Jelikož po Palachově týdnu nebylo v dohlednu žádné vhodné datum, které by šlo využít ke svolání demonstrace, vzali jsme za vděk 1. májem. Záměr byl přitom takový, že když se vmísíme do masy protestujících, budou mít bezpečnostní jednotky, které často nerozlišovaly mezi demonstranty, přihlížejícími nebo zcela náhodnými chodci, těžkou práci proti nám zasáhnout a celý předpokládaný zákrok by se mohl zvrhnout v úžasnou melu, z které by se režim nemusel taky už vzpamatovat. Dokonce jsem si byl na Václaváku očíhnout, jakým způsobem staví bolševici tribuny pro papaláše, kde je jejich „slabé místo“. Dopadlo to ovšem zcela jinak hlavně proto, že bolševik nenechal nic náhodě a do centra Prahy svezl autobusy nejrůznější stranické kolektivy a brigády socialistické práce z celé republiky, takže všelijakých fízlů tam nakonec nebyly čtyři tisíce, ale 200 tisíc, a s tím fakt udělat nic nešlo. Režim se na 1. máj připravoval řadu dní předtím.

Z dílny StB pochází monitoring zahraničního rozhlasu, vypracovaný 30. dubna 1989:

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa ve svém večerním vysílání dne 27. dubna 1989 zveřejnila dokument CHARTY 77 č. 34, ve kterém se mimo jiné konstatuje, že část aktivistů čs. nezávislých iniciativ považuje, vzhledem k „okázalému ignorování“ svých petičních akcí státními orgány, za nutné upozornit na problematiku politických vězňů v ČSSR nějakým viditelným způsobem. Nová zákonná opatření však občanům ještě více ztěžují legálně se shromažďovat. Část aktivistů čs. nezávislých iniciativ si tudíž klade otázku proč nevyužít legální možnosti, které ještě zbývají, proč pomocí transparentů či jiným nenásilným způsobem neupozornit v prvomájovém průvodu na neutěšený stav naší společnosti, na nezákonné porušování lidských práv. CHARTA 77 v této souvislosti připomíná, že právo svobodně vyjádřit svůj názor, navíc na povoleném shromáždění, je naprosto legitimní a v souladu s čs. zákony i s původním smyslem prvomájových oslav. Využívá proto příležitosti a „důrazně upozorňuje“ státní orgány, aby toto nezadatelné právo občanů „vzaly laskavě na vědomí“.

Podepsáni Tomáš HRADÍLEK, Dana NĚMCOVÁ, Saša VONDRA – mluvčí CHARTY 77.

Ve večerním vysílání následující den RSE dále zveřejnilo stanovisko Mírového klubu J. LENNONA k 1. máji 1989, ve kterém se mimo jiné konstatuje, že ve stavu nesvobodné společnosti se mohou umlčovaní aktivisté jmenovaného klubu omezit jen na vyjádření občanských postojů. Dotyčné stanovisko končí hesly: „Svobodu politickým vězňům, 1. máj s občanskými iniciativami, dejme šanci svobodě“. Podepsán je Heřman CHROMÝ.

Rozhlasová stanice Svobodná Evropa ve svém večerním vysílání dne 29. dubna 1989 publikovala prohlášení občanské iniciativy České děti k 1. máji, které mimo jiné obsahuje následující sdělení: „Jelikož současné vedení prakticky postavilo mimo zákon jakékoliv formy občanského protestu, v naprostém protikladu s Ústavou ČSSR, chceme se s transparenty požadujícími propuštění Tomáše DVOŘÁKA, Hany MARVANOVÉ, Ivana JIROUSE, Václava HAVLA, Jany PETROVÉ, Oty VEVERKY a dalších čs. politických vězňů zúčastnit prvomájového průvodu“.

Ještě předtím, 27. dubna vyhotovilo Federální ministerstvo vnitra pro předsednictvo ÚV KSČ následující dokument:

FEDERÁLNÍ MINISTERSTVO VNITRA

PŘÍSNĚ TAJNÉ

Předsednictvo

ÚSTŘEDNÍHO VÝBORU KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA

K bodu: Informace o bezpečnostní situaci v ČSSR a opatření k zajištění klidu a veřejného pořádku v období májových oslav

Předkládá: ministr vnitra ČSSR František KINCL

V Praze dne 27. dubna 1989

Bezpečnostní situace na území ČSSR je od 20. dubna 1989 charakteristická pokračováním snah vnitřních nepřátel o narušení důstojného průběhu prvomájových oslav.

