První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. (Jan 20)

Dnes na Boží hod u sv. Archanděla Michaela ve Smržovce – v barokní perle Jizerských hor, a ne jen jich. Úžasná architektura, složitá a zároveň jednoduchá, která měla to štěstí v neštěstí, že kostel v roce 1967 vyhořel, a při jeho obnově, která trvá dodnes, byla zbavená, je zbavována, všech pozdějších nánosů a serepetiček a objevila se, objevuje se v celé své kráse. Svatyně, která se nachází na Kostelním vrchu ve výšce 649 m.n.m., a tvoří spojnici mezi Ještědem a Sněžkou, byla vystavěna po polovině 18. století podle plánu malostranského architekta Antonína Schmidta, který se měl inspirovat Dienzenhoferovým kostelem sv. Jana na Skalce v Praze. O obnovu kostela se po leta stará Spolek Michael a kdybyste neměli do čeho píchnout, tak můžete na obnovu této barokní nádhery mezi horami přispět – tady je kontakt.

Mezitím doběhla Maria Magdalská pro Petra Šimona a druhého učedlníka, kterého Ježíš miloval. Když zjistili, co se stalo, vrátili se zpět, zatímco Marie zůstala u prázdného hrobu.

Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“

Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. 

Ježíšovo zmrtvýchvstání nepovažuji za historickou událost, ani v ni nevěřím, ale považuji ji za pravdivou.

Aleluja!