Při jednání s nejvyššími ukrajinskými představiteli během návštěvy Kyjeva tento týden premiér Andrej Babiš prohlásil, že „Ukrajina je nucena čelit problémům, jako je ruská agrese a ruská anexe Krymu, které jsou pro nás těžce představitelné.“ K tomu pak dodal: „Přijel jsem sem s jasným vzkazem podpory ukrajinskému lidu. Nevidíme jiné řešení konfliktu na východě Ukrajiny než obnovu ukrajinské svrchovanosti mírovou cestou.“ Kyjev přitom Babiš ujistil: „Nelegální anexi Krymu Česká republika neuznává a odsuzuje.“

S Babišem do Kyjeva přiletěla dvě plně obsazená letadla českých podnikatelů a premiér tam zahájil česko-ukrajinské podnikatelské fórum, jehož otevření byl přítomen i ukrajinský premiér Hončaruk, který následná jednání se svým českým protějškem označil jako nejproduktivnější za poslední měsíce a mimo jiné ocenil, že ČR jako jedna ze čtyř zemí zrušila veškerá omezení dodávek zbraní Ukrajině. „Tato návštěva je velmi významným krokem ke zlepšení našich vztahů… i začátkem další velké práce,“ řekl hostitel.

Dotazy novinářů na prokremelské postoje českého prezidenta, Babiš odrazil s tím, že zahraniční politiku určuje česká vláda. Přitom si rýpl do Hradu, když ocenil, že v čele Ukrajiny stojí mladí, schopní politici, na které Česká republika teprve čeká – s jasnou narážkou na tuzemského hradního pána. Babiš svou cestou na Ukrajinu jedním tahem vyzmizíkoval snahu Miloše Zemana vyjít Kremlu ve všem vstříc, a to včetně otázky ruské okupace Krymu.

Co se to, probůh, děje? Kde je včerejší servilní premiér, který ještě nedávno držel v předklonu Zemanovi dveře? Ví snad Babiš, že případný soud za jeho podvodné transakce se ocitl za horizontem dění, vydírání prezidentem ohledně udělení abolice se tak stalo bezpředmětné a tudíž se začal chovat autonomně? Jestli je to tak, bude to znamenat definitivní konec Zemana v české politice – zbudou mu už jen Ovčáček, komunisti a Okamura, s kterými díru do světa neudělá.

Ať je to jak chce, premiérovu cestu na Ukrajinu nelze nepochválit. V umrněnosti domácí politiky, jejího trapného okopávání kotníků tam, kde nic nehrozí (Brusel), a patolízalství na straně druhé, kde by mohla narazit (Moskva, Peking), kdy za zbabělou vládu musí suverénní postavení republiky na mezinárodní rovině hájit magistrát hl. m. Prahy, politiky, která si nevidí na špičku svého nosu, natož aby viděla přes plot a kousek dál za humna, je premiérova cesta na Ukrajinu počin, který jako kdyby vyšel od státníka evropského formátu. A je jedno, zda to bylo z Babišovy hlavy, nebo mu to vnukli poradci.

Ukrajina je klíčovou evropskou zemí, jejíž význam v budoucnosti jen poroste. Je to země důležitá nejen pro Evropu, ale stejně tak i pro samotné Rusko, kdyby ovšem nebylo paralyzováno kágébáckým viděním světa současného kremelského vedení, které umí všude po světě dobře plánovat podvratnou a rozvratnou činnost na desítky let dopředu, ale co se týká budování a obnovy vlastní země v plodné spolupráci s okolními národy podobných hodnot a kultury, chová se jako nezodpovědné malé dítě, kterému někdo sebral hračku.

V Kyjevě Babiš po hrozitánky dlouhé proluce představil Českou republiku jako odpovědného hráče na mezinárodní scéně, kterému záleží na Evropě jako bezpečném prostoru spolupráce velkých s malými a sdílení společných hodnot. To má význam zvláště v současné turbulentní době, kdy se zdá, že se znovu obnovuje mentální hranice mezi bývalým evropským západem a bývalým evropským východem.

Pokud jde o Babiše samotného, je třeba ho porazit politicky – jinak to nebude mít cenu, česká společnost se neposune dál. To za nás neudělá ani státní zastupitelství, ani justice, stejně jako nás nezachrání NATO, nebo nás nespasí – nedej Bože – bolševicky pravoslavné Rusko. Vyhrát nebo prohrát, a nést taky za to odpovědnost, můžeme pouze my sami. Tedy ani ne tak porazit Babiše, jako naši vlastní lhostejnost, blahosklonnost k podvodu a ke lži, nezájem o věci veřejné a neochotu převzít svůj díl odpovědnosti za to, co se kolem nás děje. A taky strach, který žene vyplašené stádo ke strži. O tom byla listopadová Letná LP 2019.