Potvrdila se aktivita protisocialistických živlů z Brna soustředěných kolem signatáře „charty“ Jaroslava ŠABATY zaměřená na výrobu transparentů, které mají zesměšňovat svátek 1. máje, avšak nebudou trestně napadnutelné. V tomto prostředí přetrvávají názory, že oslavy 1. máje jsou vhodnou příležitostí k prvnímu skutečně veřejnému vystoupení. Podle nich údajně dozrává doba, kdy „je třeba vylézt z ulity“.

Současně se potvrzuje předpoklad, že hlavní nepřátelské seskupení „charta‑77“ zůstane v pozadí, omezí se na vydání „dokumentu“ a veškerou iniciativu v přípravě provokativních akcí ponechá plně na svých satelitních tzv. nezávislých iniciativách. Dokládá to i zpracovaný materiál „charty‑77“ k 1. máji, kde se mimo jiné uvádí, že „charta‑77 se necítí kompetentní vyzývat občany k účasti či neúčasti na 1. máji, připomíná však právo svobodně vyjádřit svůj názor na povoleném shromáždění“. V závěru pak důrazně upozorňují státní orgány, aby toto právo občanů vzaly na vědomí. Dokument k 1. máji vydala i tzv. Demokratická iniciativa v čele s E. MANDLEREM, který svým obsahem napadá ROH.

V Praze má demonstrativní vystoupení organizovat signatář „charty“ Petr UHL (včetně transparentů, letáků a hesel). Oslav 1. máje se nezúčastní „exkomunisté“ z tzv. OBRODY-KSP, tuto aktivitu přenechají ostatním skupinám.

Z rozporného jednání kolektivu mluvčích „charty‑77“ v polovině dubna 1989, zaměřeného k akcím na 1. máje, vyplynula pouze jediná konkrétní dohoda, a to, že členové všech iniciativ a „charty“ se sejdou v Praze u sochy sv. Václava půl hodiny před zahájením oslav 1. máje. Dokládají to i informace z prostředí tzv. Českých dětí a Nezávislého mírového sdružení. Předpokládají přitom preventivní činnost orgánů SNB, včetně zadržení hlavních organizátorů až na 48 hodin.

Společnou „manifestaci“ v Praze bude organizovat i tzv. Hnutí za občanskou svobodu (HOS), jehož stoupenci se mají sejít v Praze 3 (na Škroupově náměstí) a odtud se společně začlenit do prvomájové manifestace. Hodlají „manifestovat“ s různými hesly a transparenty.

Aktivně se připravují k narušení prvomájových oslav i nepřátelské osoby v Olomouci, sdružené kolem signatářů „charty“ Rudolfa BEREZY a Tomáše HRADÍLKA.

StB své poznatky předložené ÚV KSČ komentuje:

Získané poznatky nasvědčují, že vnitřní protivník se nevzdal záměru zneužít májových oslav zejména v Praze k otevřenému vystoupení s cílem opět na veřejnosti prezentovat svoji existenci a provokovat státní moc.

Současně je zjevným cílem vnitřních i vnějších nepřátel využít případného zákroku pořádkových jednotek k rozpoutání široké protičeskoslovenské kampaně v zahraničí a k osočování ČSSR z porušování závěrů vídeňské následné schůzky KBSE. Dokládá to i mimořádný zájem západních žurnalistů o vydání čs. víz na období májových oslav. Jenom v posledních dnech bylo vydáno téměř 350 víz žurnalistům z kapitalistických států, nejvíce z NSR, Velké Británie, Rakouska a USA.

Rozpoutat protičeskoslovenskou kampaň v zahraničí, to byl pochopitelně jeden z hlavních cílů. I jinak tato vnitrácká „informace“ pro stranu a vládu celkem sedí, včetně popsání situace uvnitř oposice. Ve stejném dokumentu pak vnitráci straně předkládají, jaká opatření hodlají v souvislosti s 1. májem učinit.

Opatření k zabezpečení klidu a veřejného pořádku v období májových oslav

Útvarům FMV, útvarům podřízeným FMV, útvarům bezpečnostního úseku MV ŽP ČSR a MV ŽP SSR, správě SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, správě SNB hl. m. Bratislavy a Západoslovenského kraje a krajským správám SNB byl pro toto období vyhlášen 1. stupeň mimořádných bezpečnostních opatření.

