„Lebka s českým lvem na čele znázorňuje odkaz předků bojujících za naši zem, v tom je naše poselství, o tom jsou naše texty. Je to použito zároveň jako naše logo,“ vyjádřil se v rozhovoru pro Parlamentní listy Tomáš Ortel, letos stejně jako loni stříbrný Zlatý slavík (oficiálně Český slavík), což platí i pro jeho stejnojmennou kapelu.

A stejně jako loni propukl spor, zda interpret s xenofobními až rasistickými postoji a texty může účinkovat na slavnostním galavečeru při předávání cen v Hudebním divadle v Karlíně, který navíc vysílala TV Nova v přímém přenosu. Pořadatelé, patrně ctící zásadu široké demokratičnosti ankety, Ortel připustili, skupina se jim však odvděčila košilemi vyzdobenými nacistickou symbolikou: s velkou umrlčí lebkou se zkříženými hnáty, „vlastenecky“ ozdobenou českým lvem – což prý ze symbolu smývá odkazy k nacismu (foto na lidovky.cz viz zde). Romského hudebníka Radka Bangu, jenž na protest proti přítomnosti Ortelu opustil sál, označil Tomáš Ortel v Parlamentních listech za „velkohubého“ a vyjádřil též mínění, že jeho tvorba a poslání jaksi předběhly dobu a dojdou pochopení později.

Není těžké si na internetu dohledat dostatek důkazů, že Tomáš Ortel je obyčejný nácek, který se své skutečné přesvědčení ani moc nesnaží skrývat. Svědčí o tom i ona lebka, jež zdobila košile „ortelistů“ při slavnostním večeru. Lebka se zkříženými hnáty, které procházejí za ní samotnou (nikoliv jako u pirátů, kde jsou hnáty zpravidla pod lebkou) – prostě nacistická umrlčí lebka, totenkopf, užívaná jednotkami SS, „inovativně“ ozdobená na čele českým lvem. Tento či podobný symbol sice neužívali pouze nacisté, avšak po roce 1945 je s nimi pevně spojen, a zejména v našich končinách je jeho význam víceméně jednoznačný. Českým lvem se z nacistické podstaty dané symboliky vylhat nelze. Tvrdit, že „košilový znak“ členů Ortelu nemá s nacismem nic společného, neboť se jedná o symbol předků bojujících za naši zem, je proto totální oprsklost. Jde o tu samou argumentaci, jako kdyby někdo tvrdil, že socha Hitlera, který by měl na hlavě čepici masaryčku, oslavuje sílu a udatnost českého národa.

Zarážející je ale i jiná věc. Skupina Ortel se výzdobou svých černých košil patrně dopustila trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Kde byla policie onoho slavnostního večera? Proč ji nikdo nezavolal, proč pouze několik málo lidí odešlo ze sálu? Co dělá státní zastupitelství, zejména nyní, kdy je internet plný fotografií z akce, tedy předmětů doličných, a kdy má ostatně TV Nova k dispozici záznam pořadu? A co dělají třeba policisté ocenění prezidentem Zemanem za to, že bránili občanům České republiky v realizaci jejich práva na svobodný protest proti čínské diktatuře při návštěvě čínského prezidenta? Teď by přece měli daleko pádnější důvod k zásahu.

V případě Ortelu nejde o svobodu projevu, tu jim nikdo nebere, ale o to, zda členové skupiny svým jednáním v rámci své svobody projevu naplnili, nebo nenaplnili skutkovou podstatu trestného činu definovaného naším právním řádem. Nic víc. Tečka.

Ale vlastně ještě ne úplně tečka. Časy se totiž mění. Či, přesněji řečeno, právě takhle nějak se časy mění. I tím, že překvapivě mnoho komentářů v médiích vyznívá zhruba v tomto duchu: vždyť ten Český (dříve zlatý) slavík je anketa na vymření, hlasuje v ní málo lidí, a tedy proč se nějakým Ortelem vzrušovat, ostatně, máme přece demokracii. A též tím, s jakým gustem se po internetu, za vydatné podpory Parlamentních listů, šíří ukázky textů písní Radka Bangy, v nichž si dotyčný trošku hruběji zarapoval o sexu. Vytvářet rovnítko mezí expresivními popisy lidské sexuality a náckovstvím Ortelu, ba dokonce touto cestou nepřímo (a asi i přímo) vyjadřovat hodnocení, že „cikán“ Banga je nakonec daleko větší prase, znamená samozřejmě těžkou demagogii, tím spíš je však alarmující, jak dobře se jí u nás daří.