Úvahy o sestavování vlády se zpravidla odvíjejí převážně v domácí perspektivě, avšak zahraniční politika se do té vnitřní nyní promítá mnohem víc, než by bylo zdrávo. Je docela možné, že o příští vládě, jejím složení a orientaci výrazně spolurozhodnou kauzy Nikulin a novičok, tedy vydání ruského hackera do USA, a nikoliv do Ruska, a též vyhoštění tří ruských diplomatů.

Babišova vláda v těchto případech zaujala překvapivě prozápadní postoj, zatímco Hrad docela prskal. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán pak dokonce oznámil odchod z politiky, a ani se moc netajil zdůvodněním, že je to ve velké míře kvůli Nikulinovi, o jehož vydání rozhodl. Miloš Zeman by ho prý do příští vlády stejně nejmenoval, což sice není prezidentská pravomoc, odmítnout premiérovi nominanta na ministra, leč Zeman si už prošlápl (produpl) ledacos a Pelikán též asi dobře ví, že Babiš kvůli němu krvácet nehodlá.

Soudě dle vnějších okolností, Nikulin byl docela důležité „zvířátko“, o jehož vydání se vedl zákulisní velmocenský boj mezi Washingtonem a Moskvou. Ostatně, fakticky si pro něj přijel předseda Sněmovny reprezentantů USA Paul Ryan a eskortní letadlo amerického ministerstva spravedlnosti čekalo na Ruzyni pěkných pár dní. Moskva si pak po prohrané partii dala záležet na tom, aby každý věděl, jak moc je na Českou republiku nasupená.

Jak se uvedené skutečnosti mohou promítnout do sestavování vlády? V úterý se má Andrej Babiš sejít s Milošem Zemanem, přičemž výsledkem schůzky může být i to, že Zeman už Babiše, oproti předchozím slibům, napodruhé premiérem nejmenuje. Výstup stále nepravděpodobný, byť možný.

Ostatně, krach jednání ANO s ČSSD mohl způsobit právě „kremelský tlak“. ČSSD lpěla na ministerstvu vnitra, avšak jako protihodnotu dostala od ANO velmi lukrativní nabídku. Pět resortů, včetně zahraničí, zemědělství a práce a sociálních věcí. Plus ministerstvo spravedlnosti, které, v kombinaci s náměstkem na vnitru, mohlo skýtat záruku (alespoň navenek pro voliče), že se případ Čapí hnízdo došetří. Přesto sociální demokracie odmítla. Strana, která ve volbách dostala jen něco málo přes sedm procent, která si sjezd pořádá v rozpadajícím se hradeckém kulturáku, kde mají delegáti zadarmo pouze kafe, minerálku a guláš se čtyřmi. Zvláštní zásadovost, kterou by člověk u sociálních demokratů, při vší úctě, moc nečekal.

ČSSD má též na krku dluh (řádově ve stovkách milionů korun) vůči dědicům právníka Zdeňka Altnera, který v době předsednictví Miloše Zemana sociální demokracii vybojoval Lidový dům, leč slíbenou odměnu v plné výši nedostal. V aktuální právní (právně-finanční) houštině tohoto případu aby se koza vyznala, nicméně nelze vyloučit, že ČSSD může držet v šachu někdo, kdo má v rukou obrazně řečeno klíčky od této zvláštní Pandořiny skříňky. Na misce vah při rozhodování o nabídce pro vstup do vlády tak mohlo přistát velmi těžké, byť neviditelné závaží. (A ne nutně výhradně od kauzy Altner, prostě něco v uvedeném duchu.)

Jedná se samozřejmě pouze o spekulaci, v paradigmatu „padouch kontra padoušci“, poněvadž se rovněž, mimo jiné, vnucuje v podstatě jen řečnická otázka, proč Babiš hodlal za vnitro zaplatit tak vysokou cenu, respektive proč se ho za žádnou cenu nechtěl vzdát. Následující dny patrně odhalí více, avšak již nyní je skoro evidentní, že pokud chce Andrej Babiš být premiérem s důvěrou, bude se muset vůči Kremlu a jeho zdejším stoupencům začít chovat ještě daleko vstřícněji než donedávna.

Spojenectví ANO + Hrad + KSČM + SPD, které se často prezentovalo jako hotová věc, dosud nebylo žádnou pevnou aliancí, předem domluveným spiknutím temných sil. Jinak by Nikulin putoval do Ruska a Česká republika by se v otázce vyhošťování ruských diplomatů zachovala uměřeněji, minimálně jako Slovensko. Teprve osobní premiérská ambice jednoho miliardáře, neschopnost přistoupit na variantu vláda ANO bez Babiše, může tuto alianci skutečně zpečetit. Příští dny proto mohou být docela rozhodující – a právě i v otázce další zahraničněpolitické orientace České republiky.