Na vínorodém Znojemsku se daří Poesii. Jsou lidé, jejichž odchodu želíme, a Jiří Kuběna byl jedním z nich… Dokázal si lidi získat – ať už noblesním, lahůdkovým projevem (co také očekávat od jednoho z Paukertů, že?), anebo nimbem legendárního Milovníka Života, či snad zaujatou vroucnou zbožností k Panně Bohorodičce Bítovské – a přehlédnout prostě nešel. Na hradě Bítově, kde působil mnoho let jako kastelán, přivítal desítky poet a poetů, uspořádal nespočet setkání, sympózií a večírků. Jeho záběr byl monumentální! Jsem Jiřímu Kuběnovi vděčný, lidsky a prostě – za několik bítovských básnických setkání, která měla opravdu mecenášskou úroveň jinde nepoznanou; i za několik neformálních návštěv i za několik slov, jakoby podmalovaných dumným Lurickým Souzvukem Aiolských Harf nad hradem, znějících ve vzpomínce na výborného chápavého muže, jímž Jiří Kuběna bezesporu byl.

Když přicházeli jsme k Bítovu,

plynulo nad námi dvanáct vůní,

Měsíc byl okřín z prakovu

a mlha stoupala z tůní…

Na Shledanou Na Věčnosti, Jiří!

Po vystavení ostatků dne 15. srpna 2017 ve 13.00 hodin v kapli Nanebevzetí Panny Marie hradu Bítova a po následné mši svaté téhož dne ve 14.00 hodin v kostele sv. Václava v obci Bítově koná se pohřeb Jiřího Kuběny do hrobu na bítovském hřbitově.