Kdy jsi začal básně skládat, verši hýřit a rýmy střádat?

Verše psát? Jak každý snad, když byl jsem mlád. V sedmnácti létech, když kvetly kaštany a pohár bolu přetek. Zjitřená byla má fantazie. Dívek touhám to bylo málo; příliš nehmotná je poesie. Však hýřit a do špajzky rýmy ukládat, to už měl jsem let padesát. Básně jsem tahal z vrecúška jako mág z klobouku. Každý den aspoň jednu do bloku.

Proč ten přeryv, přestávka otrlá mezi mladostí a středněvěkou bujností? Číms bavil ses mezitím v honbě za přežitím?

Já hodně četl a málo psal. A vůbec: tvorba řečí vázanou stala se věcí vzdálenou. Když už jsem kladl věty na papír, Ladislav Klíma byl můj cíl. Plus Božský markýz, Nietzschův Bedříšek; pro čtenáře to byl často oříšek: Zlákaly mě i Sirény rokenrolu, Melpoméné odstrčila Erató od stolu. Pak sňatek, žena, dítka, starosti, povinnosti – spolehlivý zabiják veškeré tvořivosti. Náručí milenek jsem střídal a na slasti múz jsem zapomínal. Se Strážci správného smýšlení měl jsem též co do činění. I po tom, co se v Listopádu stalo, změnil se můj život jen málo.

Listopad, listopad, když monopol pad … jaké měsíce máš rád?

Zde odpoví ti řečí svou mnou přeložený Edgar Poe: „Vždycky mě odrazovalo povinně roztoužené jaro.“ Melancholický jesenný jsem typ – Arcimboldův Podzim vystihne mě líp; měsíce září zlaté plody, barevné listí na stromech, říjnových ranních mlh svody. Daleké obzory, pach tlení jako šepot díků. V čas ten se toulávám rád po Nízkém Jeseníku.

Znám letmo ten libý kraj, jak poutníci jej zvykle znaj. Ká místa ještě oblibuješ, když přírodou se potuluješ? Né že bysem tě špehoval, jen čtenář, básním příznivý, by vděkoval…!

V Království Českém, Markrabství Moravském krás je dost, žel chybí mi tu rozlehlost. Děčínsko, Les Slavkovský, Beskydy, toť místa Duchem navštívená, bez chyby. Pak v zemi slovenské i Veľká Fatra, Nízke Tatry s Kráľovou Hoľou mojmu srdcu patrí! Uprostřed Francie údolí Ardeche, tam mou postavu často najdeš. Zvídavý čtenář, co by chtěl vědět více, si moji knihu Horká čokoláda zakoupí a uloží do police.

Co Erót – Mílek, ten věčný kouzelník a snílek? Věnoval´s mu strofy, co zkoří pyšné filosofy. Můžeš říci více o té poetice?

„Na to mě upomíná, co mám hlavě zas: Smelly asses, tatooed backs.“ Ale vážně, ne však bez legrace; oblé ženské tělo je moje velká inspirace. Vdechovat chci ho stále, všemi smysly, ať si o tom kdo chce co chce myslí:-) Prostě mě to baví, jako vějíř paví! Když jsem zkoušel obejít se bez ženského těla, dopadlo to špatně, přirozenost tomu chtěla. Nemá cenu asketou být, pokud tu energie neumíš jinak využít, na osobní sílu přeměnit. Tělesné obcování je mým tématem, toho je kniha V kaštanovém listí důkazem. 21 erotických fantazií v plném rozpuku, Erót s Thanatem se v nich drží za ruku.

Žena – věčná inspirace a konec prokrastinace… ještě je víno – – ty však pivu holduješ: před čím ve svých verších člověka lidského varuješ?

Já klasický jsem vína (a destilátů) pitel, pivo není můj blízký přítel. Volím ho tam, kde jistá není lahodnost moku a to po více než 30 roků! Já nejsem Wolker, aniž jsem spěl do Sokolova; sám sebe varuji, dá se říct, stále znova – před shonem, spěchem, přemírou pilnosti. Mé básně – Akademie lenosti!

