Pouť trilobita

Vyšel nový Babylon č. 4.XXX

Ilustrace Charles Henry Bennett, 1828-1867

Vážený čtenáři,

postupujeme v čase pořád dopředu a přitom pravidelně narážíme na Vánoce, čas, kde jsme už byli, jako kdybychom se točili v kruhu. Dokud se točíme, tak existujeme. Až se točit přestaneme, tak nebudeme.

Tedy na začátek jsme pořídili rozhovor s Vojtou Sedláčkem, který se zeptal, když měli v 5. třídě ZDŠ husitství, proč už na sv. Havla vybírali v Táboře desátky, když na začátku roku všechno odevzdali do společných kádí, učitelka mu to nebyla schopna uspokojivě vysvětlit a od té doby se to už jen množilo. Podepsal tedy Chartu 77, a když byl u výslechu, estébáci tam přivedli jeho otce, lampasáka a komunistu, aby mu promluvil do duše, a on povídá: „No já jsem ti chtěl, Vojtíku, říct, že to za té první republiky nebylo taky růžový.“ To byla neskutečná prča, za bolševika. No možná zase bude.

Je blbost internacionální nebo nacionální? Řídká nebo suchá? O tom viz článek Standy Škody o progresivistických idejích z líhně stay wokecancel culture na straně tři. Pepa Mlejnek pod ním nám u příležitosti 30. výročí rozpadu SSSR, béé, připomněl slova V. I. Lenina: „Jen ničemové a idioti se mohli domnívat, že proletariát musí nejprve získat většinu ve volbách a teprve potom se může pokusit uchvátit pro sebe moc.“ Voskovec, tedy Lenin, ne Werich měl bez pochyby pod čepicí. Každopádně tuzemský organizovaný post-proletariát ho vzal za slovo a v posledních volbách vypadl z parlamentu. K zániku komunismu v českých zemích viz dějiny KSČ v 39 730 znacích, včetně mezer na straně 5 a 6.

Ještě předtím si můžete přečíst recenzi Davida Bartoně na knihu rozhovorů Jana Němce a Petra Viziny Znamení neznámého – rozhovory o spiritualitě, ve které David cituje rebe Majrlíčka: Chcete-li se tudíž o někom, koho ještě neznáte, přesvědčit, zda je světec, zeptejte se ho: „Račte být pan X., račte být paní Y.?“ A řekne-li: „Ano, to jsem já,“ buďte ujištěni, že to není světec. – To je logický, protože X + Y = slimák, třeba – každopádně něco pozemského.

Jelikož v Berlíně po letech znovu otevřeli Mies van der Roheho Neue Nationalgalerie, zajeli jsme se tam podívat a při té příležitosti jsme v baru Sofia v Kreuzbergu vyzpovídali Ivanu Šustrovou, Richarda Szklorze a Jiřího Boreše, tři Berlíňany tuzemského původu, kteří kdysi v západním Berlíně vydávali levičácké Informační materiály, které do fašistické Československé socialistické republiky pašovali francouzští trockisté – s německým občanstvím přijali i odpovědnost za německou historii, ačkoli děda-odbojář Ivany byl nacisty umučen v berlínském vězení a Richard se kvůli tomu stal žid, i když jen s malým ž, zatímco Ivana se nechala pokřtít od benediktinského mnicha opata Opaska, stala se katoličkou, i když po letech z církve zase vystoupila kvůli svému homosexuálnímu synovi, zatímco Jiří byl v roce 1969 konfrontován s možností, jak získat od IRA zbraně proti Husákovi a spol. Berlín není Praha, tam to žije.

Na straně tři přílohy nevynechejte povídku Oldy Hamery, odkud jinud než z nemocnice, kde strávil dohromady 35 365 dní, jak tvrdil, i když byl starý jako Charta 77, když se nedávno odebral na pouť ke svým milovaným trilobitům do prvohor, aby jim vyprávěl příhody z hostince od Zlatého tygra o stamiliony let vzdálených podivuhodných bytostech, kteří se nazývají lidé, protože u Oldy neexistoval konec, natož počátek. Byl to nejen jeden z největších vypravěčů a skvělý grafik, ale taky kamarád, tedy trilobit.

Uprostřed čísla jsme pak aktuálně zařadili vzpomínky a zápisky dědy Michaely Rozov MUDr. Bezecného z doby zlatého věku královského Afghánistánu ještě před republikánskou genocidou, islámským emirátem, tedy sovětskou okupací, kterou „jako uštknutím hada spustil již v roce 1973 švagr krále a jeho zrádce, salonní komunista Muhamad Daud Chán, který za podpory Sovětů inicioval proti králi republikánský puč, a rozvinul tak koberec pro komunisty, tamní i ruské.“ Je něco na tomto světě, co by komunisté nezničili?

Toto vánoční číslo otevírá úvaha o válce, tedy té v hlavách lidí, protože chceš-li mír, chystej válku, tedy aspoň podle Clausewitze. To je adventní vtip, pravda blbej. Válka ne-válka, přejeme ti, čtenáři, pokoj a mír, příjemné prožití vánočních svátků a dá-li Bůh, kníže usmíření, náš Pán, poslední z posledních, který se zrodil přede všemi věky v jesličkách, zavinut v plenčičkách, zahříván dechem oslíků příští rok plný dvojek, což je nadějný, na viděnou.

Hosana v uších!

Ilustrace Charles Henry Bennett, 1828-1867
Ilustrace Charles Henry Bennett, 1828-1867