Vážení spoluobčané,

do roku 1989 byla tato země po všech stránkách v rozkladu. Důkazem toho je, že se nakonec rozložil i sám komunistický režim. Padl nikoli v zápase se silnějším protivníkem, ale pod vahou své vlastní neschopnosti odpovídat na ekonomické i sociální výzvy. Komunisty ovládaný stát celá desetiletí raboval bohatství, které nashromáždily a vybudovaly generace našich předků a v roce 1989 už neměl z čeho brát. Tento vyjedený a vykradený stát dokázali lidé v této zemi za necelé tři desítky let postavit opět na nohy.

Za více než čtvrt století prošly české země ohromným rozvojem, který je v našich dějinách srovnatelný snad jen s dobou konce 19. a počátku 20. století, na který pak navázala první republika. Není pravda, že v této zemi všichni kradou a nedaří se v ní ničemu jinému než korupci. Lidé v České republice dovedou myslet, pracovat a tvořit. Česká ekonomika patří v současnosti k nejrychleji rostoucím v Evropké unii, státní dluh k nejnižším. Daří se podnikání, vliv zhruba milionu živnostníků na ekonomiku je největší z členských zemí EU. Majetek českých domácností se za uplynulých 20 let ztrojnásobil. Průměrný lidský věk se od roku 1989 prodloužil o neuvěřitelných osm let …

Dějinná zkušenost i jen prostý rozum nám velí: Česká republika musí být pevnou součástí Evropy. Jedině jednotná, silná Evropa bude moci čelit výzvám 21. století jako je migrace, nebo naše sousedství s nevypočitatelným Ruskem a s nestabilním islámským světem, jako jsou možné klimatické změny nebo sílící konkurence dravých asijských mocností.

V Evropské unii se po zkušenostech apokalypsy druhé světové války dobrovolně spojily evropské demokracie, aby vyloučily opakování podobných hrůz. Jde o unikátní projekt soužití malých národů s velkými na základě rovnoprávnosti. Odmítáme tvrzení, že Evropská unie je „o nás bez nás“, jak tak často slýcháme z úst populistů. Je to právě naopak: Unie menší a méně výkonné státy zvýhodňuje „na úkor“ těch větších a výkonnějších a záleží jen na našem diplomatickém umu, schopnosti vyjednávat a spojovat se s druhými k prosazení svých zájmů a využít tak možnosti, kterou nám kooperující Evropa poskytuje. Prokažme tento um!

Je nám z několika stran podsouváno, že tyto volby mají skoncovat se starým „podlým“ světem. Nikoli! Mají být novým rozdáním karet v rámci vyvažování různých zájmů a mocí, které zajistí kontinuitu a stabilitu země a tím i naši prosperitu. Naše zastupitelská demokracie vykazuje mnohé nedostatky, tedy odstraňujme je – neodstraňujme však zastupitelskou demokracii! Lepší způsob dělby moci a správy veřejných věcí zatím nikdo v dějinách nevymyslel. Nevolme proti systému, který nám přinesl svobodu i blahobyt.

Nezpochybňujme instituce českého státu! Volme demokratické politické strany s demokratickou strukturou a s lídry, kteří jsou důvěryhodní! Volme oddělení politiky od byznysu! Volme pluralitu a vyváženost moci, protože jedině tak zajistíme možnost dalšího rozvoje.

Proti ukřivděnému, malému a vystrašenému nacionalismu volme sebevědomé, hrdé, sama sebe si vážící češství!

Nebát se a nekrást!  – platí dnes stejně jako před sto lety.

V Praze, 18. října 2017

Luboš Dobrovský, Milan Churaň, Roman Joch, Václav Malý, Dana Němcová, Martin Palouš, Petr Placák, Miloš Rejchrt, Jiřina Šiklová, Petruška Šustrová

Jan Bednář, Jaroslav Hutka, Michael Žantovský, Břetislav Rychlík, Viktor Parkán, Vladimír Drápal, Přemysl Fialka, Václav Trojan, Silva Chnápková, Petr Janyška, Martin Machovec, Pavla Paloušová, Jana Červenková, Martin Kubík, Stanislav Pitaš, Petr Tomíšek, Karel Freund, Jan Wünsch, Alena Bláhová, Vladimír Hanzel, Petr Šmolka, Barbora Tranová, John Bok, Pavel Racocha, Daniela Bísková, Heřman Chromý, Vladimír Líbal, Lydie Veselá, Arnošt Kohut, Jiří Pavlíček, Ondřej Kohout, Martin Matuštík, Ludmila Boleloucká, Vojtěch Sedláček, Jiří Kubík, Ivan Fejfar, Vladimír Hučín, Kamil Miroslav Černý, Miroslav Jirounek, Pavel Hlaváč, Hana Jüptnerová, Vladimír Bosák, Jan Zvěřina, František Kostlán, Jiří Fiedor, Jana Hradilková, Pavel Seifter, Pavel Záleský, Helena Klímová, Vladimír Muzička, Pavel Myslín, Josef Kordík, Jana Jonáková, Věra Roubalová, Jan Souček, Lukáš Hraběta, Jiří Sachr, Jindřich Tomášek, Martin Šimsa, Ivan Binar, Ota Veverka, Jaroslav Suk, Jan Dobrovský, Regina Rösslerová, František Bublan, Vlasta Daníčková, Michael Kocáb, Bedřich Koutný, Eduard Ovčáček, Jan Šabata, Bára Štěpánová, Dorkas Syrovátková, Vojen Syrovátka, Karel Šling, Miloš Růžička, Miroslav Petříček, Jarmila Johnová, Dáda Libanská, Miroslav Svoboda, Alexander Blažík, Martin Věchet, Pavel Šremer, Aleš Šulc, Jan Ruml, Jiří Müller, Ljuba Václavová, Marie Puttnerová, Jiří Gruntorád, Aleš Březina, Dana Puchnarová, Zdeněk Jelínek, Zora Rysová, Zina Hamon Freundová, Tomáš Růžička, Jitka Růžičková, Michaela Čaňková, Petr Zeman, Juraj Daubner, Jan Payne, Stanislav Devátý, Stanislav Penc, Vratislav Freund, Vavřinec Korčiš, Michal Singer, Jiří Václav, František Horký, Tomáš Hradílek, Zdeněk Pinc, Tomáš Pelíšek, Michal Matzenauer, Václav Kaše, Marie Kašová, Věra Lukášová, Václav Gatarik, Ludvík Kavín.

P. S. Nezávisle na tomto prohlášení připravilo Kolegium Paměti národa následující video.