V březnu 1977 zemřel český filosof Jan Patočka, který se stal (spolu s Václavem Havlem a Jiřím Hájkem) prvním mluvčím čs. hnutí obhájců lidských práv Charty 77, což ho de facto stálo život. Přinášíme úryvek z rozhovoru Život, smrt a pohřeb filosofa s historikem Petrem Blažkem, který u příležitosti 40. výročí Patočkovy smrti vydal soubor dokumentů, které k Patočkovi vedla StB. Celý rozhovor vyjde v tištěném Babylonu ve středu 21. června.

Komunisté měli především strach z Patočkova pohřbu…

Je to tak. Bohužel se nepodařilo najít dokumenty z jednání štábu, který byl k tomu vytvořen (byly podle protokolu předány do archivu, kde to ale nemohou nyní ovšem najít), ale podařilo se najít dokumenty, kde jsou hlavní opatření uvedena, včetně nasazení vrtulníku, který lítal nad hřbitovem. Byl to jeden ze dvou sovětských vrtulníků, který nedlouho předtím koupilo ministerstvo vnitra, hlavně pro sledování dopravního provozu.

Pamatuju si, jak jsme pohřeb na Markétě jako kluci pozorovali ze hřbitovní zdi a jak jsme si říkali, mít tak raketu, tak ty svině s tím vrtulníkem sundáme …

Bylo to otřesné, že nasadili ten vrtulník, aby byl slyšet jen hluk. A k tomu se přidali plochodrážníci na stadionu Na Markétě, který je hned vedle hřbitova. Byli to motorkáři z oddílu ministerstva vnitra Rudá hvězda. Ti to taky dostali pokynem. Nejhorší podle mne ale bylo to, že farář, který pohřbíval Patočku, byl tajný spolupracovník StB, který byl přímo k tomu pohřbu úkolován.

Kánský?

To byl také agent StB, ale ten byl u sv. Markéty až potom – ten měl zase o devět let později zádušní mši za Jaroslava Seiferta. Tohle byl jeho předchůdce František Jedlička, krycí jméno Adam. Jedličku kdysi přijal břevnovský opat Anastáz Opasek k benediktinům a pak ho v roce 1946 z řádu vyloučil, protože měli spolu osobní spory, které se mimo jiné týkaly vyúčtování, kdy Jedlička zřejmě podváděl. Jednalo se o náklady na oblečení, vlastně takové drobnosti, ale Opasek zřejmě rozeznal jeho charakter a raději se s ním rozloučil. Když pak Opaska zatkli a následně nastala akce „kláštery“, tedy Bartolomějská noc, a byli odvezeni všichni benediktini pryč, tak tento soudruh nastoupil na Břevnov a stal se správcem farnosti už jako agent StB. Získán byl v březnu 1948, několik týdnů po komunistickém převratu v souvislosti s pokusem jeho bratra Antonína o útěk za hranice, který naletěl provokatérovi a chytili ho hned na nádraží v Brně. František jim to tehdy podepsal, za odměnu bratra Antonína pustili, a ten se stal taky donašečem. V roce 1956 po maďarských událostech se ale dekonspiroval, když před hospodyní prohlásil, že je spolupracovník tajný policie. Dostal dva roky natvrdo.

To byl tedy taky „kněz“.

Ano. Ještě ve vězení začal Antonín Jedlička opět spolupracovat a spolupracoval až do smrti. Jedni z posledních lidí, na které byl úkolován, byla rodina Václava Bendy, protože Bendovi měli za Prahou chalupu nedaleko farnosti, kde on působil a chodili k němu na nedělní mši. Jeho bratr František Jedlička naproti tomu spolupracoval celou dobu bez přerušení – ten nezakolísal nikdy. Když měl sedmdesátiny, tak náčelník proticírkevního odboru StB napsal žádost, aby mu mohl být dán věcný dar, což byl potravinový koš „našemu starému dobrému spolupracovníkovi…“ Byl to patrně služebně nejstarší agent, kterého ten proticírkevní odbor měl.

To je jako z nějakýho románu…

To je.

Takže vnitráci si vytvořili kvůli pohřbu Patočky policejní štáb…

…, který vyhlásil přehled opatření. Bohužel nemáme dokumenty přímo k tomu štábu, kterých musela být celá řada, máme akorát závěrečnou zprávu, která je ale poměrně podrobná, a také máme různé agenturní záznamy a dokumenty ze sledování – na pohřbu byla nasazena značná část sledovacích týmů IV. správy FMV.

Vedle štábů, nadštábů a podštábů v kancelářích byla v terénu operativa StB, sledovačka, dopraváci, auta, motorky, kamery, foťáky, helikoptéra … Kolik lidí se účastnilo těchto policejních manévrů?