K zabezpečení jednotného řízení a racionálního využití sil a prostředků byly na všech stupních řízení aktivizovány operační štáby.

Útvary SNB plní zejména tyto úkoly:

– organizují zvýšený výkon hlídkové a obchůzkové služby se zaměřením na místa předpokládaného výskytu trestné činnosti s cílem zabránit psaní hanlivých nápisů, strhávání vlajkové výzdoby a pod.;

– aktivizují zpravodajskou činnost se zaměřením na vyhledávání, soustřeďování a důsledné vyhodnocování získaných informací a signálů o pokusech narušit veřejný pořádek a bezpečnost s důrazem na místa konání prvomájových oslav, manifestací a pietních akcí u pomníků osvoboditelů;

– realizují opatření k zabránění narušení vysílání Čs. televize a rozhlasu a jejich zneužití formou ilegálního vysílání;

– provádějí opatření ke zjišťování pachatelů anonymních výhrůžných telefonátů, telexů a tiskovin;

– přijímají opatření k ochraně významných hospodářských objektů před mimořádnými událostmi; zvláštní pozornost je věnována ochraně skladů zbraní, střeliva, výbušnin, jedů a jiných prostředků hromadné účinnosti a také ochraně vytipovaných objektů před útoky pachatelů, zejména za použití trhavin;

– v době příprav a konání prvomájových manifestací je zabezpečen operativní dohled nad osobami a skupinami osob, které mají sklony k násilné a teroristické činnosti a k výtržnictví;

– aktivizuje se činnost na odděleních pasových kontrol k zabránění dovozu nepřátelských tiskovin, zbraní a výbušnin do ČSSR;

– do pohotovosti jsou uvedeny pořádkové jednotky a potřebné zálohy ministra vnitra ČSSR;

– jsou prováděny důrazné preventivní pohovory, výstrahy a další opatření vůči exponentům nelegálních struktur, k nimž byly získány poznatky o přípravách narušit provokacemi důstojný průběh májových oslav;

– v krajích jsou prováděna preventivní opatření vůči vytipovaným osobám, s cílem zabránit jim v účasti na prvomájových manifestacích, zejména v Praze;

– zvláštní pozornost je věnována místům soustředění mládeže (kolejím, učňovským zařízením, školám) s cílem zabránit ve spolupráci s pedagogickými pracovníky zneužití skupin mládeže k narušení klidu a veřejného pořádku.

K zabezpečení nerušeného průběhu vlastních prvomájových manifestací v ČSSR jsou prováděna komplexní bezpečnostní opatření v součinnosti s územními stranickými orgány a štáby Lidových milicí.

Bezpečnostní zajištění prvomájové manifestace pracujících na Václavském náměstí v Praze

Je zpracována podrobná dokumentace včetně grafické části, která řeší nasazení sil a prostředků až na jednotlivé příslušníky.

Prostor Václavského náměstí byl rozdělen na 9 úseků s nasazením potřebného počtu příslušníků SNB (celkově 1616 příslušníků SNB). Důraz je kladen zejména na výkon služby v civilním oděvu, příslušníci pořádkové služby VB jsou do výkonu veleni jen v nezbytném počtu.

Pro případ narušení oslav v prostoru Václavského náměstí je připraveno 6 úderných skupin, složených z příslušníků v civilním oděvu, které v případě potřeby provedou zásah. Na skrytých stanovištích poblíž míst předpokládaného zásahu (zejména v blízkosti tribuny) je připraveno 5 pořádkových jednotek VB o celkovém počtu 300 příslušníků.

V rámci součinnosti s LM bude nasazeno celkem 2350 příslušníků LM ve stejnokroji, z toho 350 přímo v prostoru hlavní tribuny.

Byla provedena lustrace občanů bydlících na Václavském náměstí a na jejím základě vyvozena příslušná opatření.

Komunisté povolali na Václavské náměstí ke své ochraně přes čtyři tisíce příslušníků ozbrojených složek, což odpovídá jejich paranoidnímu pohledu na svět. Ovšem také moje představy o tom, že by se lidé na náměstí dali strhnout k protikomunistickému vystoupení, se ukázaly zcela liché, a to především proto, že na manifestaci nebyli normální lidé. Komunisté nenechali nic náhodě a na Václavské náměstí svezli z celé republiky různé socialistické, dělnické, jezeďácké atd. kolektivy apod. Když členové oposice rozvinuli v průvodu transparenty, režimu loajální dav se nejen nepřidal na jejich stranu, ale naopak pomáhal policii v zásahu proti nám. Jádro oposičních skupin bylo celkem snadno odříznuto od prvomájových manifestujících a jejich členové pozatýkáni. Ovšem po skončení hlavního průvodu se na Václavském náměstí srotilo dalších několik set protestujících lidí s transparenty.

