svatých!
Jak se dostat z pracek sťatých
samozvaných strážců klidu,
jak vyrvat si z kůže hnidu?“

Čert je plný modřin, boulí.
Lůza jej teď z kopce koulí.
Čert o pomoc prosí Boha,
vrchnosti své se tak rouhá.
Dezoláti dál jej mydlí,
jeden z nich ho bacil židlí.
Toť psychologie davu,
neboť dav je vždycky v právu.

Když tu náhle Mikuláše
vzhůru táhne od guláše
připálená ruka anděla.
„Bít světce, to se nedělá!
Rozdupu vás jako chrousty,
já jsem totiž anděl pomsty!“
Rozutekla se zlá chasa,
zůstal tam jen uzlík masa.
Bolí ho každý v těle nerv.
Čert cítí se jak lidský červ.

Trojice schlíplá tu sedí,
znavena na řeku hledí.
Řeku už sevřely ledy,
a děti byly bez koledy.