Carpe diem – žili jsme a žijem! Co Bůh? Co člověk? Jaká máš doporučení pro věk?

Celý den v klidu! Dívat se do sluníčka. Ovládanou pošetilostí svou duši hýčkat. Užívám dne, co jen to jde, s chutí si dožičím. Svého člověka ani své blízké blbostmi neničím. Bůh, toť pro mne cosi jako politbyro. Nesnesu nic, co nade mnou by bylo! Dožít se věku v síle i svěžesti? Svou stezku se srdcem jen sleduj, jen po ní jdi. Jak praví Karlík Baudelairů: opíjej se, čímkoli, co tě těší. Ať je to třeba ctnost nebo manželka něčí … A hlavně: nepracuj! To přenech jiným strejcům, co svoji mladost tráví v oupnspejsu.

Co vzkazuješ babylonskému čtenářstvu, než pustíš zase smysly na pastvu?

Čtěte a kupujte poctivé papírové bichle, bojkotujte všelijaké ty ksindle! Ne redbul, Gutenberg nám dal křídla; všickni teď mohou pít z básnického zřídla. Básníci zasloužej si Vaši podporu, byť jen kvůli nezkrotnému humoru. Podporujte svůj Babylon, důvodů k tomu je milión! To říká Macháček Bohumil. Snad jsem Vás trošíček pobavil.

Ptal se Vít Kremlička

 

Maska kosmu

Bohumil Macháček

1)

Vzpomenul jsem si

Na krásu světa bez lidí

Na ráj

Plný ptáků a motýlů

Navrátivších se z neznáma

A z atlasů vyhynulých druhů

Zatímco anorganické bytosti

Nepohnutě pozorují zpoza hranic

Poslední sotva znatelné stopy

Lidské existence

2)

Ohnivé kouzlo soumraku

Mě rozechvívá svojí ostrostí

V náhle se zastavivším světě

Vyrážejí ze všech pórů a štěrbin

Páry snění

A usmívají se na mě

Karnevalovou maskou kosmu

Umlkající hlasy ptáků

A hukot letadel co nízko letí

Zvedají mě na špičky

Je to odhodlání k letu

3)

To co jsem nikdy nespatřil

Uvidím jednou přece

A s sebou si to odnesu

Pohled do očí lišky na potykání

Žluté taxíky v New Yorku

Ptáky s bílýma očima

Tajemné kameny z Nan Madolu

Karneval v Riu

Čtyři měsíce

Na obloze neznámé planety

Trojstěžník nesoucí mé jméno

Spočteno

Ne podtrženo

4)

Touhle básní chci vzdát hold

Těm co patří k sobě

Léto slunce pěkné baby

Rozkvetlá či poupě

Svoji touhu dávám všanc

Až mi srdce puká

Ženy jsou par excellence

Manifestací Ducha

Mají to co nemám já

Což mi duši láme

Ony říkaj´milej zlatej

Ne kvůli tobě to máme

5)

SMÍCHOV

Staženým hrdlem krajiny

Mezi Zlíchovem a vyšehradskou skálou

Valí se temná a divoká vášeň

Písků korálových útesů a murén

Mezolitičtí lovci připlouvají

Na lodích z plodů baobabu

Na hrdle vltavín a růžové ulity

Čas velkých a dlouhých tahů

Štětce přírody

O 2022 let blíž k bodu Pra

Staženým hrdlem krajiny

Dere se další vzlyk

Provaz plechu motorového oleje

A obchodních center

Zařezává se do kůže

Reprodukovaná hudba v barech

Plných osamělých a dutých duší

Uřezává uši

Dejte mu čas

Motýlí duše!

On přijde znovu

Až babylónské věže Moskevského Anděla

Zřítí se na páchnoucí auťáky

S prázdnými nádržemi

A tunely metra zaplaví vody

Budoucnost náleží nám

Potulným dědicům Všehomíra

(tohle je čerstvě upečeno)