Zjara roku 2010 se velkomafián Kerim Izmailov nepohodl s Vladimirem Putinem, emigroval do Turecka a o pár dní později zavřeli jeho chloubu – moskevský Čerkizovský trh, takzvaný Čerkizon.

Jen v Moskvě přišlo přes noc o práci 200 000 lidí, a protože trh fungoval také jako velkoobchod s levnou konfekcí, kde se zakupovaly stovky provinčních tržišť, celkově na zavření trhu doplatilo přibližně pět milionů lidí. V Moskvě byla ale situace nejhorší: trh obklíčila policie, trhovcům zabavili uskladněné zboží a propadlo jim nájemné zaplacené na čtvrt roku dopředu. Tři dny po zavření trhu se ve dvoře nedaleko Čerkizonu pověsil první zoufalý trhovec. Zhroutil se mu svět. Následovaly další sebevraždy. V trhovcích se zpěnila krev. Na výzvu sejít se na náměstí u tržiště zareagovalo kolem deseti tisíc lidí. Tak se sešla největší živelná demonstrace od nástupu Vladimira Putina k moci. Rozbouřený dav obklíčili těžkooděnci. Najednou uprostřed davu nastalo vzrušení: na stoličku si stoupl pětatřicátník sympatického vzhledu, nejdříve cosi křičel do kornoutu dlaní, pak mu někdo podal megafon. Po chvíli se dav uklidnil, začal naslouchat, souhlasit a nesouhlasit. Zabralo pravděpodobně to, čemu se říká charisma – sibiřský obchodník s kožešinou Leonid Razvozžajev byl za všeobecného souhlasného mručení zvolen zástupcem poškozených.

Celý následující rok se Leonid bral za ustrkované trhovce. S upřímností typicky sibiřskou neskrýval své komunistické až stalinistické vyznání. Ale nebyl hluchý k protiargumentům a zanedlouho mě překvapil prohlášením: „Přešel jsem na pozice Andreje Sacharova.“

V posledním roce, když v Rusku začaly lidové protesty, se Leonid angažoval v nekomunistické, zato levější než levé levici. Byl ale umírněný, žádal mě o pomoc a na oplátku mi žertem nabízel pořádný kožich na zimu. Odmítl jsem s tím, že jsem založením spíše anarcho-monarchista a chestertonovský distributivista.

Před dvěma měsíci se v televizi objevil propagandistický film Anatomie protestu 2 – snůška demagogie, polopravd, manipulace – parafráze na Ztroskotance a zaprodance. Leonid v něm byl přestaven jako jeden ze spiklenců, kteří plánovali ozbrojené povstání od Vladivostoku po Kaliningrad. Paragraf terorismus, sazba 20–25 let odnětí svobody. Leonid na radu právničky následující den překročil hranice na Ukrajinu. Ještě předtím ovšem požádal o pomoc s vyřízením víza zastupitelský úřad jedné z evropských zemí. Na její ambasádě to vzali po pilátovsku: když se rozhodovalo, zdali vízum udělit, jistý diplomat junior pronesl památnou větu: „Myslím, že si vízum nezaslouží.“

Bylo rozhodnuto. Žádost o vízum odputovala do hlavního města jedné evropské země a tam se ztratila v nekonečném soukolí ministerstva.

Den nato požádal Leonid o politický azyl na Úřadu komisaře pro uprchlíky OSN v Kyjevě. Vyplnil formulář, zašel si za roh koupit pirožek a za bílého dne byl v centru Kyjeva unesen čtyřmi neznámými muži. Za dva dny se objevil v Moskvě, v poutech v doprovodu policie. Na televizní kameru stačil zakřičet: „Všechno jsem přiznal. Ale nic z toho není pravda, dva dny mě mučili.“

Jan Machonin

Moskva, listopad 2012

Babylon 3/XXI, 19. listopadu 2012