Polsko x Izrael: historická pravda a pokora
V současném sporu Polska s Izraelem je tentokrát dost nejasné, na čí straně je pravda. Jde o to, jak přesně znělo vyjádření izraelského premiéra Benjamina Netanjahu a následně i jeho ministra zahraničí. Či o to, jak to mysleli. Jde o vážnou situaci, jelikož Polsko se kvůli tomu odmítlo zúčastnit setkání Visegrádské čtyřky s izraelskými představiteli na jejich půdě. Summit byl proto odvolán.
Polsko a Izrael vedou spor o údajné obvinění vyřčené Netanjahuem, že Poláci za druhé světové války pomáhali nacistům zabíjet Židy. Napětí ještě vyostřil slovní výpad izraelského ministra zahraničí Jisraela Kace na totéž téma.
„Jsem synem lidí, kteří přežili holocaust. Při vzpomínce na holocaust nemůžeme dělat kompromisy: je jasné, že nezapomeneme a neodpustíme. V diplomacii se snažíte neurážet, ale historickou pravdu nikdo nezmění. Poláci bezpochyby kolaborovali s nacisty. Jak řekl (bývalý izraelský premiér) Jicchak Šamir: ,(Poláci) sáli antisemitismus s mateřským mlékem‘,“ řekl Kac televizi Channel 13.
Toto tvrzení je vcelku nespravedlivé. Za války zemřelo přes pět milionů polských občanů, z toho tři miliony Židů. Je pravda, že někteří Poláci za druhé světové války i po ní projevovali antisemitismus, a to i pogromy na Židy, tedy fyzickým násilím.
Protižidovské výpady v Polsku se odehrávaly od středověku, a došlo k nim i během druhé světové války. Prokazuje to například známý případ masové případ vraždy 340 Židů v obci Jedwabné, v roce 1941. Pogromy probíhaly i po osvobození Polska od nacistické okupace (podrobnosti na serveru Holocaust.cz).
Nelze ovšem paušalizovat a hovořit o národu jako celku. Mnozí Poláci byli Izraelem přiřazeni ke „spravedlivým mezi národy“, což je ocenění těch, kteří během války a holocaustu Židům pomáhali a zachraňovali je, mnohdy i za cenu ohrožení vlastního života i své rodiny.
Je ovšem nepravděpodobné, že by to ministr Kac myslel na celý polský národ, spíše se jen neobratně vyjádřil. Potomci lidí, kteří si prošli holocaustem, jsou obyčejně hodně citliví na jakékoli paušalizování. A není žádný důvod se domnívat, že Jisrael Kac je v tomto ohledu jiný. Nevíme určitě ani to, jestli paušalizoval i Netanjahu. Popřela to velvyslankyně Izraele ve Varšavě i premiérův úřad.
Při minulém sporu měli pravdu Poláci, protože výraz „polské koncentrační tábory“, který používali i izraelští politici, je vůči Polákům velmi nekorektní. Šlo o německé nacistické koncentráky na okupovaném polském území. Poláci berou takto posunutá vyjádření podrážděně, čemuž se nelze divit. Dokonce kvůli tomu schválili nový zákon hrozící až tříletým vězením za připisování spoluviny polskému národu za nacistické zločiny.
Zároveň by však měli ctít onu historickou pravdu, o níž hovořil Kac. Někdy totiž postoje polských politiků působí tak, že žádní Poláci posedlí antisemitismem nikdy neexistovali. Trocha pokory by polským představitelům rozhodně slušela. Prospělo by to i udržování přátelských vztahů se státem Izrael, který byl dosud nejen Visegrádem vždy přijímán jako spojenec.