Nedávná návštěva šéfa komunistické Číny v Čechách právem způsobila rozruch. Byla komentována ze všech stran, nezaznamenal jsem ale, že by si někdo všiml, jak Číňani obratně užívali symboly v jejím průběhu. Pokud o tom snad už někdo něco napsal, omlouvám se za nošení dříví do lesa. Vzhledem ke svému pracovnímu vytížení nemám čas sledovat šířeji sdělovací prostředky, abych byl upřímný, ani mě zase tak moc nezajímají.

Zdeněk Neubauer, který se problematikou symbolů zabývá řadu let, konstatuje, že dnešní západní společnost neumí symboly ani číst, natož s nimi pracovat. Tuto situaci popisuje jako negramotnost. Jako příklad uvádí neonacisty. Tito lidé symbolů hojně užívají. Dělají to však dosti nešikovně, takže místo toho, aby symbolů využívali, neobratně aplikovanými symboly se sami nechávají ovládat. Konflikt hodnot, kde ostatně symboly vždy hrají prvořadou roli, popisuje pěkně také Vojtěch Novotný, entomolog pracující v pralesích Nové Guiney. Když pozval některé své papuánské spolupracovníky do Prahy, prohlídky běžných turistických atrakcí a magických míst v nich žádné velké nadšení nevyvolaly. Uznávali důmysl, se kterým byly jednotlivé památky sestrojeny, nicméně pro ně zůstávaly umně navršenými, leč bezduchými haldami kamení. Teprve při návštěvě zoologické zahrady pochopili, kde se skrývá nejvyšší božstvo české kotliny – hroch obojživelný.

Rovněž u Číňanů nelze pochybovat o jejich vyvinutém smyslu pro symboliku. Snad všechny důležité texty čínské kultury jsou bez obsáhlých znalostí znaků a mytologie neluštitelné, samotné písmo je ostatně plné symboliky. I takovému blbečkovi, jako je Miloš Zeman, tak musí být jasné, že vysazení stromu Gingo Biloba v zámecké zahradě v Lánech je nanejvýš důležitý a nebezpečný symbolický akt, proti němuž jsou všechny manévry čínské policie v Praze nebo Tvrdíkovy pikle slabým odvarem. Síly a moci tohoto stromu si byl vědom i Jaroslav Foglar – dokonce i tak divoký národ hochů, jakými Vontové byli, vybudoval svatyni uctívačů Ginga. No – a co nejhoršího se může Vontovi stát? Že ztratí své Gingo přece!

Co se pandy týče, je to snad ještě horší případ než jinan dvoulaločný. Panda se bohužel nevyskytuje, pokud si dobře vzpomínám, v žádném Foglarově díle. Pro pochopení charakteru tohoto zvířete budiž nám proto průvodcem Alfred Brehm. Autorita tohoto vědce byla vysoce oceňována dokonce i takovým znalcem a milovníkem zvířat, jakým byl Jaroslav Hašek.  Čilost a živost, kterou vyznačují se ostatní druhy medvědův, panda jeví v míře skrovné, uvádí Brehm ve svém díle Život zvířat I – Ssavci. Jest liknavá a pohodlná, i když jest na svobodě, a jen hlad nebo hrozící nebezpečí jsou to, aby jí z její obvyklé lenivosti vyburcovaly. V tomto případě však jeví takovou činnost a sílu, které by se při jejím váhavém, neohrabaném a apathickém vzezření do ní nikdo nenadál. Síla její jest tak značná, že člověku bez ručnice bylo by nemožno tuto přemoci. Angličanu Clarkeovi máme co děkovati za velmi cenná pozorování, jež na zpáteční plavbě z Číny, činil na mladé pandě, která byla chycena a dopravena na fregatu britského královského námořnictva SS Caesar. „Její pohled“, praví Clarke, „její hlas a křik jeví nestydatost v pravdě zhovadilou. Nejhnusnější chtíče ukájí způsobem nejnestydatějším. Zdá se, jako by příroda byla chtěla v tomto stvoření zobraziti ohavnost a mrzkost ve vší její ohyzdnosti… Zajaté pandy libují si v nápojích lihových a vykvašených. Ve zvěřincích v klecích leží obyčejně na břiše a pohlíží na diváky lhostejně, ano tupě.“ Gessner má pravdu tvrdě, že city samcův neobracejí a nevztahují se toliko k samicím svého druhu, nýbrž též k ženám. Na zajatých pandách pozorujeme nejen nejdotíravější náklonnost k ženám, nýbrž i žárlivost na jejich milence. Číňani bojí se medvědův těchto nemálo a to právem, ježto, když jsou zaměstnáni na poli, vnikají davy jich do jejich příbytkův a ohrožují jejich ženy, ba i děti. I pro pandu má však vždy vědecky objektivní Brehm slova uznání: Jako všechny šelmy medvědovité zvíře toto snadno tuční a poskytuje chutného sádla, masa a dobré kůže.

Suma sumarum: od Zemana se asi ničeho dobrého nedočkáme. Nezbývá než doufat, že jeho nástupce projeví trochu zdravého rozumu a soucitu se svými poddanými a nechá Gingo pokácet, dříví spálit, popel hodit do Rýna. Pandu pak bude asi nejchytřejší nechat zpracovat na chutné maso a kůži.

Jan Hájek

Babylon, č. 1/XXV z 18.4.2016