V poněkud prořídlé, leč i tak početné delegaci prezidenta Miloše Zemana, která ve čtvrtek 11. května odletěla do Číny, nechyběl ani bývalý premiér Petr Nečas.

Nečasovo jméno se v posledních letech skloňuje zejména kvůli soudnímu líčení s ním, s jeho nynější manželkou a vojenskými zpravodajci. Jinak řečeno, kvůli aféře, jež vedla k pádu jeho vlády. Avšak velmi zajímavé je též to, co Petr Nečas dělá teď.

Stručně vyjádřeno, domlouvá obchody s Čínou. A stal se prezidentem. Nikoliv nějakého státu, ale obchodního spolku Nová hedvábná stezka (New Silk Road Infrastructure Development & Technology Association), jehož název odkazuje na dávnou dopravní cestu vedoucí z Asie do Středomoří. Ale také na stejnojmennou současnou čínskou strategii a zároveň organizovanou iniciativu, na jejíž zasedání (na tzv. „Fórum Pásu a cesty“) Zemanova delegace mimo jiné míří. (V angličtině se to plným názvem celé jmenuje The Silk Road Economic Belt and the 21st-century Maritime Silk Road.)

Nicméně nejde o nějakou převratnou novinku. Petr Nečas tvořil součást podnikatelské delegace již při cestě prezidenta Miloše Zemana do Číny v roce 2014. A při loňské návštěvě čínské hlavy státu v Praze se bývalý premiér objevil na Žofíně, mezi účastníky podnikatelského fóra.

Jestli se mu v nové profesi opravdu daří, těžko posoudit, avšak stezku k roli prostředníka v obchodování s Čínou si dobře prošlápnul už jako předseda vlády. V září 2012, tedy ještě poměrně dlouho před pádem svého kabinetu, pronesl v Brně na sněmu Svazu průmyslu a dopravy dosti nechvalně proslulá slova, že s takzvaným dalajlámismem čili s jednostrannou orientací zahraniční politiky na lidská práva nutno skoncovat. Nečas tehdy podporu Tibetu dokonce charakterizoval jako „vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky“. Z čistě politologického hlediska sice jde o podnětnou poznámku, z hlediska politického však o přežvykování čínské propagandy.

Skupinu Pussy Riot Nečas na stejné akci označil za „vrchol nevkusu“. A dobré vztahy s Ruskem pěstuje dodnes, o čemž pravděpodobně vypovídá též účast manželů Nečasových na loňské i letošní recepci pořádané ruskou ambasádou v Praze při oslavách konce druhé světové války.

Údajně konzervativní politik, jenž v roli premiéra oficiálně podporoval působení České republiky v západních strukturách a euro-atlantickou spolupráci, se tu zejména loni ocitl ve společnosti, v níž z české strany převažovali různí přátelé Putinova Ruska, včetně prezidenta Miloše Zemana, exprezidenta Václava Klause, poslance ČSSD Jaroslava Foldyny či předsedy Strany práv občanů senátora Jana Veleby. (Recepci k 9. květnu na ruské ambasádě navštěvuje řada českých politiků i diplomatů, Klaus ani Zeman letos nedorazili, ale přítomni byli například Jan Hamáček, Milan Štěch, Marta Semelová či z celebrit Dáda Patrasová. A také Nečasovi.)

Je onen Nečasův „východní posun“ náhoda, nebo za tím vězí nějaká kauzální souvislost? Úplná náhoda to asi určitě nebude. Petr Nečas tak svědčí o tom, jak velký může být vliv některých byznysových či politicko-byznysových zájmových skupin na určité veřejné činitele. Obrovský, činící z údajného pravo-levého dělení politické scény často spíše pouhou pohádku pro naivnější část elektorátu. Zejména tehdy, pokud je daný politik schopen pro své udržení u moci (nebo přímo na svobodě) udělat téměř cokoliv.

Což je dobré mít na paměti i vzhledem k současné politické krizi, poněvadž její průběh nebo interpretace často svádějí k jednostranné představě, že nebezpečné propojení byznysu a politiky u nás reprezentuje pouze či zejména Andrej Babiš.