Hrozný, co se fakt děje. Holka dostane balónem do hlavy, točí se jí a bojí se to učitelce říct, aby neřekli, že má coronu a nezavřeli ji, než přijede maminka. Nic jiného neděláme, než si každou chvilku umýváme ruce dezinfekci, fuj už ji cítím i v břichu. Hrozný, jak se děti boji, jak jsou vystrašený, aby je učitelky nezavřely. Ahoj, utíkám do školy, abych se stihl polít dezinfekcí. Včera jsem to počítal, 11 krát dezinfekce na ruce. Jíš svačinu a každý den cítíš stejnou chuť, dezinfekci – napsal desetiletý školou povinný Honzík kamarádce.

Fakt hrozný, co se děje. Svými nekoncepčními, chaotickými, zmatenými, často i na první pohled nesmyslnými vládními opatřeními ode zdi ke zdi si vláda bere jako rukojmí i děti. Postupně jsme byli svědky toho, že se prodlužoval nouzový stav, hned na to zase neprodlužoval, členové vlády se nebyli schopni dohodnout ani mezi sebou, byli jsme svědky hádek o kompetence a vládních přestřelek na sociálních sítích, stejně jako zmatených vládních tiskovek, hranice se otevíraly a zavíraly, ministr vnitra Hamáček chtěl mít jednou hranice zavřené dva roky, ministr zdravotnictví Vojtěch pak jen tak na tiskovce zmínil, že se hranice otevírají ze dne na den, a k tomu protekce (obchodní centra, kam chodí denně deseti tisíce lidí, se otevřela dřív než malé krámky a živnosti, kam denně zavítají jednotlivci), čachrování s rouškami, testováním atd. atp. Naprosto neodpovědná prohlášení, střídala nepromyšlená opatření, kdy vláda nebyla sto dohlédnout následky, ačkoli s každým prohlášením a opatřením se jedná o miliony a miliardy, o to, jestli někdo zkrachuje nebo ne, o budoucnost této země, a koneckonců i o lidské životy.

A stejně tak vláda nevidí ani stres dětí ve školách. Nově od toho týdne mají mít školní děti povinně na obličeji roušky. Sedět hodiny a hodiny každý den s připlácnutým hadrem na puse, dýchat přes zamořený, mokrý hadr, plný bacilů a nesmět dát přitom najevo, že je mi špatně, protože jinak by mě učitelka poslala do karantény. (Jedna čtenářka mě upozornila, že jde jen o společné vnitřní prostory škol, ne o třídy – nevím sice, jaký je v tom rozdíl, ale aspoň tedy tak.) To je vládou posvěcený sadismus aplikovaný na těch nejbezbrannějších. Vládní stvůry, které si od stolu vymýšlejí opatření, aby ukázaly, že jsou v obraze, že mají věci pod kontrolou, ačkoli opak je pravdou, dopady svých opatření neřeší – to není jejich džob.

Jde přitom o kombinaci neschopnosti a parazitování na krizi. Nutno dodat, že vládu v tom druhém zastiňují média. Nemine minuta, aby nám nesdělila zas nějaký nový rekord v počtu nakažených, nebo nějaký obzvlášť znepokojivý případ, aby se v lidech popíchly strach a nejistota, zprávy šly na dračku a hlavně tržby nahoru. To jsou úplné závody a v černé kronice vynikají všichni bez rozdílu. Jestli se oblast bulvárních médií poslední léta neustále rozšiřovala, tak dneska jsou bulvární už všechna – v téhle zemi nenajdete už jediné seriosní noviny, natož nějaký seriózní web. A bohužel v tom jedou i veřejnoprávní média – na prvním míst ČT, která by se mohla přejmenovat na TV Corona. Její zpravodajství z doby krize, to je jako kdyby šlo o aktuality nějaké hygienické stanice.

Místo, aby situaci uklidňovali, politici se snaží, aby nebyli za bulvárními médii pozadu. Jestliže noviny popichováním strachu a paniky honí čtenost a sledovanost, tak politici sází na populismus, aby zabodovali u voličů. Jedni i druzí vyžírají základy, na kterých je založena jakákoli rozumná a odpovědná správa věcí veřejných. Dobrodruzi a neumětelové, co jsou u moci, se ovšem řídí mottem: po nás potopa. Během doby konjuktury všechny zisky znehodnotili, když je rozdali jako úplatky voličům, a v době krize avizovaný půl biliónový schodek hodlají prošustrovat stejně. Pět tisíc na přilepšenou důchodcům je 15 miliard, které byly doslova vyhozeny oknem, protože se blíží volby. Na současné koronavirové krizi jsou nejnebezpečnější dvě věci: zcela nezodpovědná média a zcela nezodpovědná vláda Andreje Babiše. A pak taky ještě bezzubá opozice.

Statistika je taková, že dosud v Česku zemřely čtyři stovky lidí v naprosté většině s koronavirem, tedy v kombinaci s jinými vážnými onemocněními, zatímco 19 tisíc lidí se uzdravilo a další tisíce neměly vůbec žádné příznaky. Kolik lidí ovšem zemřelo, protože jim kvůli koronavirové hysterii nebyla poskytnuta patřičná péče? Na chřipku, respektive s chřipkou, umře ročně v průměru 1 500 až 2 000 lidí. Jistě nejde srovnávat počet nemocných, ale i kdyby počet úmrtí s koronavirem byl řádově vyšší, nebyl by to důvod k panice. Jediné, o co jde, je odpovědné a rozumné chování, které problém nepodceňuje ani nezveličuje. S koronavirem budeme tak jako tak muset žít. Braňme děti. Řekněme ne opatřením vlády, která vydávala taková idiotská (a škodlivá) nařízení, jako byla povinnost nosit roušky v lese, aby lidé nemohli dýchat čistý vzduch. Nenechme se naočkovat strachem, aby s námi pak šlo snadněji manipulovat.