Dobrý den, chtěl bych se zeptat na možnost publikace mé poezie na stránkách revue Babylon? – napsal Martin Trdla z Liberce, původem z města Schlarafie – z Jablonce n. N.: „V příloze zasílám výběr svých posledních básní, které jsem dosud nikde nepublikoval. Pokud by se podařilo, mé srdce zaplesá.“ Naše taky.   –red-

 

Říjnová

Lípy pokapané kýčem

propůjčily ctihodnost chodcům,

frkání aut je rozvážnější,

tušíš, že můžeš potkat vílu.

Kolotočář srká colu

pod standartou,

i takové dny jsou.

V regálech hajlují

čokoládoví Mikuláši,

pokladní nosí obličej

ministryně práce a sociálních věcí.

Gotika a hřbitovy čpí po dešti,

na balkonových klikách kolébají se

salámy a probdělé noci,

začíná to být mazlavé.

Namísto harmonizace čaker

stavíš hlavu padajícím kaštanům,

znovu a znovu začítáš se do

Zbyňka Havlíčka.

Až zesílí vítr,

půjdeš se přezout.

 

Drobky

Chodníky zpěněné štvanci,

iPhony podpírají stratosféru.

Na toaletě vstřebal jsi porci zpráv:

že Baba Vanga předpověděla Bureše

i deset tipů na to, jak být šťastný.

Odtekly do odpadu

s gramem měknoucího mozku.

Zbyla ti jen barva kůže

a dvacet tři druhů měsíčních splátek.

Stal jsi se nejmenším na celém světě.

 

Bylo líp

Stejně ti řeknou,

že jsi byl dřív jiný,

lepší,

že tatranky a ledňáček

byly větší a chutnější,

že rostlo víc hub,

že stromy byly stromovější,

nebe nebovější,

slunce sluncovitější,

vítr větrovější.

Beztak ti poví,

že bylo víc smíchu,

přátelství,

opravdovosti,

že se tak nešidilo,

že strach vážil méně,

že pivo bylo pivovější,

víno vínovější,

cigára cigaretovější,

písně písňovější.

Tak jako tak ti oznámí,

že dobře už bylo.

 

Lidi

Sdružení vlastníků bytových jednotek

odhlasovalo,

že se musím oholit,

videorozhodčí posuzuje

můj úkrok z koupelny.

To, co si myslím, mi nikdo nevěří,

protože se to nedá vygooglit.

Když se bavím s ostatními,

emigruji při tom na svoji vnitřní chatu.

Jsou tam pelargonie,

psi

a volská oka na litinových kamnech.

Když se bavím s ostatními,

čenichám pižmo hrůzy.

Obrázek

Náruč ještě plná měsíce,

pod kterým jsem vyl,

že všichni jste svině.

Nyní martyria jsou

all inclusive,

tvářím se,

že i bramborové

medaile se počítají.

A celé tohle ráno je

až podezřele malebné.

 

Postupimská dohoda

Zapínáme tváře,

mód nerudnost.

Ukončete výstup a nástup,

Googly se zahřívají!

Policejní svodky z noci

rozoraly žaludky,

v žilách to páchne po kontokorentu,

kdosi restartoval zetlelé křivdy.

Chceme chtít,

ale nic se nám nechce,

pšoukáníčko v peklíčku peřinek,

to je pohodička!

Nad svědomím krouží drony,

tajně se objímáme s domácími spotřebiči,

aspoň maličko něhy,

která dávno zesílila do sebelítosti.

Kubíky ulic,

kilogramy oken,

hektolitry slov

jsou čím dál nervóznější.

Je moc dlouho mír.

 

Rtuť

Ke špitálu nejezdí

žádné autobusy ani tramvaje.

Zkřivení penzisté po mrtvici

se s jazyky na vestách

plahočí do kopce

s dvacetiosmiprocentním sklonem,

opírají se o hole,

inkontinenci

a Bechtěrevovou nemoc,

jsou to výjevy jak z pochodů smrti.

Připadá mi to trochu nejapné,

když je předbíhám.

Beztak mi nahoře

disgustované koncilium sdělí,

že to mám od páteře,

že jsem někde ofoukl,

že teď řádí ty virózy,

že moc kouřím,

piji,

jím,

směji se,

škrábu ve vousech,

cvakám propiskou,

tisknu vypínače.

Pošlou mě na CT,

kolonoskopii,

rentgen,

na stěr duše,

k čertu.

A mně by přitom stačily nějaké tabletky,

po kterých by mi bylo lhostejné,

že v detektoru mé úzkosti z vás

bouchla rtuť.

 

Sedmý den

Omítky opuchlé tichem,

měchýře plné neděle,

na pánvích tavíme přízraky,

aby to tak nebolelo.

 

Vize

Oblíznutí životem,
naštvaní, že nás nic neštve,
už i duše vysoustružené v Číně,
namísto informací hlášky z filmů,
nějak to funguje,
nějak to dopadne,
nějak bude…

Sračkovatíme.
Šlápnete si?

 

Happy Birthday

Co se ti přihodilo, Republiko?

Nějak se potíš,

brunátníš,

zadýcháváš.

Do pasu se ti zařízla ledvinka,

na maskáčových kraťasech si hýčkáš

skvrny od hořčice a spermatu,

na ponožkách nosíš díry.

Tvoji maličcí jsou na tom zle,

mezi prsty žmoulají omluvenky z tělocviku,

mluví jak Hosenský vlčí chlapec,

místo srdce jim tepe wi-fi,

jsi jim šumafuk.

Necháš je oběsit, protože

dluží za popelnice.

Proč si se na ně vykašlala?

Republiko,

už opět sněží drony,

tribunály mohou brzy

spokojeně zasednout

třeba v kantýně,

večerce,

na zastávce autobusu.

Tvá města vybombardovaly agitace,

hesla z billboardů vyrvala osmičky

a potrhala ozónovou vrstvu.

A ty si zatím klidně vyhlašuješ

Hokejistu roku,

Pařez roku,

Mikrovlnku roku,

Ručník roku,

Karcinom roku.

Vzala si nás pivní láhví po hlavě!

Republiko,

proč tvoji údajní mučedníci

nosí hodinky od Tissotu,

varlata z platiny

a zisk daní v Monaku?

Republiko,

proč jsi nám nechala jen Facebook a pornografii?

Proč si básníky nahradila rapery?

Již spouští tvoji vlajku,

je na ní printscreen našich onanií

před webkamerou.

Republiko,

přesto děkujeme

za tekuté mýdlo

Stardance,

výživové poradce

i další pobočku Starbucks,

ale nenaučila si nás co dělat,

když dole na chodbě

bouchnou dveře.

Republiko,

je ve tvém dně ještě nějaká skulina?