Týden před 1. májem jsem se jako obvykle potopil. Na 28. duben jsem pak dostal obsílku, abych se dostavil ve 13.30 hod do budovy Správy SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje, ulice Bartolomějská číslo 7, za účelem podání vysvětlení podle § 19, podpis Morávek. To bylo hodně průhledné pozvání na strávení následujících dvakrát osmačtyřiceti hodin v cele předběžného zadržení. Kupodivu jsem se do Bartolomějské nedostavil.

Prvního máje jsem měl sraz s několika lidmi na I. P. Pavlova, kam mi měla Andula Hradilková přinést transparent, ale nesetkali jsme se. Z Pavláku jsem šel s Luďkem Marksem, Františkem Hochmanem, Karlem Tlustým a ještě s několika dalšími k Museu. Ovšem než jsme se stačili vmísit do davu, skočili po mně dva tajní, takže další průběh demonstrace znám jen z vyprávění. Poprvé v životě jsem šel manifestovat, a fízlové mi v tom zabránili. Manifestace na 1. máje byla zřejmě jenom pro vyvolené.

Estébáci mě předali eskortě, která mě dopravila do cely předběžného zadržení v Konviktské ulici. Převlékli mne hned do tepláků a v duchu jsem se smiřoval s novou vazbou, protože od Palachova týdne jsem byl v podmínce.

Druhý den dopoledne mě odvedli k výslechu. Vyšetřovací místnost byla upravena jako z nějakého špatného filmu – naproti dveřím stůl, na něm psací stroj, za ním fízl, za fízlem okno, před stolem osamělá židle, holé stěny a fízl číslo dvě, který stál za mými zády.

Posadili mě na židli a fízl za psacím strojem šel hned k věci.

„Co víte o organisaci vystoupení Českých dětí v prvomájovém průvodu na Václavském náměstí s cílem vyvolat nepokoje?“ zeptal se komisně.

„O organisaci vystoupení Českých dětí v prvomájovém průvodu na Václavském náměstí s cílem vyvolat nepokoje nevím nic,“ odpověděl jsem celou větou, jak nás to učili na prvním stupni základní školy.

Očekával jsem, že po mně fízl mrští psací stroj, nebo aspoň začne řvát, ať si z něho neutahuju, ale nestalo se vůbec nic. Fízl se jal moji odpověď zapisovat, a jak jednotlivá písmenka klepala o válec psacího stroje, začalo mi být najednou úzko – i když jsem v duchu s vazbou počítal, dosud jsem si dělal naději, že mě nakonec pustí. Teď už ale bylo jasné, že jdu sedět, a ten protokol je pouhá formalita.

„Nic víc nám k tomu neřeknete?“ zeptal se klidně fízl.

„Ne,“ hlesl jsem a měl jsem co dělat, aby se mi nezatřásl hlas.

Fízl zápor zaprotokoloval, vytáhl lejstro ze stroje, podepsal se vedle svého jména naťukaného strojem a dal protokol podepsat i mně.

Přečetl jsem si ho, vše souhlasilo, a tak jsem na papír načmáral svůj podpis. Odvedli mě zpět na celu, a tím to celé skončilo.

Strávil jsem v Konviktské další noc a příští den. Těsně předtím, než vypršelo osmačtyřicet hodin, lhůta pro zadržení, mě najednou pustili. Myslel jsem si, že to je nějaká habaďúra. Na ulici jsem se ohlížel a dával si pozor, jestli na mě někde za rohem nečíhají. Ale nečíhali – ten den se už nic nestalo. Jen jsem potkal Egona Bondyho, který mi sdělil, že jde na seminář pořádaný na Novotného lávce nějakými nezávislými vědci, ať jdu s ním. Šel jsem a litoval toho – vedly se tam neuvěřitelné rádoby perestrojkové plky lidí typu Zdeňka Dienstbiera, předsedy oficiálního Helsinského výboru.

úryvek z knihy Fízl, Torst 2007