Podle mne šlo minimálně o stovky lidí. Pohotovost byla vyhlášena v celé Praze, prováděla se hlídková činnost atd., takže se toho skutečně účastnily minimálně stovky příslušníků SNB.

Armáda do pohotovosti uvedena nebyla…

Záznam o nějaký mimořádných aktivitách armády jsem nenašel.

Pohřeb filosofa, který vyzval vládu, aby dodržovala své vlastní zákony. Jaká byla úloha otce respektive otčíma Jedličky, alias Adama?

František Jedlička byl známým rodiny Sokolových: Františka Sokolová, dcera Jana Patočky, pravidelně navštěvovala jeho bohoslužby v Břevnově a dobře se znali – pohřbíval taky manželku Jana Patočky. Agent Adam po dohodě s StB domluvil s rodinou, že se pohřeb odehrál velmi rychle, během tří dnů. Šli do takových detailů, že byl úkolován i tak, aby nezazněla při zádušní mši církevní hudba. Adam byl taky jediný, kdo nad Patočkovou rakví mluvil, nicméně tam byl od těch plochodrážních motorek a toho vrtulníku takový hluk, že nebyl slyšet.

Tak to bylo nakonec pozitivní, že nebylo slyšet, co ta svině říká …

Ano, paradoxně přehlušili i vlastního agenta. Jako odměnu za pohřeb pak Adam dostal tisíc korun.

Jaká další „profylaktická“ opatření StB použila?

Zařídila, že byl zdržen tisk parte, takže nebylo možné ho rozeslat s předstihem. Minimalizovat účast na pohřbu se StB snažila i několika změnami jeho termínu, snažila se znejistit lidi, aby nevěděli přesně, kdy a kde se pohřeb odehrává. Taky se měnil termín zádušní mše, která se nakonec přesunula před samotný pohřeb, ačkoliv původně měla být až v pátek, zatímco pohřeb byl ve středu. Konal se již dopoledne, takže pro lidi to bylo složitější se uvolnit z práce. StB taky sledovala, zda si lidé berou dovolenou nebo utekli bez povolení z práce. Lidé byli propouštěni z práce nebo vyhazováni ze škol jen za samotnou účast na pohřbu. Estébáci udělali již před pohřbem zásah proti filosofickému kroužku, který se účastnil Patočkových bytových přednášek. Některým lidem poslali předvolánky na výslech, který se měl konat ve stejnou dobu jako pohřeb. Jedním z nich byl Pavel Kohout. Když dostal předvolánku, poslal estébákům otevřený dopis, kde uvedl, že na pohřeb půjde, protože to považuje za svoji povinnost. Což pak skutečně učinil.

Opatření v souvislosti s Patočkovým pohřbem StB nazvala „Akcí Dědek“, což myslím dobře vypovídá o tom režimu a o tom, jak Patočku komunističtí lumpenproletáři vnímali. Pohřeb Patočky spolu s vykopáním hrobu Jana Palacha, ukradením urny Josefa Smrkovského a okolností pohřbu Františka Kriegla je podle mne jedna z nejodpudivějších věcí, které tady StB za tzv. normalizace režírovala.

K tomu připravovanému procesu s Chartou 77 se zachovaly nějaké materiály?

Ve vyšetřovacím svazku se zachovala velmi zajímavá zpráva z dubna 1977. Je v ní napsáno, že je sice připravena obžaloba, ale že se proces s organizátory Charty konat nebude, protože ÚV KSČ rozhodl jinak, což bylo evidentně na nátlak zvenku. Američané poslali protestní nótu už na konci ledna 1977, což byla vůbec první taková nóta po Helsinkách kritizující nedodržování lidských práv v sovětském bloku. A takových, byť třeba méně významných protestů byly stovky. Takže nakonec si to nedovolili a proces neuspořádali, i když se k tomu bezpochyby chystali. Před soud mělo být postaveno deset lidí, Patočka byl mezi nimi a v závorce je u něho poznámka: Nyní již zemřelý.

Jak dopadl pokus postavit estébáky, kteří Patočku usoužili, před soud?

Trestní oznámení na vyšetření zločinů proti Patočkovi podali jeho žáci, mezi nimi Ivan Chvatík. Vyšetřovaní byli dva příslušníci StB. To vyšetřování trvalo poměrně dlouho a krátce předtím, než měla vypršet promlčecí lhůta, tak jim sdělili obvinění z „omezování osobní svobody“, což se mělo týkat toho dlouhého výslechu 3. března 1977. Problém byl, že na ÚDV nenapsali správně paragrafy. V obou případech stíhání zastavili státní zástupci – oba mimochodem předlistopadoví členové KSČ. Za bezpochyby předčasnou smrt Jana Patočky nikdo pohnán k odpovědnosti nikdy nebyl.