Případ Pavla Wonky, stejně jako bratří Mašínů nebo třeba kapitulace ze září 1938, jako kdyby neměl konce ve společnosti, která je nerada konfrontována s věcmi a situacemi, které kladou na její existenci nějaký vyšší nárok, neřku-li vyžadují nějakou oběť. Wonkova rodina tak dodnes válčí s místními „autoritami“ o uznání bratrova odkazu.

Dne 5. dubna 1988 byl Pavel Wonka už po čtvrté vzat do vazby kvůli „maření výkonu úředního rozhodnutí“ a byl odsouzen k trestu pěti měsíců nepodmíněně v II. nápravně výchovné skupině. K soudu byl tento ještě nedávno zdravý pětatřicetiletý muž, přivezen po předchozím vězení ve zbídačeném stavu na kolečkovém křesle. Přesto ho místní komunistická mafie – policie, soudci, soudní znalci (lékaři), OV a KV KSČ poslala do vězení znovu, kde tento den 26. dubna bez poskytnutí patřičné lékařské péče Pavel Wonka zemřel. Duch téhle mafie jako kdyby v Podkrkonoší povíval dodnes.

Dodnes nikdo nerozhodl o tom, že byl Pavel Wonka v dubnu 1988 vzat do vazby protiprávně. Proto jeho bratr Jiří požádal 15. ledna 2019 Okresní soud v Trutnově o Pavlovu soudní rehabilitaci. Kauza byla přidělena soudkyni Mgr. Veronice Tomanové, která se následně z věci vyloučila „pro podjatost“, protože navrhovatel Jiří Wonka v jiné trestní věci pronesl na adresu trutnovských soudců a státních zástupců „nelichotivé výroky“. Návrh na soudní rehabilitaci Pavla Wonky byl proto přidělen soudkyni Mgr. Tereze Teršové, která 28. února tohoto roku požádala Vrchní soud v Praze, aby projednání návrhu bylo trutnovskému soudu odňato a přikázáno jinému soudu mimo královéhradecký kraj!

Trutnovský soud tak světu sdělil, že je podjatý ve věci třicet let starého případu utýrání Pavla Wonky v komunistické věznici v Hradci Králové! – Nejde přece o navrhovatele, ale o věc samu, nebo snad v Trutnově ne? To je opravdu chucpe.

Dne 26. března 2019 Vrchní soud v Praze návrh zamítnul, a to z toho důvodu, že odnětí by připadalo v úvahu jen v případě, kdyby „byli vyloučeni všichni soudci příslušného soudu, což se nestalo“ – příslušnost soudu nelze měnit „jen na podkladě subjektivní nespokojenosti“. Soudci v Turnově se tak chtě nechtě budou muset se smrtí Pavla Wonky po 31 letech vypořádat. To je fakt pech.

Neskutečná fraška tak pokračuje. Na jedné straně stojí zbytečně zmařený mladý život člověka, který měl tu drzost, že se domáhal svých práv, která má zajišťovala komunistická ústava, a na druhé straně hnusná, tupá byrokracie: na jedné straně spravedlnost, na druhé soud – tehdy jako dnes.